Český reprezentant trpěl v Tatrách jako čert. Dobrovolně podstupuje bolavou přípravu
27.05.2022
Autor: Libor Kalous
David Klammert jako šerpa v Tatrách.FOTO: se souhlasem Davida Klammerta
Judo. Každý si umí tento sport představit. Kimono, žíněnka a dva sportovci, kteří chtějí vyhrát. Boj je poslední fází přípravy. Vrchol. Předtím to je dřina a odříkání. A hlavně když je před vámi olympijská kvalifikace. Český reprezentant David Klammert má za sebou výživnou přípravu v Tatrách, kde byl v rámci tréninků i šerpou. Desítky kil na zádech a hodiny stoupání po slovenských velikánech.
„Do Tater se snažíme jezdit před větší částí přípravy. Teď nás čeká další půlka sezony, takže byl čas se do toho zase opřít na kondiční a silovou přípravu. Pro mě jsou Tatry nejideálnější volbou, jezdíme tam asi šest let. Někdy i dvakrát ročně,“ rozpovídal se pro kaocko.cz judista, který má před sebou olympijskou kvalifikaci.
Davide, co vy a role šerpy?
To je díky trenérovi, který tam chodí na skialpy, zná se s lidmi, takže jim zavolá, že tam budeme, jestli by se jim to hodilo, že bychom za deset dní mohli udělat třikrát vynášku. Oni si řeknou, podle toho, jestli mají něco ve skladu, jestli potřebují. Je to improvizace.
Kolik vynášek máte už za sebou?
Už jsem šel více než desetkrát. Teď jsem vynesl svůj rekord, což byl i nejdelší čas. Šli jsme na Téryho chatu a nesli jsme 60 kilo. Když jdete bez vynášky, tak tuhle trasu dáte asi za dvě a půl hodiny, já jsem to šel s 60 kily přes pět hodin jen nahoru, protože bylo hodně sněhu a nebyla ještě otevřená letní cesta. Museli jsme chodit prudkými svahy, museli jsme ručkovat i přes lana, takže přes pět hodin nahoru, tohle byl pro mě nejtěžší výšlap.
Může mít tohle člověk rád?
Celkově na tom mám rád, že to je na silovou vytrvalost, je to super na nohy, střed těla musíte držet celou dobu. Je to i hrozně velký diskomfort. Tlačí vám to do ramen, bolí nohy, nejde si jen tak kdekoliv sednout, musíte najít dobré kameny, kde se dá vynáška opřít. Je to dobrý na kondici, sílu a hlavně na vůli a morálně volní vlastnosti, protože když jste v půlce, tak to tam nemůžete nechat ležet a vykašlat se na to. Vrátit se nemůžete, člověk musí pokračovat i když je úplně kožený.
Co rozhoduje?
Člověk se musí soustředit, že třeba ujde pět minut, potom dvě minuty, teď dám kámen, který vidím, člověk si to kouskuje, je to i dobrá terapie. Okolo je krásná příroda, Tatry jsou krásné, ale zároveň při tom trpíte jako čert, ale víte, že to může být zlomové pro těžké okamžiky v zápase. Co zaseju tam, můžu sklidit v sezoně, to mám na tom nejraději.
Takže tuhle dřinu máte rád?
Silovou přípravu mám docela rád. Nejraději se samozřejmě peru, mám rád sparingy, když jsme na kempu, kde je hodně cizinců a pereme se s nimi, to mě na judu baví nejvíc. Ale i silová část k tomu patří, oblíbil jsem si ji. Snažím se na ní pracovat. Judo šlo hodně nahoru, je daleko silovější. Jestli chce člověk s Gruzínci, Rusy, Uzbeky a dalšími držet krok, tak musí být silově nadřený. Musíme do toho pořádně šlápnout.
Počítám, že součástí je i trénink úchopu…
Judo je hodně o úchopu, o síle prstů, předloktí. Když dělám boj o úchop, prsty docela trpí, předloktí je po zápase úplně tuhý, takže i tohle musíme zařazovat do tréninku. Čím je člověk ještě těžší váha, tak tam ty silové newtony lítají. Když se člověk nedrží, nemůže udělat úchop, to jde ruku v ruce.
Co máte nyní před sebou?
Teď mě čeká ještě deset dní v Ázerbájdžánu, kde už budeme dělat hlavně judo, pak ještě kemp v Poreči, pak přijde turnaj v Mongolsku, tam začne dvouletá kvalifikace na olympiádu. Je potřeba od začátku se snažit o co nejlepší umístění v žebříčku. Na konci roku je Turnaj mistrů, na který se mi povedlo třikrát za sebou kvalifikovat, ale teď nejsem v žebříčku tak dobře, takže musím zapracovat, abych se tam dostal. Turnaj mistrů je důležitý pro kvalifikaci na olympiádu.