Vybouchat se? Upustím páru, mám klidný den a neřeším malichernosti, přiznává fighter
15. 5. 2021
Autor: Libor Kalous
Dag Hoke (vlevo) jde opět do boje.FOTO: se souhlasem Daga Hokeho
Bojové sporty má rád, má je pod kůží, navíc mu slouží na upuštění páry. Trénink jako terapie. A nejde o krátkodobou léčbu. Dag Hoke začal s boxem už ve čtrnácti letech. V módu boxu, K-1 a thajského boxu jede úctyhodných patnáct let. V sobotu půjde opět do ringu. Tentokrát na akci UPC Fight Cesta bojovníka, kde má super fight s Jánem Valovčíkem.
„Jsem taková nátura, sport mě baví. Ještě před boxem jsem jezdil na kole, hrál jsem fotbal, v šesti jsem začal s tenisem. Od dětství víkendy na sportovních soutěžích. Při bojových sportech upustím páru, mám klidný den a neřeším malichernosti. Když to v tréninku vypustím, zklidní se mi i trochu ego. Prostě mně vyhovuje se vybouchat na tréninku, všechno povolí a svět je hned krásnější,“ přiznává s úsměvem Hoke.
Typický Čech. I když to na první představení nevypadá. Ale je tomu tak.
„Mám celé jméno po otci. Babička ho našla v nějaké knížce, líbilo se jí, tak mu dala jméno Dag. Všichni jsme Češi, do čtvrté generace Češi. Jako máte Schneider, Erlich, já jsem prostě Hoke a k tomu jsem dostal tohle jméno,“ odhaluje Hoke své kořeny.
Když jako malý chodil do školy, byl často terčem otázek dětí. Ne vždy to dopadlo dobře. „Jasně, nedopadlo to pro děti vždy dobře. Kachna? Tak jo, pojď,“ rozesměje se devětadvacetiletý zápasník, který má za sebou na dvacet amatérských a sedmnáct profesionálních zápasů v postoji.
Začal s boxem, na ten sází. V hlavě má před sobotou jen výhru, nic jiného nečeká. „Vím, že jde proti mně mladý kluk od Draculy, bude určitě kvalitně připravený, nepodceňuji ho. Jsem rád, že mám zápas na UPC Fight, taková akce určitě pomůže, postoj se dostane do povědomí, lidi uvidí kvalitu, na postoj by měli koukat. Za mě to je mnohem zábavnější, není to matlaná jako někdy v MMA,“ zmiňuje Hoke sport, který v posledních letech hodně vyrostl.
I když má rok do třicítky, tento fighter má věk u sebe posunutý. „Tělo drží, jsem v pohodě, dokud mě to bude bavit, budu bouchat. Necítím se na ty roky. V lednu jsem měl narozeniny, byl jsem u kámoše, on se mě ptal, kolik mi je. Řekl jsem mu. „Kámo, je mi 24.“ On mi odpověděl. „Kámo, 24 ti fakt už není.“ Má pravdu, ale já se na devětadvacet necítím,“ je Hoke v klidu.
Poslední zápas měl v říjnu, za pár hodin přijde další. Sport ho provází každý den. Pokud netrénuje sám, věnuje se klientům. „Trénuju, připravuju lidi. Přijde mi, že v Čechách jsme všichni tak nějak poloprofesionálové. Profíků v bojových spotech tu je jen pár. Za posledy tři roky se situace zlepšila, ale není to na zahojení. Já mám rád bojové sporty, je to můj koníček, žiju, jak se dá. Lepší než být osm hodin ve fabrice, případně v kanclu,“ má jasno Hoke, který nepodlehl mámení MMA.
„Mám rád box, K-1 a thajský box. Na MMA už nemyslím, nemám už věk, abych se učil další čtyři roky nové věci. To radši udělám pár hezkých zápasů v postoji. Sice nebudu tolik vidět, ale baví mě to.“
Další povedený zápas může předvést už dnes. Večer pro upuštění páry...