Cesta k vítězstvím? Granáty a bomby! Česká legenda vzpomíná
22. 6. 2021
Autor: Jiří Voráč
To byly časy, dnes už se může jen vzpomínat.FOTO: se souhlasem Pavla Hakima Majera
Bojovnická legenda Pavel Hakim Majer startuje nový projekt. Fanouškům chce ukázat, jaké to bylo v dobách jeho největší bojovnické slávy. Jedna z hvězd thajského boxu a K-1, nyní trenér v Kladně, pouští do světa internetu seriál svých zápasů pod názvem Hakimova kronika. „Fanoušci se mě často ptali na zápasy, moc jich neviděli, tak jsem se rozhodl jim je ukázat,“ vykládá dvoumetrový chlapík. „Aspoň uvidí ty moje bomby a granáty,“ směje se.
Kde jste se k více než dvacet let starým bitvám dostal?
Na půdě jsem našel nějaké VHS kazety a jeden z lidí, co se mě na zápasy ptal, tak mi nabídl, že mi je převede do digitální podoby. Já se na ty zápasy kouknul a vždycky jsem tam doplnil nějaký svůj komentář. Docela mě to bavilo.
Co jste si říkal, když jste se po letech v ringu viděl v roli bojovníka?
Napadlo mě, že to nebylo zase tak špatné. Že mi to docela šlo. Tehdy jsem si to totiž ani moc nemyslel. Teď na ty zápasy taky koukám jako trenér. Vidím v těch zápasech nějaké fintičky, které člověk dělá a můžu je tak třeba zapojit do tréninku svých svěřenců.
Vy jste vždycky i díky obrovité postavě sázel na tvrdé rány, ne?
Pamatuji si dodnes, jak trenér Petr Macháček hučel, že musím mít i dobrou techniku. Já byl ale tvrdá hlava, cítil jsem, že je to u mě prostě o bombách. Když se na ty zápasy podíváte, vidíte, že jsem rozdával granáty a díky tomu vyhrával.
Kde vaši fanoušci a případně i svěřenci váš seriál najdou?
Dávám ho na Youtube a chtěl bych, aby součástí toho seriálu bylo 21 videí. Je to pro mě symbolické číslo, nebudu říkat proč, ale je. Kdo mě zná, tak ví, proč to je a ostatní, ať si na to přijdou. Takhle to cítím.
Co když jednadvacet zápasů nenajdete?
Na Youtube moc mých zápasů ze zahraničí nemám. Vím, že to bude hodně složité, protože tehdy dával zápasy možná Eurosport., ale nějaké by se mohly dohledat třeba v archivech. Vím, že něco by mohla mít televize Nova. Ale i z toho, co mám, se tam najdou opravdové perličky.
Jaké například?
Je tam můj první zápas v Lucerně. Už je to samozřejmě dávno, když člověk ten zápas vidí, tak se změnil nejen sport, ale i kvalita přenosů. Ale je to zážitek. Tehdy byly galavečery hlavně v Lucerně.
Už jste pustil do světa dva díly, jaké máte na seriál ohlasy?
Docela dobrý. Hodně lidí se ozývá, že na zápase třeba byli, tak si ho díky tomu připomněli. Tohle mi třeba říkal jeden číšník z Kladna a vyprávěl mi svoje dojmy. Byla to doba, kdy se vyšlapávala cesta bojovým sportům u nás.
Zníte docela spokojeně, projekt se tedy podařil?
Radost mám i z toho, že moje svěřenkyně Tereza Dvořáková udělala státnice. Dostala za jedna, jsem na ní pyšný, stejně jako po zápasech.
Když jsme u těch známek. Jak se dařilo ve škole vám?
Bylo to zvláštní, ale na základce to nebylo moc dobrý, učňák už byl lepší a když jsem si dodělával nástavbu, tak mi to šlo úplně nejlépe. Až bych v nadsázce řekl, že to bylo jako sportovní zápas. Kdy se v prvním kole rozjíždíte a třeba vám to tolik nejde, druhé kolo už to celkem uchází a ve třetím kole to rozjedete na plný plyn. Tak jsem to měl se školou, stupňoval jsem to. A taky se od té doby snažím naplňovat jeden rituál.
Vážně už od školy? Co to bylo?
Vždycky jsem si říkal, že bych chtěl mít v létě dva měsíce prázdnin. A daří se mi to naplňovat. V červenci určitě, v srpnu už tam sem něco dělám. Ale jsem za to moc rád. Stejně jako jsem si vždycky říkal, že nikdy nechci pracovat.
Jak to myslíte? Myslel jste si, že se sportem tak zabezpečíte, že bude váš život jen pohádkou, kdy se budete bavit?
Takhle jsem to nemyslel, ale šlo mi o to, že jsem se chtěl živit tím, co mě baví. A fakt se mi to dařilo. Bojoval jsem, stal se trenérem, jsou to Noci válečníků, jedeme tréninky ve všech možných bojových sportech, přidávají se kruhové tréninky, tréninky TRX. Tohle všechno mě baví, takže si plním svůj sen.