Zákulisí života bojovnic z ringu a klece: Jak to vidí jejich chlapi?
03.02.2021
Autor: Petra Nováková
Jak koukají partneři na své bojovnice?ZDROJ: koláž kaocko.cz
Před časem jsme vám přinesli pohled žen na život po boku zápasníků. A dnes se dozvíte, jaké to je naopak. Stále více žen se věnuje bojovým sportům a stejně tak se rozrůstají počty aktivních zápasnic. Pohled na dámy v bojových sportech dělí společnost na dvě části. Přestože někomu se ženy v bojových sportech nelíbí, i bojovnice mají doma své milující muže.
Tentokrát jsme se tedy zeptali Stanislava Mana, partnera české reprezentantky v boxu Martiny Schmoranzové, Róberta „Bony“ Deliče, manžela slovenské zkušené zápasnice v MMA Aleny Delič Gondášové a Marka „Barona“ Žáka, partnera největšího českého talentu ženského MMA Terezy Bledé. Jaká může být role muže vedle zápasnice? Proč svou ženu žádný z nich nelituje? A kdo se raději drží stranou?
Jaký je život po boku zápasnice? Není vám jí líto, když například přijde domů s monoklem?
Stanislav: Nikdy jsem se nad tím vlastně nezamyslel, až teď vlastně musím. Především ji vnímám jako ženu, partnerku a oporu ve svém životě, pak tedy jako sportovkyni (fighterku). Vzhledem k tomu, že se věnuji celý život sportu, tak mi to není cizí. Když se Marťa připravuje do ringu, tak jsem lehce nervózní, trochu jí i závidím, ale chuť odbouchat to za ní určitě nemám, kluci přeci holky nebijí (smích). Marťa s monoklama domů naštěstí moc nechodí, má takový styl, který jí nechává obličej po hromadě.
Róbert: Protože jsem sám dlouhé roky aktivním zápasníkem, tak je pro mě tento životní styl úplně normální. Na trénincích jsme většinou spolu, kde na ni dohlížím jako hlavní trenér, spolu se také připravujeme na soutěže a k tomu samozřejmě patří i sparing.
Marek: Tady je výhoda v tom, že jsem sám aktivně zápasil a stále trénuji. Proto na to mám jiný pohled, než kdybych byl úplně mimo. Jelikož i přátelé aktivně zápasí nebo se kolem toho pohybují, tak i reakce okolí jsou vždy pozitivní a přející. A jestli někdy přijde domů s monoklem? Zasměju se tomu, ale rozhodně to nijak neřeším. Spíše řeším, kdo ho udělal a jak se mu to povedlo.
Jaká je vaše role v období přípravy na zápas?
Stanislav: Není to jen na zápas. Boxují vše turnajově, takže je vše rozdělené trochu jinak. Starám se jí o kondici a vše okolo, celý tým lidí, které v tuhle chvíli máme, se nám podařilo maximálně poskládat ke spokojenosti Marti. Vytvořili jsme jí nejlepší podmínky k tréninku, regeneraci a odpočinku. Do jídla jí téměř nekecám, po letech sama ví, co na ni funguje a co ne. Takže spíše řeším suplementaci, aby tělo bylo pořád fit, což je v téhle těžší době strašně důležité, být na sebe obezřetný.
Róbert: Jsem Alenčin hlavní trenér, sparing partner, manžel i morální podpora v jednom. Co se jídelníčku týká, tak ten si sestavuje sama, já jen poradím, jak pracovat s váhou. Ale je už dostatečně zkušená, zvládá to sama. Asi nejhorší je, když jsme oba v dietě a připravujeme se na zápasy, to u nás bývá opravdu zajímavé (smích).
Marek: Myslím, že jsem vlastně jen ta podpora. Sparing partner díky odlišné váhovce být nemůžu a motivaci věřím, že ani nepotřebuje. V závěru přípravy se snažím spíš držet stranou.
Jak prožíváte její zápasy? Koukáte, fandíte, radíte nebo o ní máte strach?
Stanislav: Jak jsem již zmiňoval, jsem lehce nervózní. Diskutujeme spolu, kdo ji v ringu čeká, většinou je to taková porada mezi boxerským trenérem (Evgeniy "Ženja" Simachin), Marťou a mnou. Není typ, který by potřeboval uklidnit, Marťa je akční člověk, takže klid ji neprospěje. Rozebereme, co je potřeba, ale sama je dost zkušená na to, aby věděla, co má dělat, aby ze sebe vydala maximum. Box je kontaktní sport, ale víceméně o ní strach nemám. Box je hodně hlídaný oproti například hokeji, kde vás někdo může zezadu faulovat.
Róbert: Popravdě, Alenčiny zápasy prožívám dost těžko. Vždy jsem v jejím rohu jako trenér a tam se musím odosobnit, abych ji v zápase mohl co nejvíc pomoct. Nejhorší to ale bývá po zápase. Jako manžel bych ji měl podpořit, ale jako trenér musím najít chyby a „dodrbat“ ji za ně.
Marek: Určitě koukám, vlastně vždycky od klece. A strach tam určitě je, je to takový mix nervozity a strachu zároveň. Ale stejně tak je tam důvěra. Radit se nesnažím, ale obecně se o MMA bavíme hodně.