Stříbro ze Sydney. „Na olympiádu jsem jel jako neznámý kluk, takový Tonda ze mlejna. Byl jsem nervózní jako prase a trenérovi Žáčkovi jsem říkal, že budu v ringu určitě stát jako trotl. Když jsem porazil Američana Andersona, všechno ze mě spadlo a po vítězství nad Nigerijcem Jegbefumerem mi trenér Pojkar na dálku nakázal, abych tu už jistou bronzovou medaili, přeleštil. A tak jsem kvůli Vaškovi ještě porazil Ukrajince Fedčuka a prohrál až ve finále s fenomenálním Rusem Lebzajkem. Návrat domů byl triumfální, na přeplněné mělnické náměstí jsem přijel sedmimetrovou limuzínou. Olympiáda skočila a začal všední život.“
ZDROJ: archiv Rudolfa Kraje