Česká boxerka pod dohledem chlapů. Život, který probíhá v tělocvičně
24.05.2023
Autor: Libor Kalous
Lucie Sedláčková a více tváří.FOTO: Striking Pictures
Mohl to být životní zápas, ten se ale 25. března v Anglii s domácí šampionkou neuskutečnil z důvodu nemoci. V případě vítězství by získala česká boxerka světový pás WBC, pro tuhle chvíli na něj musí ale zapomenout. Lucie Sedláčková má teď jiné plány. Za měsíc startují Evropské hry, kde půjde také o olympijskou kvalifikaci.
V březnu jste měla boxovat o světový pás WBC, ale kvůli onemocnění jste o zápas přišla. Jaký je současný stav, je náhradní termín, místo?
Bylo několik náhradních termínů, ale bohužel se mi to kryje momentálně s amatérským boxem a kvalifikacemi na olympiádu. Ale myslím si, že zápas o titul je stále aktuální.
Před pár týdny jste bojovala v Ústí nad Labem na prestižním turnaji, kde jste vyhrála i prohrála. Jak hodnotíte tyto své zápasy?
Dobře i špatně. Ale celkově to hodnotím pozitivně. Boxovat s největší špičkou v amatérském boxu po deseti letech není úplně špatný. A díky téhle prohře jsme přišli na spoustu věcí, na kterých už pracujeme a bez kterých bych se dál nemohla posunout. V podstatě teď zpětně jsem za tu prohru ráda, což je vidět, že jsem se v mentální přípravě taky posunula dál. (smích)
Pokud se nepletu, prohrála jste poprvé od roku 2018, jak tohle člověk kouše?
Vzala jsem to sportovně. Ale taky cítím, že tohle je jiný typ prohry na turnaji, kde jsem vyhrála první zápas, než prohrát titulový zápas na deset kol, na který se připravujete čtvrt roku.
Co je nyní před vámi?
Nyní mě čekají Evropské hry, které proběhnou v Krakově. Začínají 21. června. Bude tam 26 sportů a přes 7000 sportovců. Je to jeden z kvalifikačních turnajů na OH v Paříži 2024 pro box. Konkrétně ženský box má 6 váhových kategorií a všechny jsme obsadili. Váha do 50kg - Nela Freiherrová, 54 - Claudia Tótová, 57 - Lucie Sedláčková, 60 - Lenka Bernardová, 66 - Markéta Tojnarová a 75 - Monika Langerová. Držte nám všem palce.
Už si sedl přechod z profi boxu na podmínky olympijského boxu?
Myslím si, že je to cesta na delší trať, ale učím se rychle, mám z toho radost, to je důležité.
Přemýšlíte i o tom, co bude dále - amatérské zápasy, profi kariéra?
Poprvé v životě jsem přestala plánovat. Chtěla bych boxovat obojí, protože i když je to pořád jeden obor, jsou to obrovsky sportovní rozdíly, jak v přípravě tak v zápasech. Myslím si, že amatérský box mi může velmi pomoci v profesionálním ringu a naopak. Důležité je to umět skloubit. Baví mě být komplexní sportovec a ve správnou chvíli umět propojit obojí. V profesionálním ringu se bavíme o možnostech boxovat titulové zápasy, protože mi chodí neustále velké nabídky o titulové zápasy, které bych ráda boxovala, ale teď mám cíl kvalifikaci na OH v Paříži.
Jak to je nyní s vaším trenérským týmem, stále Rudolf Kraj a váš partner a boxer Štěpán Horváth?
Ano, moje boxerské duo Štěpán Horváth s Rudou Krajem. Kondiční přípravu má Daniel Hejret, stravu Martin Jelínek a můj mentální trenér je Michal Šafář. Reprezentační trenér žen je Radek Seman a prezident amatérského boxu Marek Šimák. Teď jsme přizvali do týmu dalšího odborníka. A to sportovního lékaře Jiřího Dostála, za což jsem velmi vděčná, protože tento důležitý článek v týmu chyběl. Co na to říct, mám tým schopných chlapů. Jsem moc ráda, že mi může trochu odlehčit od chlapů moje bývalá trenérka Eva Líšková, s kterou začínáme kombinovat tréninky v přípravě a zároveň díky trenérce mohu spolupracovat s německou reprezentací.
Jak v přípravě figuruje Olymp Praha?
Olymp mi nabízí přípravy, ve kterých mi velmi pomohl Michal Volf, který je nový ředitel a snaží se proniknout do boxu a pomoci tomuto sportu. Ve spolupráci se Štěpánem Horváthem a Rudolfem Krajem chtějí pozvednout český box.
Jsou před vámi týdny, kde bude mít box velkou pozornost, je čas na něco jiného, je vůbec chuť, nálada, síla?
Chuť i nálada by byla, ale bohužel čas ani sílu už na něco jiného nemám momentálně. Celkově ten půl rok tolik utekl, že já v podstatně si nepamatuji nic jiného kromě tělocvičen. Myslím si, že další půl rok ne-li rok mě to stále čeká.
Před časem jste mluvila o svatbě, jaká je situace zde?
Už se oba moc těšíme, termín ani místo neprozradíme. Chceme mít soukromou svatbu, pouze s rodinou a přáteli. Asi tisíc lidí (smích). Já jsem dříve nechtěla větší svatbu, chtěla jsem, abychom si ten den užili především my dva, ale bylo to komplikované v době covidu, když jsme žili v Monaku. Teď jsem nesmírně šťastná, že to budeme moci sdílet a oslavit s rodinou a lidmi, na kterých nám záleží v Čechách. Několik let vídám své trenéry častěji než moje rodiče. Dokonce i kamarádi z Monaka a Anglie přijedou. Cizina přijede za námi. Že to bude velké, o tom nepochybuji.
