Horváthův recept na úspěch: Mějte cíl, mějte vášeň, mějte pokoru a věřte!
03.12.2021
Autor: Petra Nováková
S Lucií Sedláčkovou tvoří životní pár...FOTO: se souhlasem Štěpána Horvátha
Osmatřicetiletý zkušený boxer Štěpán Horváth se letos po čtyřech letech vrátil do ringu. Znovu se dostal do rytmu a dvakrát zvítězil. Na tradiční boxerské akci v Lucerně bude chtít uzavřít úspěšnou letošní trilogii, stejně jako jeho přítelkyně Lucie Sedláčková. Termín je jasný: 29. prosinec.
Svůj první profesionální zápas odboxoval už před deseti lety. Za tu dobu získal obrovské zkušenosti, věk ale jako překážku nevnímá. Získal český titul a evropský titul organizace WBO, cíl má však ještě výše. Na Lucernu bude ladit s medailistou z olympijských her. Co by poradil mladým boxerům? Rozpovídal se v rozhovoru pro kaocko.cz.
Za čtyři poslední roky jste odboxoval čtyři zápasy, dva v roce 2017, dva letos. To asi nebylo v plánu, že?
V roce 2017 jsem musel udělat změnu. Ne jen sportovní ale i životní, takže jsem odešel do zahraničí. Letošní zápasy jsem si zorganizoval sám, v prosinci to bude třetí zápas. Takže za mě dobrý, v téhle době coviďáka.
Je vám osmatřicet let, neříkáte si, že teď běží roky rychleji?
(smích) Říkám si …Jsi frajer, že do toho pořád jdeš (smích). Roky zastavit nejde. Ani nechci, beru vše jako poslání. Žiju zdravě, myslím pozitivně, jsem zdravotně fit, takže děkuji Bohu, že můžu nahlédnout do vrcholového sportu jako jiný a starší borec. Rozšiřuje mi to trenérské i manažerské obzory.
Je obtížnější se připravit do formy, než když byl člověk mladší?
Použil bych spíše slovo jiné. Musíte dokonale znát své tělo. Jak reaguje, co se změnilo věkem, nejde ani tak o trénink jako o mentální vývoj. Našel jsem si věci, které mi sedí. Je to velká alchymie, fyzický trénink je jen malá část k úspěchu. Za svoji kariéru jsem poznal neskutečně talentovaných lidí, ale neměli třeba trpělivost a byl konec.
Co je dnes těžší?
Za ty roky, co si plány dělám sám, se člověk spoléhá na sebe a na svoje pocity. Kostra tréninkových plánů je pořád stejná, ale někdy je těžké odhadnout míru zátěže, kde si ubrat, kde si přidat. Někdy je těžké vidět věci tak, jak opravdu jsou.
Vy tedy nespolupracujete s žádným trenérem?
Spoléhám sám na sebe. Já už dlouhá léta vlastně nemám ani boxerského trenéra. Což se tedy teď změnilo. Domluvil jsem se s českým trenérem Rudou Krajem.
Jak to budete dělat? Vy v Monaku, on v Čechách?
Zapneme telefony a budeme si volat (smích). Ne, dělám si srandu. Teď dokončíme kondiční blok přípravy u nás v 39Monte-Carlo a pak se přesuneme na boxerský kemp do Česka. A proto jsme se domluvili s Rudou, doladíme to s ním.
Dáváte více regeneraci?
Podle toho čemu říkáte regenerace, pokud máte na mysli masáže, sauny a procedury, to je pořad stejné. Ale pokud myslíte odpočinek ve smyslu tréninkového zatížení, tam si dávám větší pauzu.
Kdybyste měl cokoli poradit začínajícím boxerům/kám, co by to bylo?
Radit úplně nechci, ale motivovat ano! Takže kluci a holky, moje motto: Na začátku nebylo nic, čistý papír. Snaž se ho popsat co nejvíce slovy, dělej spousty chyb a z těch se uč. A když už si myslíš, že jsi dopsal, přijde ještě větší chyba, a pak se z toho můžeš zase poučit. Mějte cíl, mějte vášeň, měj pokoru ke všem lidem, věřte v to, co děláte. I když se může stát, že vás život odvane na chvilku jinam, nezoufejte, má to tak být. Ale oheň v srdci ať nikdy neuhasne!
Držím palce všem, co touží být nejlepší a jít si za svým snem.
Už roky žijete s přítelkyní v Monaku. Co vás nejvíce překvapilo po přesunu za hranice?
To je těžká otázka, těch věcí je hodně moc. Setkal jsem se s lidmi různých národností, což je zajímavé. Každý národ řeší a vidí věci úplně jinak. Naučí vás to koukat se na problém nebo příležitost jinak.
Letošní soupeři byli podle statistik na rozboxování, dá se to tak brát?
Když máte dlouhou pauzu, logicky nevlítnete do těžkých zápasů. Tady šlo v první radě o aktivitu na boxrec.com. Samotný zapas je jen kousek skládanky, ale příprava je pořad stejná. Je to box, nikdy nevíte, kdo vás muže překvapit. Takže zápasy na rozboxování ano, ale v přípravě to bolí stejně.
Máte slušné skóre 20:6, kolik chcete stihnout zápasů v kariéře? Máte nějakou metu?
Samozřejmě plán mám, ale říkat ho úplně nechci. Jde i o zdraví a kam mě tělo pustí. Zatím to funguje, ale taky jsem musel udělat velkou změnu v jídelníčku. S tou mi pomohl Martin Jelínek, mistr ve svém oboru. Miluju pracovat s lidmi, kteří jsou top. Pokud by se mi ještě povedlo dostat třeba nějakou zajímavou nabídku na kariéru, nebudu se bránit. Já jsem pánem své kariéry, takže dokud ucítím, že to jde, jdu do toho. Protože jednou to skončí, tak o co jde (smích). Chci světový titul!
Už víte, s kým budete boxovat na konci roku v Praze?
Určitě to bude někdo z ciziny, ale jméno zatím nevím.
Jak vnímáte galavečer v Lucerně?
Je to krásná komorní akce. Lidi se baví boxem, jak za starých časů, což se mi líbí. Už jsem to řekl hodněkrát, chci dostat box v Česku zase na výsluní. A myslím, že ne jen já. Svůj odkaz dotáhnu.
Stále děláte soukromého trenéra v 39Monte-Carlo gymu? Baví vás to?
Jo jo, pořád. Není to úplně na 100%, protože musím věnovat dost času i na svou přípravu, ale je to pro mě obrovská zkušenost. Pracuji se spousty rozdílných typů lidí, mladí, senioři, profíci… Nikdy bych nevěřil, co všechno ve sportu vás muže naučit starý člověk. Ta zpětná vazba od seniora je prostě top.
Co po vás klienti požadují?
Vždy jsem hodně experimentoval v tréninku, vymýšlel nový cviky nový náčiní. Protože když se zamyslíme, tak samotná disciplína (např. tenis, fotbal) vás třeba muže začít nudit nebo chcete změnu nebo cítíte vyhoření. Pak mohou vyhledat mě a jsem schopen jim nastavit nějakou pomůcku nebo typ tréninku, aby se jim vrátila chuť. Vždy jde jen o detail, nejsem samozřejmě všemohoucí. Třeba když trenér často říká… no jo, ta tvoje hlava. Ale pak uděláte malinkou změnu a jste zpět. A to mě sakra baví.
Co byste chtěl dělat, až ukončíte profesionální kariéru boxera?
Určitě chci zůstat ve sportu, začal jsem i se studiem na Olomoucké fakultě magisterském oboru Trenérství a management ve sportu. Jinak pro mě velký machr je psycholog Michal Šafář, zdravím ho, velká ikona university. Když nad tím přemýšlím, díky němu jsem šel na studium (smích). Kdo ví, prostě když přijdeš blbej na box, chytrej neodejdeš (smích).