Sedm světových titulů! Česká legenda dobojovala. Konec přišel jako ve zlém snu
19.01.2022
Autor: Milan Švec
Vzpomínky na úspěchy...FOTO: se souhlasem Jiřího Žáka
Gentleman thajského boxu Jiří Žák ukončuje kariéru! Tato věta rezonovala koncem minulého roku českým světem bojových sportů. Slavná generace přišla o další jméno, které se může pochlubit světovými tituly prestižních organizací. Vyhrál jich sedm! Kraloval své váze v dobách, kdy MMA bylo ještě v plenkách a thajský box měl v bojových sportech navrch. Nikdy si nepotrpěl na zviditelňování za každou cenu! Nepotřeboval dělat před svými zápasy show a stejně se na jeho duely při pokladnách táhly fronty. Každý chtěl vidět, jak si poradí se svým soupeřem.
V loňském roce oslavil třiačtyřicáté narozeniny. Plánoval si možná poslední souboj na „Titánech“. Kvůli synovi. Chtěl, aby si na vlastní kůži užil se svým tátou jeho zápas. Nic jiného ho do ringu netáhlo. Bolesti kyčle byly ale silnější, než čekal. Sám by to nevzdal, ale dal na rady doktorů. Kariéru ukončuje ale fantasticky. Bilance třiaosmdesáti výher v sto šesti zápasech vyráží dech! "Bude se mi stýskat," přiznal Žák ve velkém rozhovoru pro časopis Bojová umění - Fighters magazín.
Připravoval jste se na zápas, ale pak jste náhle ohlásil konec kariéry… Kdy přišla ta chvíle, kdy jste si řekl, že je to definitivní konec?
Ta chvíle přišla, když doktor vynesl ten krutý ortel, že je se zápasením konec. Byl jsem na kontrole s levou kyčlí, která mě už delší dobu bolela. A musím zdůraznit, že mě to hodně omezovalo v jakémkoliv pohybu. Řešil jsem to různě. Chodil jsem na masáže, akupunkturu, fyzioterapii. Zkusil jsem všechny možné způsoby léčby.
Nic nepomohlo?
Opravdu nic nezabralo. Ani náznak ke zlepšení mého zdravotního stavu. Byl jsem z toho už natolik zoufalý a bolestí unavený, že jsem se už těšil na kontrolu k ortopedovi. Ten mě poslal na rentgen a potom, co viděl výsledek, zarazil mě svým výrazem. Díval se na mě a po chvilce povídá: „No, to je tedy pěkný, se divím, že jste s tím mohl tak dlouho v thajském boxu fungovat! A ještě na takové úrovni. To je celé na výměnu! Byl jsem překvapený, ale on pokračoval dál. Máte silnou artrózu a vrozenou vadu uložení kyčle.
Zhroutil se vám svět…
V tu chvíli mi došlo, že je to v haj...! Ještě jsme zkoušeli nějakou léčbu, ale marně. A přesně 13. 12. 2021 mi to bylo potvrzeno, že je konec sportování. Zrovna třináctého! To bylo jak ve zlém snu. Teď mě čeká operace, výměna kyčelního kloubu.
Opravdu je to definitivní konec? Váš dlouholetý spolubojovník Luboš Vrňata se takto loučil třikrát…
Bohužel je to definitivní konec. Opravdu. Můj stav je teď takový, že mám problém i s chůzí. Když se jdu projít kolem baráku s pejskem, tak co krok, to bolest. Jsou sice dny, kdy to bolí méně, ale také dny, kdy je ta bolest nesnesitelná. Trénovat pořádně nemůžu, protože mě to vážně omezuje skoro ve všem. Při tréninku svých svěřenců jsem rád, když můžu ukázat nějaké techniky kopů. Ale s levou nohou je to opravdu problém. Takže v tomhle stavu si opravdu nedokážu představit nějakou přípravu na zápas. Pokud to půjde takhle dál, tak počítám s tím, že mě operace a výměna kyčle neminou. Po operaci bude dlouhá rekonvalescence. A k tomu ten můj věk. Nebude se to tak rychle hojit. A na druhou stranu se nikam nepoženu a budu se poctivě léčit. Nechci si nohu oddělat úplně.
Kdyby to šlo, a mohl jste si uspořádat rozlučkový zápas, kdo by proti vám měl nastoupit?
Čekal mě teď dlouho odkládaný zápas kvůli koronavirové pandemii, kdy se termín třikrát přesouval, na Souboji titánů s Jakubem Klaudou. To už jsem věděl, že to bude jeden z mých posledních zápasů v kariéře. Chtěl jsem si ten zápas, který měl být s největší pravděpodobností možná poslední, ještě pořádně užít. Po tak dlouhé pauze, kdy jsem v ringu nestál tři roky, jsem se na duel ohromně těšil. Chtěl jsem vydat ze sebe úplně všechno. Zúročit tvrdou přípravu a hlavně si vyzkoušet, co vydržím a čeho jsem v ringu ještě schopný.
Co vás pořád do ringu popohánělo?
Celou přípravu jsem oddřel také hlavně kvůli svému synovi Jiříkovi, který nikdy nebyl na mém zápase, a já mu slíbil, že se teď všeho zúčastní. Přípravy a hlavně že půjde se mnou s nástupovkou až do ringu. Aby si na vlastní kůži zkusil, jak to chodí a ještě si to se mnou pořádně užil. Dřív jsem ho na zápasy nebral. Byl na to ještě malý a nechtěl jsem, aby to na něm třeba nezanechalo nějaké negativní následky. Aby si nemyslel, že tátu někdo mlátí, protože ho nemá rád. (směje se)
V současné době malý Jirka už by poznal, že to je jen sport?
Teď už mu je devět a je ve věku, kdy ví, co to obnáší. Sám už trénuje Muay Thai. Rozumí tomu. Proto jsem chtěl, abychom si to spolu osahali a užili. Aby byl při zápase po mém boku. Mně by to pomohlo a on by nasbíral nějaké sportovní zážitky se mnou.
Byl jste si jistý, že právě Jakub Klauda by vám ten poslední zápas nezkazil?
Jakub má nespočet úspěchů z amatérských turnajů IFMA, kde se stal mistrem Evropy i světa. Já mám zase úspěchy v profesionálních zápasech, kdy jsem vybojoval několik světových titulů v různých organizacích. Za celou dobu jsme se v ringu nepotkali a tohle byla ta příležitost a pro mě velká výzva. Souboj dvou generací a i různých stylů. Myslím si, že tohle byl ten správný soupeř na rozlučkový zápas.
Nebude se vám po thajském boxu stýskat? Co vám bude nejvíc chybět?
To je jasné, že se mi stýskat bude! A to jsem teprve na začátku sportovního „důchodu“. Skoro celý život nedělám nic jiného, než že trénuji a připravuji se na zápasy… A teď je tomu konec. Vždy mě bavilo to fyzické i psychické vypětí, jak v přípravě, tak před i během zápasu. Zápasil jsem všude možně po světě, potkával ty nejlepší bojovníky a s některými si poměřil i své síly. Byl to super fight life! Nejvíc mi bude chybět to cestování, zápasení… Ale snad to budu dál absolvovat se svými svěřenci už v roli trenéra. V tomhle případě jsem vždycky záviděl svým koučům to, když jsme třeba někam letěli, že si dali v letadle v klidu jídlo, pití, kafíčko a já jen čuměl z okýnka a nemohl si nic dát, protože jsem hlídal váhu. Kolikrát to byla muka, ale to k tomu patřilo a i to mi nakonec bude chybět.
