Česká bojovnice překonala velké zdravotní trable a dostala se na MS
29.08.2024
Autor: Miroslav Obluk (Budapešť)
Eva Hájková.FOTO: se souhlasem Evy Hájkové
Česká kickboxerka Eva Hájková zažila věci jako málokdo. Zažila tuhý boj se zdravím. Když ji loni v květnu složila borelióza, na nějaký čas mohla na svůj milovaný sport zapomenout. Nebyla schopna trénovat, byla unavená, vyčerpaná, nedostávalo se jí dechu, přesto se nikdy nevzdala, nepřestávala snít, a to se jí vyplatilo. Sedmnáctiletá bojovnice se letos konečně dostala na vytoužené mistrovství světa juniorů a mládeže do Maďarska. Po tuhém a nepříjemném boji si splnila jeden ze svých snů.
Borelióza, to není žádná legrace. Neviděné kousnutí od klíštěte může nadělat pořádnou paseku, Eva byla naštěstí pozorná. "Pracuji u filmu, takže jsem si toho všimla během práce. Byla jsem venku na Barrandově a všimla jsem si toho, že mám hrozně velký štípanec typu boreliózy, tak jsem hned jela do nemocnice. Doktorka to ani nijak nezkoumala, rovnou řekla, že je to borelióza, dala mi antibiotika, takže jsem je rovnou začala brát," popisovala půvabná tmavovláska, která se jen tak něčeho nezalekne.
Jako kaskadérka má pro strach uděláno, jako kickboxerka zrovna tak. Tohle bylo ale něco jiného. "Týden poté jsem měla jet na světový pohár. To bylo asi loni v květnu, ale nemohla jsem. Samozřejmě jsem se z toho zhroutila. Připravovala jsem se dlouho, najednou jsem nemohla zápasit, takže jsem se rozbrečela," přiznala Eva otevřeně. Tím však zdravotní patálie teprve začínaly.
"Poté, co jsem dobrala ta antibiotika, jsem začala trénovat a cítila jsem masivní zhoršení. Neudýchala jsem ani minutové kolo, bylo mi na omdlení, na zvracení. Úplně to bylo nemožný. Cítila jsem se slabě, unaveně, nemohla jsem vůbec trénovat, nemohla jsem se o to své tělo vůbec opřít, bylo mi hrozně. Říkala jsem si, že po antibiotikách se to vždycky zhorší, pak se to dá dohromady, jenže jsem několik měsíců neviděla žádnou změnu. Furt to bylo stejný, i když jsem trénovala normálně," nechápala, co se to s jejím tělem děje. Když však šla na krevní testy k lékaři, poznala.
"Jednou jsem taky šla na krevní testy, tam mi zjistili, že mám rizikově nízké železo. Pak jsem zjistila, že jsem neměla jen boreliózu, ale že to bylo i to nízké železo. To mi zavinilo kožní problémy, měla jsem kožní nemoc, na kterou jsem brala další antibiotika. Byla jsem pořád nachlazená, unavená, tak mi předepsali nějaké oficiální železo, které jsem musela brát třikrát denně. Až pak jsem cítila, že se opravdu něco děje. Konečně jsem se cítila trošku normálně, ne jak polomrtvá. Toho železa jsem měla tak málo, až se doktorka divila, že stojím na nohou," pokračovala česká reprezentantka, jíž nad vodou držel milovaný kickbox.
"Přemýšlela jsem, jak se dám dohromady, bez toho sportu bych nedokázala žít. Kdybych nic nedělala, zbláznila bych se. Naštěstí jsem se do tréninku vrátila, začala jsem trénovat se silovým a kondičním trenérem, abych se do toho dostala zpátky," usmála se.
Návrat do ostré akce ovšem nebyl jednoduchý. "Nebylo to hned. Kondiční mě po prvním tréninku nazval časovanou bombou. Viděl, že můj srdeční tep je nenormální. Postupně se to zlepšovalo, začala jsem vypadat konečně jako člověk. A když jsem věděla, že se můžu připravovat na MS, začala jsem se připravovat opravdu tvrdě, mohla jsem se konečně soustředit na taktiku, techniku," vyprávěla Hájková, jež byla v těch nejtěžších chvilkách sama sobě tou největší oporou.
"Rodiče, kamarádi i trenéři mě vždycky podporují, když je to potřeba. A samostatnost mi pomáhá namotivovat se do tréninku i do zápasu. Já se sama nejlíp motivuju," doplnila bojovnice, které se letos konečně splnil sen. Dostala se na světový šampionát.
"Jsem strašně ráda, že jsem tady, chtěla jsem se sem dostat dlouhodobě, akorát nikdy mi to nevyšlo, abych byla nominována. Nemohla jsem jet ani jako samoplátce. Tu jednu šanci mi totiž zhatily srdeční problémy, takže jsem se nemohla připravit. Když jsem zjistila, že můžu jet, tak už zbýval jen měsíc do mistrovství. To už nemělo cenu. Chtěla jsem si to ale vybojovat. A i když se sem někteří dostávají třeba ve čtrnácti nebo dřív a mně je už sedmnáct, tak jsem si říkala, že se sem chci někdy dostat. Tak jsem se na to soustředila, a nakonec mi to vyšlo," zaradovala se.
"Jsem fakt ráda, že jsem to všechno dokázala překonat. Ačkoli to mnozí nevidí, jsem fakt ráda, že se mi to podařilo. Jsem pyšná, že jsem ty trable překonala, to byl koneckonců jeden z mých snů se dostat do repre a jet na mistrovství," dodala Eva, jejíž nezlomná vůle by mohla mnohé inspirovat.
Jeden ze snů si česká válečnice splnila, co přijde dál? "Chtěla bych se v kickboxu dostat nejdále, kam jen to půjde. Vyhrát mistrovství, rozšířit disciplíny a pokud to půjde, taky se dostat i do ringu."
