Chtěl bych dojít až pro titul, říká gladiátor těžké váhy. Proč se nedohodl s Oktagonem?
04.02.2022
Autor: Ondřej Huml
Obr Štefan Vojčák...FOTO: OKTAGON MMA
Devětadvacet vteřin. Tak krátce trvalo jednatřicetiletému Štefanu Vojčákovi, než při své premiéře v profesionálním MMA doslova zadupal do země Ukrajince Evgenija Goluba. Stalo se tak ještě na půdě Oktagonu, další zápasy už tam ale nepřidá. Ve středu totiž slovenský těžkotonážník stvrdil svou budoucnost v RFA, kde ho čeká první zápas už dvanáctého března na turnaji v Bratislavě.
Proč právě RFA?
Organizace RFA mi nabídla smlouvu, kterou jsem nikde jinde nedostal. Na to, že mám v MMA za sebou jen jeden profesionální zápas, je to hodně lukrativní kontrakt. Velkou roli ale hrálo i to, že ty lidi dobře znám, chodili jsme spolu na stejnou školu. Co jsem se s nimi tak bavil, vidím v téhle organizaci velkou perspektivu. Myslím, že by tam těžkou váhu mohli postavit právě na mně. Chtěl bych tam absolvovat co nejvíce zápasů a dojít si až pro titul.
Takže šlo o snadné rozhodování...
Přesně tak. Měl jsem něco domluveného i s Oktagonem, ale od Iljy (Škondriče) jsem se dozvěděl, že mému soupeři dali nakonec někoho jiného. Pak se zase rýsoval můj silvestrovský zápas se Slovincem Dajčmanem, jenže do toho jsem chytil covid, takže i z toho bohužel sešlo. Nabídka smlouvy mi ale od Oktagonu nepřišla žádná. Jen na ten první zápas, pak už nic. To od RFA ano, na hodně zápasů a s tím, že když budu chtít, mohu bojovat i v zahraničních organizacích. Je jasné, že jsem dlouho neváhal.
Mimochodem, zaznamenal jste slova Martina Budaye, který v rozhovoru pro kaocko.cz řekl, že právě vás považuje za největšího favorita na zisk titulu těžké váhy Oktagonu?
Zaznamenal a udělal mi tím velkou radost. I jsem mu pak ihned volal a poděkoval za pěkná slova, která o mně řekl. Věřím, že ho nezklamu a ten titul získám, jen v jiné organizaci.
Budaye čeká již brzy premiéra v UFC, a to s nevyzpytatelným americkým medvídkem Chrisem Barnettem. Jak podle vás bitvu s ním zvládne?
Těžko říct. Martin je zápasník, který v kleci může zaskočit naprosto kohokoliv. Něříkám, že už teď má na tu úplně nejužší špičku, ale překvapit může leckoho. Všechno je to o tom, jak důkladně se dokáže na každého připravit.
Je UFC i vaším snem?
Kdyby mi někdy přišla nabídka, zkusil bych si to moc rád. Už je mi ale 31 let, s MMA jsem začal celkem pozdě. Tak uvidíme.
Jste slovenským mistrem v zápase, co vás vlastně přimělo přejít do MMA?
Ty myšlenka ve mně byla už dlouho. Zápasení na Slovensku upadalo a já chtěl dělat něco smysluplného, zvlášť když bojové sporty zkrátka miluju. Chalanům z MMA jsem navíc často dělal parťáka při sparingu a postupem času to tak chytilo i mě. A to hlavně poté, co jsem s Attilou trénoval na Zápas století. Když jsem tenkrát viděl, jak moc dře, řekl jsem si, že MMA zkusím taky. Nejdříve mezi amatéry, ale tam jsem všechno rychle vystřílel. Tak jsem přešel do profíků, ovšem i tam bylo celkem hodně rychle hotovo (s úsměvem).
Nemrzí vás, že jste se k tomu kroku neuchýlil dříve?
Možná trochu ano. Ale nic se nesmí uspěchat, navíc jsem se tehdy možná trochu bál, abych se nezranil vzhledem ke své civilní práci. Jsem moc rád, že se MMA věnuji aspoň teď. A věřím, že mě v něm čeká zajímavá cesta.
V čem vidíte svou nejsilnější zápasnickou stránku?
Určitě ve wrestlingu a jiu-jitsu, to je prostě moje. Na to jsem se vždycky nejvíce spoléhal a spoléhat budu. Když je třeba, klidně si i zaboxuju, můj šálek kávy to však úplně není. Moc to ke mně nepasuje.
Zajímavé je, že svou sportovní dráhu jste začal coby basketbalista...
Ano, to je pravda. Pak jsem ale přišel na to, že když jsem zodpovědný pouze sám za sebe, vyhovuje mi to mnohem víc. Začal jsem se tedy pídit i po jiných možnostech a nakonec přešel právě k zápasení. Tím však nechci říct, že nejsem kolektivním hráčem. Jen je těžké přijmout, že se třeba někomu zrovna nechce tolik makat a kvůli němu pak prohraje celý tým.
A prozradíte, jaké je vaše civilní zaměstnání a zda se mu plánujete věnovat i po příchodu do RFA?
Pracuji jako policejní instruktor v Bratislavském kraji. Je to skvělé zaměstnání a určitě v něm budu pokračovat dál. Navíc když při něm zvládám i trénovat.
