Boxerská šampionka tančí, hraje i zpívá. Na divadelních prknech v roli milenky
22.11.2025
Autor: Barbora Poláková
Nejen v ringu dokáže boxerka zářit. FOTO: se souhlasem Fabiany Bytyqi
Fabiana Bytyqi není jen skvělá sportovkyně, česká elitní boxerka a bývalá mistryně světa WBC. Má i něžnější uměleckou polohu. V Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem má svou roli v muzikálovém představení Zavři oči, Maxi! Tančí, hraje, zpívá. Nyní se chystá na boxerský duel s Francescou Hennessy ve Velké Británii. Ten se odehraje 29. listopadu na domácí půdě soupeřky. Ale co bude po konci boxerské kariéry? Chtěla by se stát herečkou?
Fabiano, tíhnete k divadlu od malička?
Tahle role přišla úplně náhodou. S divadlem jsem vůbec zkušenosti neměla, ale chodila jsem už jako dítě na Základní uměleckou školu na flétnu, kytaru, zpívání a tak. Rodiče do nás něco asi zaseli, chtěli mít renesanční děti. K hudbě tedy nemám úplně daleko, ale k divadlu ano.
Jakou postavu hrajete?
To je taková pidi rolička, kterou jsem dostala šanci si zahrát. Je to hra z 60. let z oblasti kolem Ústí nad Labem, proto tam chtěli co nejvíce ústeckých lidí, a proto je tam třeba i Roman Zach, který je původem z Ústí. Pěkně si to sedlo, všichni tam hrajeme, protože tam chceme hrát a protože máme vazbu k Ústí.
Je to muzikál, takže zpíváte a tančíte?
Původně jsem vzala tuto roli s tím, že je neherecká, nepěvecká a netancující. Když jsem šla na první korepetice, tak vymysleli, že bych mohla pípnout aspoň něco ve sboru, jestli se trefím do not. Pak zjistili, že mi můžou přidat i nějaký řádek sólíčka a že mě vlastně zapojí i do tance. Takže nakonec je to pidi role všeho možného.
Po kom jste zdědila umělecké vlohy?
Po mamce to určitě nebude, takže to bude z taťkovy strany. Mám za sebou léta v ZUŠ, takže nějaký základ not a vnímání hudby tam byl. Zpívám si ráda. Nikdy jsem si nemyslela, že bych zpívala veřejně, ale stalo se a není to vůbec špatné.
Jak vám jde učení textu, jak funguje paměť po letech v boxu?
Musím zaklepat, že problém s pamětí nemám. Občas zapomenu klíče nebo kam jsem dala to a tamto, ale s textem problém nebyl. Mám tam asi čtyři větičky, žádné drama. Obecně ale nemám pocit, že by box měl nějaký vliv na mou paměť.
Máte na divadle trému?
Z boxu jsem obrněná, takže tréma nebyla. Asi to bylo i tím, že jsem to nebrala tak vážně. Když byla premiéra, všichni tam lítali vystresovaní a já tam seděla a říkala si, co blázní. Pak mi došlo, že herci to mají stejně jako já, když jdu do ringu. Taky mám chvilkovou nervozitu, než tam dojdu a oni mají to samé z divadla. Přestala jsem si z toho dělat srandu. Ale já, ještě tím jak blbě vidím, tak já publikum ani nevidím, takže je mi to jedno.
Jak vás vzal herecký kolektiv mezi sebe?
Herci jsou úplně úžasní. Romana Zacha jsem sledovala už kdysi v Ordinaci a teď mu tam hraju milenku. Za tu dobu jsme se krásně sehráli. Všichni mi byli nápomocní, říkali mi, co dělat a kdy to dělat. Holky ze sboru mi pomáhaly. Zpívají se tam trojhlasy, čtyřhlasy, na to já nejsem ze života vůbec zvyklá. Nahrávaly mi to na whatsapp. Všichni se mě pěkně ujali.
Představení se blíží derniéra, plánujete i jiné role?
Je to tak, pravděpodobně tam budou poslední dvě představení. Jestli mi někdo něco nabídne, tak bych to možná vzala, ale vyloženě, že bych po tom šla sama a plánovala si to, to ne. Určitě to není směr, kterým bych se chtěla ubírat po ukončení boxerské kariéry, mám ještě hodně velké herecké mezery. Když vidím, co jsou herci schopni na pódiu předvádět, chybí mi hodně let praxe.