Chodila na vysokých podpatcích, za zápasy brala horentní sumy. Byla ale jen „Ta od Aliho“

Byla průkopnicí ženského boxu. Brala za zápasy horentní sumy. V soubojích nikdy neprohrála… A znal ji celý svět. Nikdy se jí ale nepodařilo zbavit se přídomku „Ta od Aliho“! Každý se na ni díval, jen jako na dceru nejslavnějšího sportovce planety. 

Do té doby ani otce boxovat pořádně neviděla. „Jeho zápasy jsem si pouštěla až později. Když jsem začala box vnímat, tak právě zářil Mike Tyson,“ prozradila.

Strašně ráda se na legendární Bestii v ringu dívala. „Byl to pan Boxer. Měla jsem Mikeho moc ráda.“ A to i později, kdy měl za sebou sportovní i privátní excesy.  „Proč bych ho neměla mít dál ráda? Nic mi neudělal. Byl takový, jaký byl… Ve své době nejlepším boxerem světa.“ 

Ani kvůli slávě si nevybrala sport, který proslavil na celé planetě její otec. „Nejdříve jsem si chtěla jen tak zaboxovat. Chytlo mě to. To je všechno. Nechtěla jsem být slavná. Sláva je pomíjivá. A někdy bývá i nepříjemná. Otce znal celý svět. Za to zaplatil krutou daň. Neměl žádné soukromí. Jeho život byl věcí veřejnou. Každý věděl, co snídá, kam jde, jakou barvu mají jeho ponožky…“ řekla posmutněle.

Nejvíc ji v kariéře mrzelo, že byla díky jemu slavná ještě dřív, než vstoupila do ringu. Byla to prostě dcera Muhammada Aliho – nejslavnějšího boxera všech dob. „Vždyť já ve sportu i v životě nedostala nic zadarmo. Že jsem měla úspěchy, je jen a jen moje zásluha. Nikdo neviděl ty hodiny dřiny a ty litry potu a krve, co jsem z těla vyplavila,“ říkala v dobách své kariéry.

Ale přece jenom jedno pozitivum na svém slavném příjmení nacházela. „Otevíralo vám to spoustu jinak zavřených dveří. Ale dál už jsem musela ukazovat, co ve mně je, sama. Možná že mi mé jméno zařídilo vyšší honoráře za zápasy, upoutalo na ženský box více pozornosti. Ale bylo to pro mě také více zodpovědnosti. Jako Aliová jsem mohla lidi zklamat. Já jsem díky mému jménu mohla také pomoci lidem, kteří to potřebovali. Mohla jsem pro ně získat třeba finanční pomoc. Ale i jiné výhody, které by nezařídila bezejmenná osoba,“ vysvětlovala, dnes třiačtyřicetiletá Aliová.

V době, kdy v ringu zářila, mnoho fanoušků ženský box neuznávalo. „Nikdy jsem jim to nevyčítala. Chápu, že bylo tehdy v lidech zakořeněno, že má žena být spíš u dětí a plotny. Vím, že i dnes spousta mužů nemá ráda silné ženy. Ale z čeho mají strach? Ženský zápas je plný vzrušení a pěkných soubojů. Vždyť v boxu nejde o to jen někoho seřezat a knockoutovat. Nejde o to soupeřku fyzicky zničit, i když se to někdy stane. 

Krása boxu je i v technice a ladnosti. Nebudu nikomu vnucovat svůj názor. Ženský box v době mé kariéry byl ještě běh na dlouhou trať.“

Že se říkalo, že byl box v některých případech spojen se špinavými penězi a korupcí, jí nikdy nevadilo. 

Každému na to odpovídala: „A vy znáte nějaký sport, který je čistý jak lilie? V každém sportu se to občas stane, že má někdo zájem, aby vyhrál třeba někdo jiný. A box nebyl výjimka. Ale proto na něj hned nebudu házet špínu. Časy se změnily. Box se změnil.“ 

Chovala se vždy tak, aby nikdo neměl sebemenší spojení špinavých praktik s jejím milovaným sportem. „Dělala jsem všechno, jak jsem to cítila. Boxovala jsem, s kým jsem chtěla já, a za kolik jsem chtěla já.“

Její slavný otec se s její kariérou boxerky smířil, i když zpočátku byl k její kariéře boxerky skeptický. „Později byl už na mě hrdý. Pomáhal mi radami jak boxovat a jak se vypořádat se slávou. Sice mi radil, ale hlavní rozhodnutí nechával pořád na mně.“

Kdyby měla poradit ženám, které zkoušejí prorazit právě v ženském boxu, byla by první rada taková, že si bojovnice v první řadě musí najít pořádného trenéra. „To je základ všeho. Musí si navzájem věřit. Trenér i jeho svěřenka musí brát tento sportovní vztah vážně!“