Česká zápasnice bojuje za nevyspalé matky. Po porodu musela v ringu zadržovat slzy
26.04.2025
Autor: Barbora Poláková
Karolína Lagertha Vaňková a její svět...FOTO: se souhlasem Karolíny Lagerth Vaňkové
Před lety Karolína Lagertha Vaňková dosáhla na nejvyšší sportovní mety, stala se mistryní světa v kickboxu i thaiboxu, sbírala i další úspěchy. Ale na chvíli šel sport stranou, přednost dostala rodina. Před rokem a půl přivedla na svět syna. Nyní rozjíždí druhou část sportovní kariéry. První turnaj v roli matky již vyhrála, příští sobotu jí čeká další test na PML. Na Žilinském galavečeru se utká s Bojanou Šebenik ze Slovinska. Pro kaocko.cz se rozpovídala nejen o mateřství a sportu. Proč doma šila manželovi bodnou ránu?
Návrat ke sportu po porodu byl plánovaný?
Nechávala jsem tomu volný průběh, čekala jsem na to, jak se budu cítit. Nevěděla jsem, jestli budu chtít ještě zápasit. Přišlo to samo, chybělo mi to. Jsem zpátky.
V čem se liší příprava?
Je to diametrálně odlišné. Když jsem si předtím myslela, že jsem unavená, tak teď vím, že jsme unavená nebyla. Je to jiné. Celá příprava je podřízená dítěti a jeho dennímu režimu. Naše výhoda je, že je zvyklý být v tělocvičně, je tam v pohodě. Brali jsme ho tam od malička, vlastně tam byl ještě v bříšku.
Do jakého měsíce v těhotenství jste trénovala?
Až do konce. Samozřejmě s mírou. Pro mě by bylo zvláštní přestat cvičit a hýbat se. Zdravotně bylo vše v pohodě, takže jsem mohla.
Dokážete přepnout a soustředit se pouze na trénink?
Manžel je trenér, takže když mám trénink já, tak hlídá malého. Ale jako matka vím pořád, kde se pohybuje, co dělá. K tomu chystám svačinky, balím věci. Na druhou stranu je to fajn, protože jsem velká perfekcionistka a tím, že je tam malý, tak mě to donutilo se víc uvolnit a tolik trénink neřešit. Víc si to užívám. Předtím jsem měla fokus pouze na trénink, zápas, abych byla stoprocentní a nedělala chyby. Teď, i když to není stoprocentní, tak z toho mám lepší pocit.
Změnil se váš přístup?
To si nemyslím. Pořád se snažím o sto procent, ale uvědomila jsem si, že někdy je lepší jen devadesát. Přílišný perfekcionalismus někdy i škodí.
Co spánek, regenerace a odpočinek?
No, co bych mohla říct... Všechny maminky malých dětí ví, že spánek a regenerace jde na vedlejší kolej. Musím zaklepat, že malý v noci spinká, pokud zrovna nerostou zuby. Ale ty si to zase umí načasovat. Týden předtím, než jsem jela na turnaj v Turecku, tak se ozvaly. O víkendu měl horečky a bolesti a my měli za tři dny odlétat. Bylo to náročnější. Ale já říkám, že my ženy jsme neuvěřitelné, co vše dokážeme. Jsme silnější, než si umíme vůbec představit. Moje sestra říká ‚Bojuj za nás, za nevyspalé matky.' (smích)
Jakým způsobem jste se vrátila po porodu k tréninku?
Vše bylo dle plánu. Mám svou fyzioterapeutku, ke které docházím. Chodila jsem častěji, teď třeba jednou za tři týdny. Ukázala mi nějaké cviky, zkontrolovala mi břišní diastázu. Jsem zdravotní sestřička, takže jsem si chtěla dát do pořádku tyto věci. Začala jsem cviky od fyzioterapeutky a pak jsem se postupně vracela do normálního tréninku. Měla jsem individuální přístup, soukromé hodiny. Pak jsem se přidala i k ostatním zápasníkům.
Kdy jste se dostala do stoprocentní formy?
Na sto procent jsem se necítila ani před porodem a těhotenstvím. Tím, že jsem perfekcionistka, tak jsem vždycky viděla rezervy, na kterých se dalo pracovat. Nikdy nejsem spokojená sama se sebou, to mě žene dopředu. To je můj hnací motor. Ale začala jsem se cítit dobře před prosincovým turnajem v Turecku, kde jsem se zúčastnila Středomořských her IFMA.
Jaký byl návrat do ringu?
Cítila jsem se jinak. Když jsem před zápasem vešla do ringu, chtělo se mi plakat z toho, že jsem to opravdu dokázala. Měla jsem jít bojovat a v očích jsem měla slzy štěstí. Říkala jsem si, že se nesmím rozbrečet, co by si pak asi pomyslela soupeřka. (smích) Zápasila jsem v pyramidě do 63 kilogramů, obě soupeřky jsem porazila. Jedna z nich byla Češka, tu jsem porazila KO v druhém kole. Vyhrála jsem zlato. Na bedně jsem stála se synem. To bylo krásné.
Měnila jste váhovou kategorii?
Dřív jsem chodila 60, pak jsem trochu zhubla a chodila jsem 57. Ale říkala jsem si, že jestli chci pokračovat ve sportu, tak hlavně zdravá. Když ženy hodně hubnou, mohou nastat různé problémy, ztráta menstruace a podobně. To jsem nechtěla, vím jak tělo funguje. Chtěla jsem otěhotnět, tak jsem přibrala do kategorie 63 kilogramů a nějaké zápasy jsem v této kategorii měla ještě před těhotenstvím. Vrátila jsem se do stejné kategorie, ale asi by to šlo i níže. Prozatím to nechci tlačit a ani můj manžel nechce, abych tolik hubla. Co si budeme povídat, péče o dítě a všechno kolem, do toho ještě nějak víc shazovat, to už by bylo trošku moc.
K vašemu zaměstnání zdravotní sestřičky se budete vracet?
Dělala jsem instrumentářku na operačním sále. Původně jsem dělala na plný úvazek, což byla práce na pět dní v týdnu plus služby. Tím, že jsem se chtěla věnovat sportu, tak jsem nejprve zkrátila úvazek na polovinu a pak jsem odešla úplně a stala se ze mě profesionální sportovkyně. K tomu jsem si udělala trenérský kurz a nyní jsem i instruktorka wai khru. Návrat na operační sál není v dohledu.
Jak se profese ze zdravotnictví slučovala s bojovým sportem?
Všichni se tomu smějí, že nejdřív někomu ublížím a pak je odoperuju (smích). Ale tak to není. Každý, kdo dělá bojové sporty, ví, že nejde o to někomu ublížit. Já to přirovnávám k tanci. Na tréninku se učím boxovat jako nějaké taneční kroky. Jaké by to bylo, kdybych si pak nemohla zatančit naostro?
Musela jste někdy ošetřovat na tréninku?
Ano, to se stává pořád. Co na tréninku, ale hlavně manžela. On si mě vzal, protože má pořád něco. (smích) Manžel je myslivec, když jednou kuchal zvěř, kterou ulovil, tak si omylem bodnul nůž do nohy. Když jsem v lékárně chtěla něco na šití bodné rány, tak na mě koukali hodně zvláštně. Doma jsme už šili několikrát.
Na PML budete poprvé?
Ano, jsem moc ráda za tuto možnost. Ráda bych i další spolupráci, ale uvidíme, kam nás to zavede. Do budoucna máme ještě něco naplánované, takže uvidíme.