Masakr, blbej nápad, půl huby pořád necítím, vzpomíná na premiéru v boxu bez rukavic Eschner

Není žádné ořezávátko. Ale co je moc, to je moc. Profesionální boxer Stanislav Eschner se už pár týdnů dává dohromady po premiérovém zápase v boxu bez rukavic. Skončil po něm v nemocnici, musel podstoupit operaci. „Teď už vím, že je to o hubu. A zvlášť, když žiju s rodinou a mám malou dceru,“ přiznává v rozhovoru pro kaocko.cz. Na box jako takový nezanevřel a pokud to zdraví dovolí, má v něm velké plány.

Když jste o tom zápase s odstupem mluvil, docela jste si nebral servítky...
Byl to prostě masakr a blbý nápad do toho jít. Mám malé dítě. Byl to první zápas v České republice, chtěl jsem to zkusit. Říkal jsem si, že budu mít třeba rozmlácený klouby, třeba zlomenou ruku. Jenže já byl dva dny JIPce, proběhlo mi tam hlavou, že to mohlo skončit i hůř a byla to celé blbost. Měl jsem krvácení do mozku, prasklou cévku, bál jsem se, jak to bude.

Co vás překvapilo nejvíce, bylo to tvrdší, než jste čekal?
Neřekl bych, že to bylo tvrdší. Já mám na ulici taky něco za sebou. Žil jsem venku, v Severním Irsku, kde se celý týden makalo. O víkendu tam chlapi chodí ven a štípali jsme se. Teď, co jsem v klubu u Lukáše, jsem se zkrotil. 

Jak jste na tom zdravotně nyní, zlepšuje si situace?
Do konce roku si musím dát od boxu pohov. Půl huby pořád necítím. Každý asi zná, jaké to je, když mu umrtví pusu zubař, jak je to nepříjemný. A já to mám na půlce hlavy. Tam to bylo všechno o třetím kole, kdy jsem dostal tvrdou ránu a pak jsem nebyl schopný uhýbat. Přitom dvě kola to bylo moje. Jsem naštvanej, dostal jsem pak bombu a měl zaraženou očnici, skříplo mi to nerv a celé se to sesypalo. 

Doma vás asi nepochválili...
No to tedy ne. Ale já byl fakt natrénovanej. Jenže to dopadlo tak, že jsem byl v nemocnici, teď jsem na neschopence a jsem rád, že můžu jít na procházku s malou. Není to ale úplně dobrý, pořád občas plivu krev, mám krvavé i bělmo, necítím půl tváře.

Takže už si podobné dobrodružství odpustíte?
Boxovat chci dál. Byl jsem akorát u doktora a ten mi řekl, že musím mít do konce měsíce klidový režim, pak už bych mohl vyběhnout na pár kiláčků, třeba bych mohl zvedat činky. Ale nic dalšího, potřebuji, aby mi to ztvrdlo, v hlavě mám destičku...

A co vám říkají známí?
Že jsem pitomec, že jsem do toho šel. A taky se zlobí třeba na Roberta Rosenberga, je to můj kamarád, ale nadávají na něj, jak to ohodnotil, že měl třeba Řeháka za nějaké věci napomenout. Jenže pro něj to bylo stejně jako pro všechny ostatní nové. Každopádně vím jednu věc, že je to o hubu.

Jste tedy ale přesvědčený o tom, že budete boxovat, samozřejmě v rukavicích, dál?
Vidím to tak, že se do boxu vrátím. Až to příští rok půjde, začnu spárovat. Je mi jednatřicet a rád bych v boxu ještě něco dokázal. Kdyby to vyšlo, rád bych zabojoval o mistrovský titul.