Karlos Vémola o dokumentu Karel vs. Karlos
Ať se už Mikulášek soustředí na Kotalíka, říká Meliš, který moc neslavil. Když piju, jsem zlý, směje se
16.04.2022
Autor: Ondřej Huml
Klíčový okamžik zápasu.FOTO: OKTAGON MMA
Stačí jeden vydařený zápas, jeden povedený moment, a všechno zlé se v dobro obrátí. V bojových sportech tohle platí více než kde jinde. Vyprávět by teď o tom mohl třeba Tomáš Meliš. Ten na sobotním Oktagonu 32 porazil už v prvním kole Václava Mikuláška a po třech zápasech bez vítězství tak vyletěl zase vzhůru. Co říká na slova svého soupeře, který prý v kleci dominoval? A souhlasil by s odvetou? Nejen o tom Meliš promluvil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Prožil si svůj malý Zápas století. Ovšem nikoli tím, že by mu snad on sám přikládal až takovou váhu. Spíš jde o průběh bitvy i to, co se dělo před ní a co přichází potom.
Také Attilu Véghovi se totiž jeho soupeř Karlos Vémola snažil dostat do hlavy za každou cenu. Ve výsledku ale nahlodal jen sám sebe. Jak to pak dopadlo, už všichni vědí. Stejně jako to, s jakou intenzitou volal Terminátor po odvetě.
Do stejné situace se teď dostal Mikulášek. To Meliš si užívá nebývalý zájem fanoušků i sponzorů, zároveň ale zůstává nohama pevně na zemi. Cítit to bylo také z rozhovoru.
Jak jste si svou velkou výhru užil?
Užil jsem si ji přes víkend. Teď už jsem zas v realitě všedních dní a zpátky v práci, tedy ve svém gymu. Nějaké divoké oslavy u mě ani nehrozí. Vždycky říkám, že to hlavní přijde do půlnoci. Pak už je druhý den, v němž by zápas mohl dopadnout zcela jiným způsobem.
Na oslavy a alkohol vás tedy moc neužije?
Určitě ne. Když piju, tak jsem zlý (s úsměvem).
Kolik gratulací vám přišlo? A která z nich vás nejvíce potěšila?
Přišlo jich hrozně moc, velkou radost mi udělaly všechny. Jeden známý mi třeba psal hned po zápase, ale já se k odpovědi dostal až ve středu. Přiznám se, že spoustu zpráv jsem ještě ani neotevřel.
Váš soupeř pověsil na Instagram video, ve kterém se vyjádřil k zápasu...
Neviděl jsem to. Kamarádi mi ale hned říkali, o čem tam mluvil. Že prý dominoval v postoji i na zemi.
Přesně tak to říkal...
Ale pravda to moc není. V postoji jsem nedostal žádnou ránu. Na zemi mě pak píchlo pod okem, trochu jsem se bál, aby se mi nezalilo krví. Tak jsem nasadil hned kimuru. Z té první se mi ještě vysmekl, z té druhé už ne.
Celkem mě zaujala Mikuláškova slova, že prý máte krátké ruce. Co vy na to?
Oproti těm jeho jsou krátké určitě. Zrovna kimuru mám ale našlapanou. Byla to jedna z mých hlavních zbraní, kterou jsme nachystali spolu s trenérem. Těmi dalšími byl pak armbar a triangle choke. A chycené jsem to měl fakt dobře, což mi psali i kluci s černými pásky. Podle mě Vašek ani pořádně neví, jakou cestou se má z kimury unikat. Jen tam na mně ležel a pak zařval. A to bolestí. Ne proto, že si zařvat chtěl, jak teď tvrdí.
Žádá odvetu...
Čekal jsem to. Co se totiž stalo teď jemu, jsem já zažil už před lety v boji s Matúšem Dudríkem. Nasadil mi páku na nohu, já zařval - a rázem byl konec zápasu. Ještě v ten samý večer jsem pak za ním šel, jestli přijme odvetu. On mi sdělil, že si to nejdřív musí nechat projít hlavou, poradit se o tom v klidu s trenérem. Nakonec jsem se té odvety dočkal a porazil ho. Ale nikdo mi na ni nekývl hned, dostal jsem ji až za nějaké dva nebo tři roky. Počkat si teď bude muset i Vašek. Sice chápu, že je ještě plný emocí, že nejradši by chtěl mít se mnou další zápas už teď v sobotu. Takhle to však nechodí. Na tenhle rok už mám svoje plány a nebudu je měnit jen proto, že si to on přeje. Čímž ale neříkám, že odveta nikdy nebude. Možná bude, ale rozhodně ne teď.
Takže platí, že se nyní chcete soustředit na přesun do welterové váhy?
Přesně tak. A Vaškovi bych doporučil, ať se už začne radši soustředit na svůj boxerský zápas proti Kotalíkovi. Jestli znovu padne, složí ho to psychicky. Kdyby ale v boji se mnou tak nezařval, do ringu s Michalem jdu místo něj já. Protože tu ruku bych mu prostě urval.