Andílek se v kleci mění v ďábla. Sanikidze se nepral ani jako kluk, teď ho ale čeká válka s Keitou
29.07.2023
Autor: Ondřej Huml
Mate Sanikidze.FOTO: OKTAGON MMA
Už dnes ho v Oktagonu čeká první titulová obhajoba, zatím nejtěžší zápas vůbec. Bitva s hladovým predátorem, který ještě nikdy neprohrál. Přitom možná nechybělo mnoho a Mate Sanikidze by Losena Keitu potkal spíš na hřišti než v kleci. Oba chtěli být fotbalistou, oba měli ale talent mlátit lidi. Byť gruzínský šampion to vlastně nikdy nedělal. Dokonce se prý nepral ani s kamarády. Co dalšího na sebe Sanikidze prozradil v rozhovoru pro kaocko.cz?
Pojďme se zkusit vrátit v čase. Zavzpomínat na dobu, kdy jste byl ještě malý kluk. Jaké jste měl dětství, jaký jste byl vy?
Stejně jako má sestra či všichni moji bratři, také já byl hodně tiché dítě. Nikdy jsem moc nezlobil ani se nepral, neměl jsem to v sobě. Až na pár hádek se spolužáky jsem byl vážně hodný kluk. Když to o mně říkají i rodiče, musí to být pravda (směje se). Vyrůstat v Gruzii bylo přitom tenkrát trochu těžké, právě táta s mámou se ale snažili nám všechno maximálně ulehčit. Dělali pro nás první poslední. A já jim za to budu navždy vděčný.
Pral jste se občas s kamarády, nebo ani to ne?
S těmi jsem se nepral asi nikdy. Co si pamatuji, drželi jsme vždycky pevně při sobě, společně jsme čelili všemu a všem. Pokud jsme se někdy utkali mezi sebou, bylo to jen v rámci sportu nebo hry. Abychom zjistili, kdo z nás je ten nejlepší.
Jakému sportu jste tenkrát holdoval vy?
Jako dítě jsem zkusil skoro všechny, ale našel jsem se až v MMA. Předtím jsem samozřejmě hrál i fotbal, což je vůbec nejpopulárnější sport v Gruzii. Jenže zatímco z mého bráchy dvojčete se stal profesionální brankář, který chytá v Lotyšsku za Liepaju, já se rozhodl změnit směr. Mým domovem se staly bojové sporty.
A co škola? Jakým jste byl žákem, který předmět byl ten váš?
Školský systém v Gruzii je nastavený tak, aby do vás dostal všechno možné, věcí se tam vyučuje možná až moc. Pro děti je pak o to těžší si vybrat jednu oblast a na tu se zaměřit, při takovém množství to dost dobře nejde. Ani já jsem vyloženě oblíbený předmět asi žádný neměl. Byť třeba humanitní obory mi vždycky celkem šly.
Vybavíte si teď nějakou příhodu z dětství, na kterou často a rád vzpomínáte?
Takových je fakt hodně, hlavně tedy ve spojitosti s mou rodinou. Čas strávený s ní byl pro mě vždycky cenný, nelze vypíchnout jen jednu chvíli. To ve sportu si vybavuji hlavně moment, kdy jsem z juda přesídlil na MMA. Bylo to pro mě něco speciálního. Jako bych našel věc, jež mi prostě byla souzena.
A je nějaká událost, kterou jste zažil jako dítě a z hlavy byste ji nejraději vymazal?
Asi ano, ale nebude jich moc. Tedy když nepočítám úmrtí členů rodiny nebo lidí jí blízkých. Smířit se s odchodem milované osoby je vždycky dost obtížné, ale bohužel to je život a my s tím nic nenaděláme. Můžeme ztratit, nesmíme zapomenout. Zvlášť když v těžkých časech jsou ti v nebi zase s námi. Dodávají nám sílu vše překlenout.
A jak jste vlastně zjistil, že spíš než fotbalista z vás bude skvělý fighter?
Myslím, že zlom nastal už s prvním MMA tréninkem. Prokázal jsem na něm slušné schopnosti i dobrý přístup. snažil jsem se dělat všechno co nejlépe. Sám na sobě jsem vycítil, že by ze mě mohlo něco být.
V profi MMA máte devět výher a dvě prohry, dnes vás čeká titulová válka s Losenem Keitou. Jaký to byl ale pocit, když jste v kleci stál poprvé?
Vzpomínám si hlavně na svůj debut mezi profíky. Zápasil jsem v Turecku a skončilo to vítězstvím, nejúžasnější na tom všem byl ale Bryan Lacey. Právě tenhle jedinečný chlapík totiž celý turnaj komentoval, což mi dodnes moc rád připomíná. Jsem fakt šťastný, že se po letech naše cesty opět sešly, že my oba teď kopeme za Oktagon. On je v něm jeden z těch úplně top chlápků, já šampion.