Budíček na celnici před zápasem. Kohouta na hranicích dvě hodiny prohledávali
02.02.2025
Autor: Libor Kalous
Matouš Kohout v problémech...FOTO: OKTAGON MMA
Porážka na body. Matouš Kohout v sobotu na Oktagonu 66 v Düsseldorfu prohrál s Cihadem Akipou. Nenašel recept, kterým by přebodoval soupeře, jež byl opticky o dost větší. Porážka a zklamání. Ještě před zápasem si Kohoutova výprava užila na hranicích, kde prošli dvouhodinovou kontrolou. K boji nastoupil zástupce Gorila MMA v novém outfitu, ale ten nakonec štěstí nepřinesl. "Škoda. Na kdyby se nehraje," litoval Kohout po zápase v šatně.
Matouši, do Düsseldorfu jste přijel s novou image - knírek, střih vlasů, kovbojský klobouk. Proč?
Já mám rád vaření, jezdím do přírody, mám obytňák. Manželka mi furt říká, že jsem jako buran. Amerika mi je blízká v tomhle směru, mám bráchu v Austrálii, tam vše začalo s kempováním. V Oktagonu mají rádi, když je to trochu cirkus, tak jsem si řekl, že si udělám ze sebe trochu srandu, vzal jsem si klobouk z australské edice a šel jsem do toho. Ať si mě lidi pamatují. Chtěl jsem, ať si mě pamatují kvůli image a kvůli výhře, to druhý bohužel nevyšlo.
Než se dostaneme k zápasu, vy jste si užil trable při cestě do Německa, co se stalo?
Stalo se to, když jsme přejížděli hranice, tak byl problém. Z Prahy jsem měl už dole čtyři kila, takže jsem měl propadlé tváře. Odpočíval jsem, měl jsem kapuci, aby na mě nešlo světlo a probral jsem se akorát na hranici a celník mě spatřil a hned ven. Asi si myslel, že jsem nějaký pašerák, takže nám probrali všechny věci a zdrželi nás tam dvě hodiny.
Nešlo jim vysvětlit, že jedete na zápas?
Bylo tam asi deset celníků, tři sledovali Oktagon, přesto něco hledali. Oni si to našli na Googlu, říkali, že koukají na zápasy, ale stejně jsme tam zůstali dvě hodiny. Všechno nám prohrabali, já k tomu u sebe ještě doplňky, abych měl po vážení, říkal jsem si, ti tady budou na Googlu hledat, co to vlastně vezu. Já tam měl magnézium, C, D. Toaletní taštičku kontrolovali, vzali nás komplet.
Tohle jste zvládl, váhu taky, ale když jste nastoupili oba do klece, přišlo mi, že Akipa je minimálně o váhu výše, viděl jste rozdíl?
Jasně, hned jsem si toho všiml. Ta ramena nešla přehlédnout, to byla kulturistická ramena. Celkově jsem v tomhle jako Jirka Procházka, váhu beru jako číslo. Musím říct, že mě bolí palice, v tom prvním kole to byly bomby, třikrát jsem zahulil. Měl ránu.
U pletiva to byla přetahovaná, síla rozhodla?
Slyšel jsem, jak funí. Říkal jsem si, že nebudu nic dělat, ať se vysílí. První kolo jsem trochu prospal. Do druhého jsem chtěl trochu skočit, ale nechytl jsem tempo. Ve třetím jsem šel po ukončení, v posledních třiceti sekundách jsem tam měl gilotinu, cítil jsem, že ji mám dobře chycenou, ale jak jsme byli mokří, klouzalo to, tak se z toho dostal.
Takže žádné ukončení a porážka na body…
Jak jsem starší, tak víc trpím na porážky. K tomu jsem zase bojoval v Německu. Porážky mě bolí, už stárnu.
Ale asi nebudete končit, ne?
Ne, určitě ne. Jak má Marpo v písničce, kovbojové nebrečí, nevzdávají se. Já se nevzdávám. Kdo mě zná, tak ví, že mě uvidí ve středu v tělocvičně, všechno si budu přehrávat v hlavě, aby se tohle neopakovalo.
Co dál?
Teď bude rodina. V březnu jedeme na hory, tři týdny jsem byl v Thajsku, takže doma to chci vrátit, hlavně dceři. Konečně už lyžuje, chci se jí věnovat, než pojedeme ještě do Itálie na hory. Pak uvidíme, co bude dál.
Byl jste tři týdny v Thajsku, jak malá reagovala, když jste se po tak dlouhé době vrátil?
Manželka mi řeka, že nevěděla, co má dělat s tím tátou, než jsem k nim přišel na letišti. Bylo to poprvé, co vnímala, že jsem byl dlouho pryč. Máma mi říkala, že ve školce říkala, čtyři dny a táta přijede. To bylo hezký, tohle jsou příjemný starosti. Člověk zapomene, ale teď porážka bolí. Škoda. Na kdyby se nehraje.