Česká kickboxerka překonala prokletí, získala zlato a začala se připravovat na životní misi
21.02.2024
Autor: Miroslav Obluk
Tereza Cvingerová v tréninku.FOTO: se souhlasem Terezy Cvingerové
Přijela do Chorvatska, na evropském poháru WAKO vstoupila do ringu a zastavila se až se zlatou medailí kolem krku. Tereza Cvingerová získala svou letošní první zlatou medaili v K-1, ta je však pouhým začátkem. Talentovaná bojovnice má jasnou vizi. Tou je účast na World Games (Světových hrách), které proběhnou příští rok v Číně. "Snad letošní kvalifikace vyjde a příští rok pojedu do Číny," zasnila se usměvavá plavovláska v rozhovoru pro kaocko.cz.
Terko, letos tomu je deset let, co jste začala s kickboxem, co pro vás tato číslovka znamená?
Upřímně jsem si ani neuvědomila, že už je to deset let, co kickbox dělám. Když se nad tím zamyslím, strašně rychle to uteklo. A jsem velmi ráda, že mě to stále baví tak, jak mě to bavilo před deseti lety. Stále se chci posouvat vpřed, a i po deseti letech je stále na čem pracovat. Člověk musí stále pokračovat, být nejlepší verzí sebe sama na tréninku, být nejlepší verzí sebe sama v životě.
Před deseti lety vás nejvíce bavila vítězství, co vás baví nyní?
Samozřejmě vítězství mě stále těší, ale musím říct, že postupem času si stále více užívám tréninky, kdy pracujeme na nových věcech. Vidět ten progres, to mě dnes baví daleko víc než ta vítězství.
Jakou nejcennější lekci vám dal kickbox do života?
Nejcennější lekci, kterou mi sport a kickbox dal, je, že člověk musí být vytrvalý, cílevědomý, odhodlaný a musí si prostě jít za tím, co chce. Nesmí se vzdávat po neúspěších.
Vy se nevzdáváte. Na loňském světovém mistrovství jste skončila těsně pod vrcholem, v Chorvatsku vám ale zlato již neuniklo.
Ano, loni jsem jela disciplínu Full-contact. Teď mě trošku mrzí, že si se soupeřkou nedáme odvetu. Letos jsem se ale zaměřila na K-1, ve které se chci kvalifikovat na Světové hry. A právě mě těší, že se mi po dvou letech, kdy jsem K-1 vůbec nejezdila, podařilo zvítězit.
Jak jste si evropský pohár užila?
Výjezd jsem si užila velice, byla skvělá organizace, tak je tomu ale u České asociace kickboxu vždy. Pro mě je tento turnaj ale trošku prokletý. Loni mi ve finále nenastoupila soupeřka a odjela jsem bez zápasu. Letos mi v semifinále taky nenastoupila soupeřka, kvůli problémům na registraci, kdy soupeřka vůbec nedorazila a organizátoři si toho vůbec nevšimli. Naštěstí tentokrát jsem ale bojovala. Soupeřka ve finále nastoupila a já jsem ráda, že jsem si zabojovala (úsměv).
Zabojovala jste si, získala jste zlato v K-1. Jak výhru oslavíte?
Já výhry moc neslavím, tohle byla stejně spíš taková příprava na to hlavní, a to je podzimní mistrovství Evropy. Oslavila jsem to dnem volna, dobře jsem se najedla a šli jsme s přítelem do kina.
Letos vás čeká i kvalifikace na World Games. Co taková kvalifikace obnáší?
Ano, jedná se o takovou olympiádu v kickboxu, která příští rok proběhne v Číně. Na Světové hry se kvalifikují medailisté z mistrovství Evropy. Obnáší to pro mě to, že musím objet co nejvíce turnajů, abych získala nejlepší možné umístění ve světovém žebříčku. To pak přináší lepší pozice v pavouku a můžete být o krůček blíž ke kvalifikaci. Takže mám letos v plánu objet všechny světové poháry. Snad letošní kvalifikace vyjde a příští rok pojedu do Číny (úsměv).
Mimo trénink, boj v ringu, jste i trenérkou. Jak to všechno stíháte?
Ano, živím se tím, že jsem trenérkou, k tomu mám teď navíc poslední rok magisterského studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Musím říct, že je to náročné. Zatím se mi to ale daří všechno kloubit. Je fakt, že volného času moc nezbývá, proto si vážím každé volné chvilky.
Co vás na této profesi nejvíce baví, těší?
Na trenéřině mě nejvíc baví vidět posuny u těch lidí. To mě nejvíc těší. Baví mě práce s lidmi, když chtějí, baví je to.
Co mimo ring? Jaké jsou vaše oblíbené kratochvíle?
Jak už jsem zmínila, toho času moc není. Když nějaký je, tak trávím čas většinou s přítelem. Chodíme na výlety, navštěvujeme rodinu a užíváme si společný čas.
Jaké jsou vaše sportovní cíle?
Vždycky jsem si přála účastnit se World Games, což mám teď na dosah. Uvidíme, jestli se to podaří. Samozřejmě bych chtěla přemýšlet nad profesionální kariérou. Ono je to ale poněkud náročnější, protože se mi zatím nedařilo získat nějaké profesionální zápasy. Uvidíme, jak to bude v budoucnu. Glory, ONE, tyto organizace jsou snem každého, je to ale nesmírně těžké se tam dostat. Momentálně je mé úsilí upřeno ke Světovým hrám a potom se uvidí.
Máte své vzory? Životní, sportovní?
Jako mladší jsem vzhlížela k Rondě Rousey. Když vlétla na ženskou scénu MMA, to byl ohromný boom. Četla jsem její knihu, a hrozně mě to oslovilo. Jinak momentálně beru za vzor každého, kdo jde za svým cílem, tvrdě na sobě maká. To obdivuji na lidech, když jsou pracovití, třeba jako Klára Strnadová. Ta si myslím, že musí inspirovat spoustu holek už jen svým odhodláním. Obdivuji všechny, kteří si jdou za tím, co chtějí.