Jedna z nejtěžších životních porážek přišla za 149 sekund. Je to nejhnusnější pocit na světě
11.06.2021
Autor: Libor Kalous
Co prožije Ronald Paradeiser příští sobotu?FOTO: OKTAGON MMA
Porážka, tou začal tento rok slovenský zápasník MMA Ronald Paradeiser, padl se slovenskou legendou. Ivan Buchinger mladého bojovníka v Brně na akci Oktagon 21 uškrtil za 149 sekund boje. Radost kontra smutek, zklamání. Příští sobotu si může Paradeiser spravit chuť. Do moravské metropole přijede devětadvacetiletý Němec, jeho soupeřem bude Arda Adas, který poslední bitvu vyhrál.
"Prohra s Ivanem pro mě byla jednou z nejtěžších životních porážek. Do přípravy jsem dal všechno, ale stejně to nevyšlo. S odstupem času to ale neberu nijak tragicky. Narodil se mi syn, z něho mám radost. Chuť bojovat a dokázat v tomto sportu velké věci mám pořád. Když občas padnete, nic se neděje. Jen musíte zase vstát a pokračovat dál,“ má v hlavě motivační notu třiadvacetiletý Slovák.
První dny po zápase nejsou jednoduché ke skousnutí. Hlava je jako úl, kde vše bzučí a stále se vrací. „První týden byl smutný, těmi všemi pocity jsem se doslova prožral, inzulin jsem měl vystřelený až za ušima. Pak jsem se vrátil k trénování, k tomu co mě baví a vždycky mě naplňovalo. To mě dostalo zpátky. Nedělám MMA kvůli nějakému hypu nebo zájmu lidí, dělal jsem ho i dlouho předtím a nejspíš budu i tehdy, kdyby kolem tohoto sportu ten zájem v budoucnu třeba nebyl. Baví mě to, naplňuje. A pak je tu samozřejmě i moje skvělá rodina. To všechno mi pomohlo,“ přiznal Paradeiser povolený doping.
Porážka zůstane porážkou, každý se s tímto faktem jinak srovnává. Na tréninku může být vše v pořádku, zápas je poté jiná kapitola. Paradeiser má bilanci 11 výher a 7 výher, neprožívá tedy nic nevšedního.
Jen jednou v kariéře mladý Slovák zažil dvě prohry v řadě. Říjen 2016 a leden 2017, to jsou dva nezdary po sobě.
„Co mi porážka dala do zápasu, to ještě nevím, protože zápas mě teprve čeká. Pomohla mi ale hodně v přípravě na nadcházející zápas, především po mentální stránce. Našel jsem si mentálního kouče, přehodnotil jsem, jak nastavený chci do těch zápasů chodit, cítím se mnohem líp,“ je optimistou slovenský bojovník, který je přesvědčený, že je nyní klidnějším a mentálně vyspělejším.
Nový zápas, to je také šance pro nový cíl. Někdy stačí jeden okamžik, aby si sportovec některé věci uvědomil.
„Během své kariéry jsem se vždycky honil za jednotlivými soupeři. “Musím porazit Legierského." “Musím porazit Buchingera.” To jsem změnil. Nemám nastavený cíl na někoho, ale na sebe. Chci se stát šampionem uvnitř. Chci být na sebe hrdý, podle toho se chovat a dělat všechny věci,“ říká Paradeiser.
Pokud příští sobotu vyhraje, bude na sebe určitě hrdý. A co si vlastně myslí o porážkách? „Je to samozřejmě ten nejhnusnější pocit na světě.“ Snad ho neprožije na Oktagonu 25.