Český tvrďák posadil v kleci 134 kilo na zadek. Végh zavzpomínal na 115 kilo, když ladil formu klobásami
25.06.2021
Autor: Libor Kalous
Attila Végh, Noc s legendou.FOTO: VDN Promo
Tři fighteři z klece se podělili o své zážitky. Některé byly ještě před pár hodinami veřejnosti neznámé, po Noci s legendou tomu už tak není. Do pražského klubu Goldfingers přijel jako hlavní postava pro čtvrteční večer Attila Végh, s ním se v křesle před fanoušky představil také první Slovák v UFC Ludovit Klein a česká jednička těžké MMA váhy Michal Martínek. „Velmi rád jezdím do Prahy, mám tu hodně skvělých fanoušků,“ byl v dobré náladě Végh, který mimo jiné oznámil, že ho na konci roku a počátkem dalšího čekají dva boxerské duely. Co týče souboje s Karlosem Vémolou, čeká na adekvátní nabídku od organizace OKTAGON MMA.
Čtvrtek ale nebyl o budoucnosti, zápasníci hlavně vzpomínali. „Byl jsem vždycky pevnější, nebyl jsem vysekaný jako Karlos. Něco jsem v sobě ale měl, chytil jsem a hodil,“ vzpomínal Végh na své začátky bojovníka. Ne vždy jeho tělo bylo připraveno na boj.
„Když jsem skončil školu, šel jsem na brigádu, prodával jsem dva měsíce klobásy, takže ke snídani klobásy, bylo to hrozný, máma mě po dvou měsících nepoznala, měl jsem 19 roků a 115 kilo. Necítil jsem se vůbec komfortně, neviděl jsem si přes břicho,“ otřásl se při vzpomínce Végh, který měl poslední zápas ve váze do 93 kilo.
Dnes má slovenská legenda pohodlnější život, sponzory, žije si vysněné období. Před lety tomu tak nebylo. Třeba když jezdil na brigády, aby si vydělal. „Dělal jsem tam otroka, házel jsem metráky cibule a brambor na kamiony. V neděli jsem si koupil rohlíky a ještě v pátek jsem je jedl. Na farmě byly nelidské podmínky. Dělal jsem i na stavbě, vím, jaké to je vydělávat eura,“ řekl také vyučený kuchař - číšník, který si šel stále za svým. Věřil svému snu.
Po letech mu byl odměnou titul v prestižní organizaci Bellator MMA, největší úspěch, který ale nikdo moc na Slovensku nedokázal ocenit, byl rok 2013. Daleko větší ohlas získala jeho výhra nad Karlosem Vémolou v roce 2019. Ve čtvrtek se na klíčový moment opět podíval. Koukal, usmíval se a rukou poklepával botu.
„Tohle neomrzí, viděl jsem to asi 500krát, stále mám husí kůži. Viděl jsem lidi se objímat, plakat, tohle byla životní emoce, základ bylo tam nechat srdce,“ byl naměkko Végh při vzpomínce na okamžik, který ho vystřelil do pomyslného nebe.
Dva vyhazovači v křesle
Michal Martínek dal o sobě v kleci hlasitě vědět, když porazil v těžké váze Viktora Peštu, zlomil mu čelist. „Věřil jsem si, vsadil jsem na sebe 10 tisíc při kurzu 4,5,“ usmál se 108kilový zápasník. „Mám teď svoji cestu, Viktor je v jiné váze, takže na odvetě nelpím,“ řekl také.
„Po tomto zápase jsme řešili UFC, KSW a ACA. Chci se podívat do zrcadla a říct si, že jsem něco dokázal,“ razí cestu bijce Martínek, který se musel v ACA popasovat také s Danielem Jamesem, se kterým prohrál. „James měl 134 kilo v zápase. Je to dobrý kluk, je to sporťák. Jsem první, který ho posadil na zadek. Já jdu do zápasu vysypat bomby a buď to dopadne, nebo nedopadne. Mám to rád tvrdě. Jak se zavře klec, jdu trhat,“ nestydí se říct Martínek, který neuspěl v draftu UFC.
Do této americké organizace se naopak dostal Ludovit Klein, je prvním Slovákem v UFC. Výška 172 centimetrů a váha 66 kilo, přesto byl před lety vyhazovačem.
„Nevypadám, ale dělal jsem vyhazovače, lidi si mě vybírali, protože jsem byl menší, vedle přitom stáli chlapi jako skříně. Někdy si podnapilí lidé nedají říct,“ zavzpomínal s úsměvem Klein, který je pověstným svým kopem na hlavu. „Na to neexistuje obrana, to je o načasování, schovat to za boxerskou kombinaci,“ pravil Slovák, který si v premiéře UFC připsal KO, ve druhém duelu ale padl.
„Nevím, proč druhý zápas nevyšel, váhu jsem měl už den před zápasem, když jsem přišel do klece, nemohl jsem se do toho dostat, to se mi v životě ještě nestalo, byl jsem na sebe strašně nasr… Ale chci dokázat, že mám v UFC na ty nejlepší, další zápas bych chtěl v listopadu,“ dodal Klein.