Bojovnice, kterou nic nezlomí! Z depresí, bolesti a totálního dna až k titulu mistryně světa

Osud se s ní zrovna nemazlil. Vyrůstala v ortodoxním muslimském prostředí, unikla z neštěstí rodinou domluveného svazku, zažila zastrašování, deprese, panické ataky a musela se potýkat se syndromem chronické únavy. Přesto se Britka bangladéšského původu Ruqsana Begumová stala mistryní světa v thajském boxu. Boj a tvrdé údery paradoxně přinášely do její duše klid.

Při pohledu na drobnou 36letou dámu by asi jen těžko někdo hádal, že jde o elitní bojovnici, která rozhodně umí rozdávat rány. 

„Měla jsem štěstí, že jsem objevila thajský box v době, kdy jsem měla jen velmi málo možností samu sebe vyjádřit. Našla jsem si náplň života a zjistila jsem, že jsem v tom docela dobrá. Ale je to jako se vším v životě. Talent neznamená nic bez sebeobětování,“ připomínala.

O peripetiích svého turbulentního života se rozepsala ve své nové knize Born Fighter (Rozená bojovnice), kterou sepsala se Sarah Shephardovou, tedy muslimská žena s Židovkou. V knize prozrazuje, že svůj zápal pro thajský box musela v rodině dlouho tajit. Modřiny různě schovávala i s pomocí hidžábu.

Neštěstí zaranžovaného sňatku

S boxováním ale nakonec byla nucena na nějakou dobu přestat, to když byla rodinou v duchu náboženských tradic vmanévrována do domluveného manželského svazku.

„Bylo mi 23 let a tohle pro mě bylo zdrcující. Říkala jsem si: ´Upsss. Tak tohle budu muset rozdýchat´. Cítila jsem tak ohromný tlak, snažila jsem se obrátit na matku, ta ale nereagovala, byla velmi přezíravá. Rodiče mi zkrátka dali najevo, že tohle se prostě stane a hotovo,“ vracela se k nepříjemné kapitole svého života.

Begumová v knize sice přiznává, že její manžel, bankéř z východního Londýna, nebyl žádnou nestvůrou. Nicméně cítila se v pasti, život s manželovou rodinou ji dusil.

„Byla jsem utiskovaná. Neměla jsem svobodu říct: ´Jsem unavená, vyperu prádlo až za hodinu.´ Snažila jsem se jim vyjít vstříc, ale cokoliv jsem udělala, nebylo to dost. Do toho jsem začala dělat vysoce stresující zaměstnání v roli začínající architektky. To vše si pak na mě vybralo daň,“ svěřovala se krizovým obdobím.

Antidepresiva měsíce v posteli

Náročná situace vyústila v těžké panické ataky. Lékař jí poradil, aby se vrátila ke svým rodičům. Matka i bratr ale trvali na tom, aby se vrátila k manželovi. I reakce otce byla odmítavá. Z pekla ji však vytáhl sám manžel, který požádal o rozvod. „Bože, to byla obrovská úleva. Až potom rodiče pochopily, čím jsem si prošla,“ vyprávěla.

„Byla jsem na antidepresivech čtyři měsíce, kdy jsem nemohla vstát z postele. Ale nechtěla jsem být dlouhodobě na lécích, protože ty vás otupí. Jediné, co jsem si uměla představit, že by mě dělalo radost, byl thajský box, a tak jsem si řekla: Jdu zpátky do gymu,“ pokračovala s tím, že do tělocvičny s ní nakonec šli i rodiče, jimž představila i trenéra Billa. 

I on ji ale nakonec trochu zklamal. Podle Begumové ji ostatní dívky po návratu do gymu různě šikanovaly a zastrašovaly a měla za to, že se jí kouč dostatečně nezastal. Nechtěla se nechat vyštípat, ale ze vzniklého rozbroje opět vyšla s rozpolceným srdcem.

Cesta skončila titulem

Všechny ale šokovala, když v roce 2011 vybojovala evropský titul bez jediného člověka ve svém rohu ringu. 

O čtyři roky později se pak stala světovou šampionkou, ale zrovna v týdnu před klíčovým soubojem se Susannou Salmijärviovou se znovu ozval únavový syndrom, který ji zle trápil. 

„Znovu jsem byla přikovaná v posteli a před zápasem jsem říkala trenérovi: ´Jsem příliš slabá i na rozcvičku. Strč mě do ringu. A když se něco stane, hoď tam ručník. Ale nech mi ty dvě minuty, ať mám aspoň šanci ji knockoutovat. Tuhle šanci už nikdy zpátky nedostanu,“ vybavila si.

Brutální zápas se ale nakonec bojoval až do konce, přesto ale titul slavila Begumová. „Bylo to završení deset let dlouhé cesty. První, co mě tehdy napadlo, bylo: Díky, bože.“

Byla jako zombie

O dva roky později se rozhodla využít nabídku od Davida Haye přejít do profesionálního boxu. V něm má zatím na kontě dva zápasy a oba proti stejné soupeřce Ivance Ivanovové. První skončil remízou a odveta o rok později porážkou. 

„V prvním zápase mi nijak neublížila, ale při tom druhém mě doslova šokovala. Něco s ní nebylo úplně v pořádku, protože když jsem ji trefila, vůbec nijak nereagovala. To mě docela vyděsilo. Ve Vegas jsem předtím spárovala s klukama, dobrýma profíkama. A jim po mých úderech tekla z nosu krev. Když někoho udeřím, vždy vidím nějakou reakci, ale u ní ne. Byla jako zombie,“ nechápe ani s odstupem co se tehdy stalo.

Další pokračování její boxerské kariéry přibrzdila pandemie koronaviru. Ale i během ní se nevzdává myšlenky, že se jednou stane profesionální boxerskou mistryní světa.