Boj vnímá jako podstatu svého žití. V kleci je ochoten i zemřít, říká o Procházkovi režisér jeho dokumentu
03.05.2022
Autor: Ondřej Huml
Jiří Procházka - Cesta bojovníka.VIDEO/FOTO: VOYO
Jiří Procházka – Cesta bojovníka. Takový je název unikátního dokumentu o české hvězdě UFC, jež by už brzy mohla vyletět až do nebes. Premiéra snímku proběhne dnes večer v pražském kině Světozor (ve středu na Voyo) a serveru kaocko.cz se povedlo vyzpovídat toho, kdo celé dílo vytvořil. Tedy režiséra Petra Hrubce, který jako jeden z mála nahlédl do Procházkovy duše. A sonda to byla extrémně zajímavá.
Kdy a kde natáčení probíhalo?
Čtyři dny, u něj v Hostěradicích. Původní rozhovor pak trval asi čtyři hodiny, během kterých jsme šli hodně do hloubky. Dotkli jsme se i citlivých témat, mluvili s jeho trenéry, kamarády i mladší sestrou. Ta byla moc fajn, protože do toho vnesla ženský element, který tomu trošku chyběl.
Jak se vám s Procházkou spolupracovalo?
Naprosto skvěle. Jirka je ryzí profesionál. Ve všem, co dělá. Bral to tak, že v době natáčení je jen náš, tak ať ho náležitě využijeme. Ale museli jsme mít všechno perfektně připravené. Když pořádně nevíš, co chceš, Jirka není spokojený a nebaví ho to. Lidé z jeho okolí mi vyprávěli, že když za ním přijeli natáčet novináři z ESPN, tak se ho zeptali, co by chtěl před kamerou vlastně dělat. No a on na to reagoval, že to by přece měli vědět oni, když za ním přijeli... Jejich přístup se mu moc nelíbil. Myslím, že my dva jsme si ale sedli velmi dobře. Navíc jsme spolu netočili poprvé.
Co jste spolu dělali už předtím?
Dokument Vědomý bojovník, jenž si lidé mohou najít volně na Youtube. Je to ale spíše duchovní film, zatímco tenhle nový nahlíží na celou jeho dráhu od dětství až do UFC. Ale už bez vypravěče. Postavili jsme to pouze na výpovědích Jirky a lidí, co ho provázejí celým jeho životem. Chtěli jsme ho vyobrazit v jeho syrové podobě. Zkrátka přesně takového, jaký doopravdy je.
Jakými slovy byste tedy Procházku popsal?
Jirka je hrozně svůj. A hlavně extrémně zaměřený na svou cestu, kterou je zisk titulu v UFC. Více než pro kohokoliv jiného tak u něj platí, že cesta je cíl. A všechno, co s tím nesouvisí, se snaží z hlavy maximálně vytěsnit. I na úkor svého soukromí. V tom je jedinečný a nikdy jsem se nesetkal s nikým tak oddaným svému cíli.
Takže život plný sebeobětování…
Přesně tak. Sám Jirka třeba říká, že by jednou moc chtěl založit svou vlastní rodinu, ale že zkrátka ví, že teď to není možné. Že by se jí nemohl věnovat na sto procent. Nebo ano, ale pak by zase šidil svoji cestu. A ta je teď pro něj to nejdůležitější. Jde o to, že Jirka nesmírně cítí, že právě tohle má teď dělat. A jeho cítění je pro něj svaté. Teď žije pro tenhle smysl a to přebíjí úplně všechno ostatní. Dá se říct, že boj je nyní podstatou jeho žití a také činností, kterou se může plně vyjádřit jako člověk. Spisovatel napíše knihu, muzikant složí píseň a Jirka se vyjadřuje pohyby v kleci.
Není to až posedlost?
Svým způsobem určitě. Ale právě tahle silná vůle ho dovedla až tam, kde je. Řeknu vám příběh, který mi o něm říkal jeho trenér Jarda Hovězák. Když se Jirka učil techniku přední, zadní, která mu zprvu moc nešla, tak se prostě sbalil a odjel do Rakouska, kde ji piloval čtyřiadvacet hodin bez přestávky. Pořád přední, zadní, dokud z toho neměl pocit, že je to ono. Celý den. Který jiný člověk tohle udělá? Jasně, třeba Jarda Jágr si vzal vestu a šel v noci trénovat, tak dlouho s ní ale určitě nejezdil (směje se).
Kdy ale Procházkova cesta dojde k naplnění? Až získá titul v UFC?
Až to on sám přestane tak cítit. Jsem si celkem jistý, že se pak klidně ze dne na den sbalí a začne dělat něco úplně jiného. I ve filmu sice zazní, že plánem je získat titul a několikrát ho obhájit, podle mě ale může být nakonec vše jinak. Můj názor je, že o Jirkově budoucnosti rozhodne jen jeho vnitřní pocit.
Bitva o pás ho čeká už 11. června v Singapuru. Umíte si představit situaci, že nezvítězí on, nýbrž Glover Teixeira?
Jasně, i to se může stát. Pořád je to jenom sport. A pokud to nastane, v Jirkovi to určitě nic nenaruší. Vezme to jako součást svojí cesty. A bude tvrdě makat pořád dál. Ale nemyslím si, že prohraje. Je to umělec, který své umění nepřenáší jako malíř na papír, nýbrž v kleci. Tam už je zcela uvolněný a jeho pohyby přicházejí samy od sebe. Jeho síla je navíc i v tom, že je ochoten v kleci i zemřít.
Co nejvíc byste na něm tedy vyzdvihl?
Určitě tu jeho neskutečnou energii. Takovou má v sobě vážně jenom málokdo. Navíc ji dokáže přenášet i na všechny kolem. Proto si myslím, že ačkoli je to špičkový zápasník, snad ještě zajímavější bude ve chvíli, až s bojem skončí. Bude mít pak totiž ještě více času k tomu, aby vyprávěl svůj příběh, a tím inspiroval ostatní. Ale vyzdvihl bych i jeho preciznost. Ve filmu jsou třeba záběry, jak Jirka medituje u ohně. Všechno jsme mu předem připravili, ale on stejně šel a celé to rozbořil. A nasekal si to podle svého. Polínko po polínku. Zkrátka tak, jak to on sám považoval za správné. Ale ještě bych rád dodal jednu věc.
Povídejte…
Rád bych lidi požádal, ať zkusí film vnímat spíše srdcem a citem než svou myslí. Ono v něm sice zazní hodně slov, ale ještě důležitější je ta energie za nimi. A když ji ucítíte, může vás inspirovat, namotivovat či jen pohladit po duši. Rád bych, aby všem lidem film dodal odvahu být plně sami sebou. Všichni jsme jedineční a dokonalí, ale častokrát děláme spíše věci pro ostatní, a tím vlastně popíráme, kým jsme. Já vím, že plně se poznat a pochopit, kým doopravdy jsme, není úplně jednoduché, ale ta cesta za to určitě stojí. Právě Jirka je určitě jedním z těch, který sám sebe vnímá, cítí svou podstatu a ví, kým skutečně je.
A kdybyste měl zhodnotit jeho herecké vlohy, jaká slova byste zvolil?
To nejde takhle říct. Opravdu jsme po něm nechtěli kdovíjaké herecké výkony, ale ať je hlavně sám sebou a autentický. Ať ho lidé mají možnost poznat a pochopit takového, jak vnímá on sám sebe. A věřím, že se nám to podařilo, ale to už musí posoudit každý sám.