Jeden telefon rozhodl, pomohl kamarádovi! Po sedmi letech šel do boje
13. 10. 2021
Autor: Libor Kalous
Návrat po sedmi letech...FOTO: se souhlasem Jana Moncola
Sedm klidných let bez boje skončilo minulý pátek. V tento den Jan Moncol dostal nabídku, na kterou kývl. Po sedmi letech bez zápasu, bez pravidelné přípravy, sparingů, zápasových cílených tréninků kývl na duel v thajském boxu. V pátek kývl, v sobotu večer bojoval v Líbeznicích na ART of WAR. S přítelkyní sehnali hlídání dětí a on mohl vkročit do ringu. A byl to vítězný návrat. V prvním kole rozsekl čelo soupeři a lékař souboj ukončil, Filip Hauser nemohl pokračovat. Svět se někdy nestačí divit.
„V pátek jsem se dozvěděl o zápase. Pořád jsem ve své tělocvičně, trénuju s kluky, dám si lapy, ale už žádné zápasy. Nevím to přesně, ale odhadem sedm let jsem neměl zápas,“ přiznal pro kaocko.cz jedenatřicetiletý Moncol, který má za sebou okolo sedmdesáti zápasů.
Kariéru ukončil hodně mladý, thajskému boxu dával hodně, žil dokonce v Thajsku, ale přišlo životní rozhodnutí a klání v ringu šly do ztracena. Nula několik let.
„Mám za sebou amatérský i profi zápasy, tři měsíce jsem žil v Thajsku, pak došly prachy, skončilo vízum a vrátil jsem se. Užil jsem si to, skončil jsem jako mladý. Zápasil jsem třeba s Michalem Krčmářem, někteří kluci to dotáhli daleko,“ vzpomíná Moncol, který bojoval také ve slavné aréně Lumpinee v Thajsku. „Tam jsem si zápas odškrtnul, to jsem rád."
Teď cvičí v Teplicích, kde si otevřel gym. Trénuje lidi, rozváží balíky dodávkou a s přítelkyní žijí rodinným životem. Před lety pár zápasů odmítl, ty mu nabízel Michal Reissinger, nikdy nekývl. Až v pátek přišla změna. Bylo to volání kamaráda v nouzi. SOS.
„V minulosti jsem Michalovi asi dvakrát zápas odmítl, že se necítím, netrénuju, nemůžu. Teď mi zavolal den předem, že potřebují narychlo doplnit startovku, jestli bych nešel, tak jsem řekl jo. Zase jsem zažil adrenalin, ale nic jsem neočekával, chtěl jsem si to zase jen zkusit,“ nedělal Moncol z návratu velkou vědu.
Prostě šel, připomněl si minulé roky. Nakonec se v ringu dlouho nezdržel. „Loket rozsekl čelo. Zkusil jsem to tam cvaknout, na čele je slabá kůže, ale spíš mě to mrzí, mohli jsme toho ukázat víc. Vůbec jsem soupeře nepodceňoval. Měl jsem respekt, mladí kluci jsou dobří, ale zároveň jsem nechtěl být za pytel. Mrzí mě to, kdyby se to stalo ve druhém, třetím kole, bylo by to asi zajímavější pro lidi,“ litoval rychlého konce.
Po sedmi letech šlo o rychlovku. Přijde další zápas, adrenalin?
„Já jsem chtěl Ondrovi (organizátor Ondřej Hutník) pomoct. Když on odešel z Hanumanu, tak si otevřel myčku a já dojížděl z Teplic do Prahy. Tenkrát mi řekl, jestli nechci u něj makat, tak jsem dělal u něj na myčce. Když jsme se s kluky dozvěděli, že bude v Líbeznicích pořádat galavečer, tak jsem si řekl, že přijedu, pozdravím lidi, který tady znám. Nakonec jsem měl zápas,“ usmíval se už převlečený Moncol v šatně.
„Pokud tohle gala bude mít pravidelnou strukturu, tak bych možná dal ještě zápas, každopádně tomu fandím. Uvidíme,“ nechal si otevřená vrátka jedenatřicetiletý zápasník, který na zápas kývl, ale předtím musel splnit jednu podmínku. S přítelkyní museli sehnat na sobotu hlídání dětí. "Sehnali jsme, takže jsme jeli."
Když dopovídal, šel Moncol do haly mezi lidi, pozdravil kamarády a známé, které roky neviděl. Už žádný adrenalin, klídek po zápase. Ve čtvrtek přitom ještě netušil, že zažije po letech výjimečnou sobotu.