Bývalá baletka to rozbalila v ringu a z MS juniorek veze historický bronz. Neuvěřitelný, směje se Gajdová
22.04.2021
Autor: Jiří Voráč
Veronika Gajdová, velký příslib pro český box...ZDROJ: ČBA - Česká boxerská asociace
Byla úspěšnou baletkou, před necelými dvěma roky si ale Veronika Gajdová řekla dost. Dala přednost boxu a s velkou vervou se pustila do tréninku mezi provazy. A teď se členka Sportovního klubu Boxing Praha dočkala odměny. V polských Kielcích vybojovala bronzovou medaili, která je prvním českým cenným kovem v kategorii juniorek v historii. „Pořád si asi ještě nedokážu uvědomit, co se mi povedlo. Je to úžasný,“ svěřila se v rozhovoru pro kaocko.cz
Co pro vás tenhle úspěch znamená?
Že jsem si dala krásný dárek k osmnáctým narozeninám. Možná si ani zatím neuvědomuji, čeho jsem tady dosáhla. Je to super pocit, je to obrovský úspěch, který patří nejen mně, ale i všem mým trenérům, co mě vedli. Je až neuvěřitelný, co se povedlo.
S jakým cílem jste na šampionát jela?
Nějaké myšlenky třeba na medaili jsem v hlavě neměla. Spíš jsem myslela na to, abych vždycky odvedla svůj maximální výkon. Neřešila jsem, zda by se mi mohlo povést vyhrát. Chtěla jsem jen ukázat, co je ve mně. Věděla jsem, že kdyby to nevyšlo, tak prostě nebude jiná možnost, než ještě přidat v tréninku, makat a příště být lepší.
|
Očima trenéra Oskara Lakomého
Největší zbraň? Oddanost boxu
Pro Veroniku je to super začátek, vždyť se boxu věnuje teprve rok a tři čtvrtě. Od prvního tréninku jsem v ní viděl ohromný talent a pracujeme na tom, aby se dál zlepšovala. Její obrovskou předností je oddanost boxu. Už před mistrovstvím jsem si říkal, že by to třeba na medaili mohlo být, přece jenom udělala nějaké úspěchy na zahraničních turnajích. Šlo hlavně o to, jak bude fungovat psychika. Veronika to zvládla skvěle, i po prohraném semifinále jsem ji chválil. Kdyby soupeřka Veroniku zbila, brali bychom to jinak, ale na to nedošlo. Teď jsou před námi další výzvy, pro medaili si pojedeme i v září na mistrovství Evropy. Tam už to bude složitější, protože s námi budou počítat a obhajovat nějakou pozici je vždycky těžší. Sám to vím, když jsem obhajoval na republice. Budeme ale dál tvrdě makat. Úspěch Veroniky je o to větší, když si uvědomíte, jaké byly problémy s přípravou. Obrovsky vstříc jí vyšli také profesoři ve škola a ona i díky tomu udělala fakt skvělý výsledek.
|
Jste první českou juniorskou boxerkou, která dosáhla na MS na medaili. Není tam nakonec malinké zklamání, že nevyšel postup do finále?
Do finále jsem se nedostala, bylo to 4:1 na body, nebyl to úplně jasný zápas. Ale prohrála jsem a už na tom nemůžu nic změnit. Malinko mě to mrzí, finále bylo blízko, ale je tam ten pocit, že jsem do toho dala všechno. S tím jsem moc spokojená. Je fakt neuvěřitelný, co se povedlo.
Boxujete teprve dva roky, co se stalo, že jste se pro box rozhodla?
Já jsem dělala třináct let balet, takže jsem ho dělala většinu svého života. (směje se) Box jsem ale obdivovala, taky se mu říká balet v rukavicích. Je to neuvěřitelný sport a já jsem hned po prvním tréninku zjistila, že mě vážně moc baví.
Neříkejte, že jste dostala první ránu, a ještě jste byla spokojená...
(směje se) Nebylo to nepříjemný. Spíš jsem v tu chvíli pocítila chuť do další práce, byla to motivace pracovat a příště nedovolit, abych tu ránu dostala. Box je hezký v tom, že to nikdy nebude dokonalé, pořád budete mít na čem pracovat. Na technice, fyzičce, prostě na všem, co k boxu patří.
U dívek to není úplně tradiční sport. Co na to říkali doma, že přestáváte s baletem a jdete mezi provazy?
Rodiče jsou pyšní. Možná ani ne na tu medaili, ale na to, když viděli, jak mě box chytil. Jak tvrdě pracuji, kolik tomu boxu dávám. A tahle medaile je odměna, všichni vidíme, že se ta makačka vyplácí.
Byla máma s tátou mezi prvními gratulanty?
Přišly gratulace snad od všech známých v boxu, co mám. Bylo jich hodně. Samozřejmě, že rodina gratulovala. Měli všichni radost. Třeba máma, když jdu do zápasu, tak se nemůže dívat, protože je vždycky moc nervozní.
Už jste ten obrovský úspěch nějak oslavila, nebo ho spojíte s dodatečnou oslavou osmnáctin?
Co se týče Polska, tak teprve ve čtvrtek bude vyhlášení, takže si třeba až tam uvědomím, co se mi vlastně povedlo. Nějaké vyhlášení vítězů bude, ale zda mi medaili někdo předá, nebo si ji kvůli covidu někde budu muset sama vzít, to netuším. (směje se) A co se týče oslav, já na nějaké velké slávy nejsem.
Takže bude posezení s rodinou?
Přesně tak, babička mi jako vždycky upeče dort. Na to se moc těším.
Leckoho může napadnout, zda to třeba do budoucna nechcete dotáhnout až do profesionálního ringu. Máte tyhle plány?
Tak na tohle zatím opravdu nemyslím, nedokážu na to pořádně odpovědět. Já si chci hlavně užívat boxu, udělat nějaké další velké zápasy ve své kategorii. Máme s trenérem na čem pracovat, je co zlepšovat. Dál se teprve uvidí.