Bojové sporty nemají strop, těší českou světovou jedničku
16.09.2025
Autor: Miroslav Obluk (Itálie)
Sebastien Macháček (druhý zprava)FOTO: Czech Kickboxing Team
Jedna životní kapitola je u konce. Sebastien Macháček zažil své poslední juniorské mistrovství pod hlavičkou nejprestižnější amatérské kickboxerské organizace WAKO. Úřadující světová jednička prožila svou derniéru mezi juniory na mistrovství Evropy, které od pondělního rána probíhá v Jesolu. Tím však sportovní cesta nekončí. Sebastien má před sebou velké cíle, velké sny.
Sebič, jak si nechává osmnáctiletý kickboxer přezdívat, vyrazil přes léto do Thajska. Místo odpočinku, klidu, poznávání nového prostředí tam na něj ovšem čekala výrazně jiná zábava. A sice tvrdá dřina. "Thajsko je jiný svět. Jejich modlou je thajský box, to tam dělá každý. A je tam vidět, že tím žijí. Mají rádi i jiné bojové sporty. Nejvíc mě upoutala ta jejich mentalita a kultura, že těmi bojovými sporty tam opravdu žijí, chtějí ti pomoct. To je podle mě úplně nejvíc, ten jejich pohled na svět," žasl nad tamními poměry Sebastien.
"Tenhle přístup mi u nás trochu chybí. Tady na to stále dost lidí kouká jako na sport barbarů. A přitom to baví lidskou populaci již od pradávna. Gladiátoři byli populární, nikdo neříkal, že to byli vymlácený hlavy, a to se u toho zabíjeli. Náš sport má pravidla, je to sport, který může dělat šestiletý kluk i padesátiletý chlap. U nás v gymu trénují padesátiletí a dělají to pro zábavu, pro radost. Ten sport nemusí dělat člověk vrcholově, ale je to podle mě super sport pro všechny. Nikdy nevíš, kdy se dostaneš do blbé situace a najednou se budeš muset ubránit. Je to super na kondici, stabilitu těla, hlavy, zkrátka všeho. Za mě je to jeden z nejlepších sportů," vyzdvihl Sebastien svůj milovaný kickbox na piedestal.
On sám se díky bojovým sportům mnohému naučil. "Určitě mi to dalo taky disciplínu, já jsem jinak strašně líný člověk, ale ten kickbox tě naučí, jak si hlídat životosprávu, hlídat si tělo. Dalo mi to spoustu životních zkušeností, vždycky to v ringu není fér a takový je i život. Dalo mi to spoustu kamarádů, známostí, zážitků," je vděčná světová jednička ve váze do 75 kilogramů, která ví, že v bojových sportech neexistuje strop. Potenciál možností je zkrátka nekonečný.
"Máš třeba šipky, hodíš nejlíp 301 bodů, bojové sporty nemají strop. A i když je člověk nejlepší na světě, ví, že pod ním je X dalších, kteří po něm jdou, chtějí si uzmout jeho místo. Člověk na sobě proto musí neustále pracovat, a to je také velká motivace," vyprávěl dále mladý bojovník, jenž také ví, že ze všeho nejdůležitější je mít dobře nastavenou hlavu.
"Je důležité mít nastavenou hlavu na výkon, ta dělá devadesát procent všeho. Můžu mít natrénované nejvíc na světě, ale když si hlava řekne, že dnes to nepůjde, tak to prostě nepůjde. Je třeba tu hlavu rozvíjet. Na té úrovni, na jaké jsem já, rozhoduje každý detail," pokračoval Sebastien, který možná překvapivě nemá příliš v oblibě samotné zápasy.
"Nezápasím kvůli zápasům, na ty se obecně netěším, zápasím pro ten pocit, co přichází pak. Vím, že jsem udělal něco pro sebe. Mám ten zápas spojený se stresem, s hubnutím, děláním váhy. V podstatě na tom není nic moc pozitivního. Člověk si s někým jde rozbít držku a u toho umírá fyzicky. Já si užívám opravdu ten proces. I když to občas bolí, tréninky jsou náročné, dieta je těžká, na hlavu je to nálož, tak zápas je pro mě pořád ta nejmíň oblíbená část. Ale nejsem podle mě jediný, kdo to takhle má. Ale patří to prostě k tomu. Nemůžu říct, že bych to neměl rád, ale je důležitý ten proces, cesta a ten prožitek, co přijde potom," vyprávěl současný kapitán juniorské reprezentace.
Sebastien byl ještě před vypuknutím šampionátu zvolen coby kapitán reprezentace. A zdá se, že mu tato role sedí. "Jednoho dne bych se rád stal trenérem, založil si oddíl, předával zkušenosti. To je také věc, která mě baví, užívám si, když vidím radost ostatních z toho sportu. Je to velice uspokojující pocit, když někomu předám znalost, on ji využije a má taky radost. Je to zároveň věc, do které se člověk může plně ponořit, přeci jen nejde zápasit donekonečna. Proto mám teď v hlavě i univerzitu v Pardubicích, tam teď otevřeli sportovní managment, a to by se mi hodilo také do další kariéry," naznačil kickboxer další cestu.
Vysokoškolská léta, zápasení v profi ringu, trenérství, vlastní gym, to vše je hudbou budoucnosti, pokud si ovšem Sebastien udrží dobře nastavenou hlavu i nadále, může dosáhnout na velké věci.
