Když se chlap nestydí za slzy. V kleci bije soupeře, doma je něžným tátou malé dcery

Poslední zápas přinesl výhru. FOTO: OKTAGON MMA

Má dva světy, v obou je extrovert, je nepřehlédnutelný. Takový je zápasník MMA a táta malé dcery Samuel Pirát Krištofič. V boji dokáže tlouct, jít na hranu, po výhře hned v kleci bez zardění vynadá hejterům z řad fanoušků, lítá po kleci, hlava přepne do módu showmana. Ale stačí naladit rodinnou strunu, lehce zahrát a vše se změní. Tohle je tenký led, tady vládnou city, které jsou na druhém pólu slovenského bojovníka. V sobotu v kleci se po výhře vyznal z lásky ke své malé dceři, což se následně opakovalo i v rozhovoru pro kaocko.cz. „Ty emoce v kleci? To bylo strašně silné, já ji moc miluju. Rodina to je… já neměl dobré dětství,“ nedokázal Krištofič udržet slzy.

„Nejsou to příjemné vzpomínky, táta pil, bil nás i mámu. Když vidíte, že bije mámu a vy můžete jen koukat, protože jste slabý a nemůžete nic udělat, třeba když ji dával hlavu nad hořící sporák...Tohle ve vás nezanechá pěkné vzpomínky. Nedával peníze, mamka měla dvě práce, byly jsme tři děti. Nebylo co jíst, přijdeš domů, dáš si jen syrovou bramboru, nebyla to sranda,“ vzpomínal. Proto jindy tvrďák reaguje na rodinnou strunu velmi citlivě.

Pokud jde ale o MMA, zde je stále svůj. Stejně jako po duelu s Al Matavaem z americké Samoy, který Slovák vyhrál na body. „Zápas jsem zvládl dobře, ale byly tam věci, které jsem měl udělat lépe. Samozřejmě svoji roli hrál také soupeř a jeho úroveň. V postoji byl nepříjemný, tvrdý a výbušný. Jsem zklamaný z toho, že jsem ho více netrefoval,“ byl kritický pár minut po bitvě.

Než přišel k rozhovoru, trvalo mu to patnáct minut. Zastavoval se s fanoušky, fotil se, debatoval s ostatními zápasníky, zatancoval si s moderátorkou. Užíval si výhry a pozornosti. Věděl, že má za sebou těžký zápas. A první kolo, to byla divočina. 

„Byl tvrdý, věděl jsem, že bude tvrdý. Překvapilo mě ale, že se mi ho nedařilo stopovat v jeho nástupech. Věděl jsem, že to bude dělat, stejně jsem to nedokázal stopovat. Možná to je tím, že byly dva týdny na přípravu, zápas jsme vzali dva týdny před zápasem, z toho týden jsem dělal váhu, takže vlastně jsem měl týden. Myslel jsem, že po boxerské stránce jsem na tom tak dobře, že mi to bude stačit na jeho kontry, ale očividně nestačilo. MMA je ale bojový sport, kde se dá využít plno věcí, tak jsem dal takedown, tam jsem zjistil, že to půjde. To bylo dobrý, ale zase jsem zklamaný z kolen, že tam nepadala. Předkláněl se, byly tam šance, něco jsem tam dal, ještě jsem z toho dostal takedown, sakra. Hlavní je, že je výhra, teď se ponaučit z chyb, to je důležitý,“ popsal Krištofič svůj výkon.

Ve třetím kole měl soupeře na zádech, měl ho pod kontrolou, dokonce si s ním stihl i povídat.

„Měl jsem dobře chycený arm triangl, to je moje velká zbraň, ale on se z toho dostal, proto jsem mu říkal – ty malá liško. On říkal na to  - power, power.  Snažil jsem se, napřahoval jsem se do úderů, musím se zlepšit v ground and pound, musím vylepšit hodně věcí,“ byl Pirát kritický ke svému výkonu. 

Poslední zápas vzal dva týdny před termínem, i proto velké emoce v kleci. „Strašně jsem se radoval z výhry. Měl jsem zápas po dlouhé době. V březnu jsem měl mít zápas s Lohorém, což měl být tvrdý a dobrý fight. Fakt jsem měl vysekanou formu, měl jsem vytrvalost a neskutečnou tvrdost, ale zranil jsem si koleno při běžné technice. Nevím, jak se mi to povedlo. Chtěl jsem zápas, byl jsem trochu nedočkavý. Na Štvanici jsme to vzdali, tam je už hodně zápasů, tam už mě nechtěli, tak mi řekli Bratislavu v září, ale to bylo zase daleko, tak jsme vzali Brno v červnu. Bylo tam riziko s kolenem, ale drží. Jsem šťastný,“ dodal Krištofič, který z Brna vyrazil domů na Slovensko. Tam ho čekalo životní štěstí – dcera.