Boxoval se zlomenou nohou. Teď ho čeká bitva o post české jedničky v boxu bez rukavic
30.01.2026
Autor: Barbora Poláková
Dominik Herold. FOTO: se souhlasem Dominika Herolda
Český bojovník v boxu bez rukavic Dominik Herold bojuje pod slavnou BKFC, ale nezanedbává ani domácí scénu. Na akci The Ring 18 & Fusion 31 v Brně se v hlavním zápase večera utká s Tomášem Klabíkem, který loni vybojoval český titul na akci KO-W. Papírově je Herold jasným favoritem, má za sebou mnoho těžkých zápasů, jako například ten poslední, který z většiny odboxoval se zlomenou nohou. "Buď to bude hrozně rychlý, nebo hrozně dlouhý," říká o duelu s Klabíkem, který proběhne 6. února v Brně.
Dominiku, jaký sport jste dělal před boxem bez rukavic?
Začal jsem s bojovými sporty asi od devíti let, v Karlových Varech jsem dělal polokontaktní karate. Jezdili jsme po soutěžích v Česku a Německu, protože to bylo blízko, pak i Rakousko. Kolem třinácti let jsem dělal už kontaktní karate. Pak to upadalo, bylo toho míň a míň, tak jsem se dal na dráhu kickboxu, full contact. Dělal jsem to amatérsky od svých osmnácti let, rok jsem byl i v reprezentaci pod Aloisem Škeříkem.
Co vás tedy přivedlo k boxu bez rukavic?
Jsem trochu složitější osobnost. Kickbox jsem měl rád, ale pak jsem se zhlédl v zásahové jednotce, kde jsem strašně chtěl být, chtěl se zase posunout dál ve své vášni ke zbraním a boji, co jsem měl od mala. Stal jsem se instruktorem v zásahové jednotce vězeňské služby. Kolem roku 2018 začínal být i u nás vidět bare knuckle. Koukal jsem na videa a říkal jsem si, že bych si to chtěl zkusit. Vůbec jsem nemyslel na to, že by mě to snad někdy i živilo.
Byl jste rváč i na ulici?
Noo, samozřejmě něco tam v minulosti bylo. Jsem motorkář a hodně jsem jezdíval srazy, vídal jsem se s lidmi z motorkářského světa, takže občas něco proběhlo. Ale nebyl jsem žádný rváč, že bych hledal konflikty. Když nebylo zbytí, tak nebudu zapírat, svatý nejsem. Od mala jsem ale byl zarytý sportovec, co se pral vyloženě jen v ringu.
Jaký byl váš poslední zápas v BKFC? Kolují kolem toho legendy…
To byla trošku smůlička. V druhém kole jsem si tam zlomil nohu. První kolo bylo dobré, četl jsem si soupeře, všechno bylo v pohodě. V druhém kole jsem si špatně povolil, on byl opačný guard, tak mi tam prošel hák, který jsem moc neviděl. Skončil mi přímo na bradě, říkáme tomu sedák, posadil jsem se na zadek. Jak jsem byl v pohybu, tak jsem si v tom pádu přisedl nohu. Praskla mi kost, což jsem zjistil až potom, myslel jsem, že je to jen vaz. Nemohl jsem na to stoupnout, tak jsem druhé kolo odklinčoval, přežil. Pak mi noha znecitlivěla, tak jsem si řekl, že na to zase šlápnu, že ho musím sundat. Tři kola jsem ho tam mlátil. Bylo to sporné. Americký prezident BKFC mi řekl, že jsem měl vyhrát spíš já.
Co vás dělilo od vítězství?
Zranění. Už jsem ho měl na lopatkách, v pátém kole jsem už viděl, že to půjde. Chybělo mi deset, dvacet sekund a byl v počítání.
Měl jste i jiné zranění?
V tomto zápase jsem si zlomil ještě záprstní kost na levé ruce, s tím jsem byl také na operaci. Předtím jsme měl to samé na pravé ruce. Operovat se to nemuselo, ale já chtěl, aby to fungovalo. Úplně normální zranění v rámci bare knuckle.
Máte předzápasový rituál?
Je to hlavně klid. Snažím se nacítit soupeře a okamžik. Snažím se k tomu vést. Všechno dávám stranou, ten den neřeším vůbec nic. Přemýšlím nad taktikou, vím, co mám naučený, co mám dělat. Je to boj sám se sebou. Nejhorší je dostat se k tomu momentu, to zná každý fighter. Během posledního týdne se na to snažím nastavit. Pak už se jen těším, že budu zase zářit.
Proti Klabíkovi jste jasný papírový favorit, čím vás ale může porazit?
Vůbec ho nepodceňuju, protože je to obrovský tvrďák a srdcař, což je v boxu bez rukavic hodně důležité. Může se to zdát jasné, ale box bez rukavic umí překvapit. Nepodceňuji ani přípravu, ani mentální stránku. Beru ho jako kohokoliv jiného, jako světového šampiona, proti kterému jdu. Překvapit může svou odolností, kterou má. Ale já jsem na to připravený, asi vím, jak na něj.
Soupeř tvrdí, že v boxu bez rukavic nezáleží na technice, ale na tom, kdo to chce víc…
S tím bych souhlasil.
Kdo to tedy bude chtít víc?
(smích) Já. Opravdu musím. Celé je to kvůli mně, zápas vznikl kvůli mně. My jsme se s Tomášem ani neměli setkat, ale okolnosti, které k tomu vedly, jsou jasné. Mně se nelíbilo, že KO-W udělalo nějaký zápas o titul v mé váze, aniž by mě oslovilo. To není nic proti Tomovi, naopak takové soupeře mám rád a potřebuji je. Je hladovej a chce to. Buď to bude hrozně rychlý, nebo hrozně dlouhý.
Máte přislíbený další zápas v BKFC?
Ano. Ale jelikož je teď v Itálii olympiáda, tak se to celé posunulo. Já už měl i soupeře a datum, ale kvůli olympiádě by měli problém naplnit stadion a dostat to do televize. Myslím, že hned po olympiádě mi dají termín. Soupeře bych měl mít Itala, který si říká Don Papa. Má dvě vítězství a v žebříčku se de facto dělíme o třetí a čtvrtou pozici. Pochopil jsem, že ten, kdo vyhraje, tak by měl jít o evropský titul, který je teď v mé divizi volný.
To jsou do budoucna velké plány...
Ještě se plánuje velký turnaj Králi ulice v Bratislavě. Mě by tam chtěli jako hlavního aktéra. Přešel bych do těžké váhy. To je můj takový sen, ale uvidíme, jestli se to nebude tlouct se zápasem o titul v BKFC, tomu bych dal samozřejmě přednost. Kdyby náhodou tam ale nebyl soupeř, nebo nemohl, tak bych se v Bratislavě rád objevil. Normálně jsem křížová váha, ale řekl jsem si, že bych si dal takovou výzvu, že bych si zkusil těžkou váhu, co se týče domácí scény.