Česko málem přišlo o elitního bojovníka, ale bývalého fotbalistu a vysokoškoláka zlákal boj
24.05.2023
Autor: Libor Kalous
Melvin Mané ladí formu na sobotní Heroes Gate.FOTO: Heroes Gate
V sobotu do boje. Opět. Melvin Mané si dal naposledy MMA, teď si dá na Heroes Gate postoj v malých rukavicích. Minule hubnul do 84 kilogramů, nyní jde domluvenou váhu 91kg, což má blahodárný vliv na jeho náladu. "Jsem úplně v pohodě. Teď mi chybí dvě kila, to je štěstí. Trenér pořád vidí chyby, ale v rámci možností všechno dobrý," usmíval se Mané po úterním tréninku. Aby ne, měl energii, netrápil se sekáním kil.
Mané chce svoji kariéru směřovat k MMA, ale postoj má pořád v krvi. "Vzal jsem to, abych měl zápas, jinak to směřuju k MMA. Rád bych měl zápas na Štvanici. Předtím chci jet ještě na kemp do Thajska, tam se chci měsíc připravovat, abych nabral další zkušenosti. Věřím, že jsem na dobrý cestě v bojových sportech," je optimistou bojovník Lanna gymu, který se před lety snažil dostat do první fotbalové ligy. K tomu také studoval vysokou školu.
Jenže představa, že by ji měl nyní uplatnit, to v něm nevzbuzuje reálný pohled. "Studoval jsem stavárnu na ČVUT, ale nebavilo mě to. Škola ode mě očekávala více, než jsem jí byl schopen dát. Tam to bylo od rána do odpoledne ve škole, pak kreslení do večera. A takto to je pět až šest dní v týdnu, takže pro mě nuda. V té době jsem začal dělat bojové sporty a zůstal jsem u nich," přiznal Mané otočku ze školní lavice do gymu.
Ještě předtím více dával fotbalu, což je směr, který má v Česku téměř každý kluk, ale velké fotbalové plány vzaly také za své.
"V té době na škole jsem už hrál přebor, divizi, to už jsem chodil kopat pro radost, už jsem neměl vysoké ambice. Já hrál za béčka Dukly a na Bohemce, tam jsem chtěl do ligy, ale nevyšlo to. Pak jsem hrál ještě za Admiru, ale tam už to bylo jako hobby. Nelituju toho, dal jsem tomu všechnu, nevyšlo to, teď dávám vše bojovým sportům, tady vidím cestu, kterou chci jít. Tohle mě naplňuje," je spokojený fighter, který má občas problém vypnout, zapomenout na boj.
"Je těžký vypnout, ale snažím se. S přítelkyní jdeme se psem na procházku třeba. Nikdy jsem si nemyslel, že budu pejskař, ale našel jsem si přítelkyni rok zpátky a má psa, toho jsem si oblíbil a chodíme na procházky. Je to takový vesnický mix. Je to pro mě relax, vypnu, tréninků je totiž dost. Dřív jsem nad tím pořád přemýšlel, ale člověk nic nevymyslí, musí i vypustit a neřešit, pak se vrátí a víc se těší," snaží se bojovník najít životní a sportovní rovnováhu.
Někdy to je ale těžké, navíc každý má své trable, které mu vstupují do klidného nastavení. A Mané není výjimkou. Ale žádné extrémnosti nečekejte. "Dokážu se vytočit. Většinou si pak někam zalezu, nechci tím lidi otravovat. To jsou moje problémy, až se uklidním, vylezu. Poslední dobou mě hrozně vytáčí řízení v Praze, takže jezdím metrem a chodím pěšky. Někdy dostávám na ostatní řidiče amok. Je to můj problém, ale je to těžký," přiznává Mané, kterého většina zná jako pohodového člověka.
"Jinak co se týče hříchů, pivo mě nebere, poslední dobou jsem na mastný. U mě se to docela střídá, slaný, mastný, burgery, langoše poslední dobou. Jinak jsem přestal nikotinové sáčky," přiznává Mané, který při představě, že by měl život trávit v kanceláři u rýsovacího prkna, rozesměje se.
"To si neumím představit. Já jsem začal chodit na ČVUT, rodiče mě tlačili na nějakou školu, což chápu. Nevěděl jsem kam a tahle škola byla kousek od baráku, tak jsem tam začal chodit," rozesmál se Mané, který už může na ČVUT jen s lehkostí vzpomínat, jeho život je už jinde. Rozhodl se nebojovat se školou, bojuje v ringu a v kleci. A to je někdy taky vysoká škola. Jen sportovní.