Kořist ulovena. Třikrát! Když vás zahodí 120kilový chlap a vymete s vámi žíněnku i holka
04.08.2021
Autor: Libor Kalous
Tak pojď, letíme.FOTO: Svaz zápasu České republiky
Byla to náhoda, která se proměnila v postupné předávání si kořisti. Zlatý judista Lukáš Krpálek se v úterý představil fanouškům v Praze na olympijském festivalu, kde dostávají prostor také jednotlivé sporty. Ty se zde představují lidem a lákají děti sportovat. Samozřejmě svoji žíněnku zde má také Svaz zápasu České republiky. Denně zde čeští reprezentanti propagují řecko-římský zápas. Kdo chce, může vyzkoušet. A kdo nechce, toho přemluví, což byl i můj případ.
Pohoda, sluníčko, nabrané dva rozhovory a mizím pryč. Jenže přišel dvacetiminutový zásek na žíněnce. Ani nevím jak, ale už jsem tam stál a čekal, co se bude dít. Jedno jsem dopředu věděl. Tady nevyhraju. Prý pojď si to zkusit. Nabídka se neodmítá. Dáme lehké potahání a jdu dál. Jenže pokud vkročíte na žíněnku, překročíte neviditelnou a magickou hranici, kterou zaznamená tělo, hlava i srdce. Nechcete se stát jen hadrem, se kterým bude vytřeno.
Jako první mě přivítal mistr republiky do 97 kilo Ondřej Dadák. Pár diplomatických sekund, pár nesmělých úsměvů a už jsem na zádech. Znovu na nohy. A lépe. Jenže přání v nerovném souboji jsou nesplnitelná. Když už jsem se dostal do zad, Dadák se zatnul a nehnul se. Byl přikovaný k žíněnce. Zkoušel jsem to doleva, doprava. Nic. Pak on udělal rychlý pohyb a já opět koukal do nebe. Další lekce, další pomyslná čárka na zápasnickém účtu.
„Tak pojď.“ Přebrala si mě reprezentantka Adéla Hanzlíčková. Už dopředu se smála. Na nic nečekala, chytla hlavu, provedla pohyb, který jsem zaznamenal, ale nějak pozdě, takže jsem zapnul mód přežití a začalo přetahování, kde jsem si svět vcelku rychle prohlížel z více úhlů. Na mžik jsem si myslel, že jsem jednu pozici uhájil, jenže olympionička z Ria si našla cestu. Jak jinak.
Touto dobou se chtěla prát v Tokiu, ale do Japonska nepostoupila, tak dávala lekce v Holešovicích. „Jasně, že jsem si to všechno představovala jinak. Chtěla jsem se na olympiádu dostat, bolelo to hodně, ale nedalo se nic dělat. Tak jsem byla na dovolené,“ přiznala Hanzlíčková, která už je zpátky v tréninku.
Když šli olympionici na festivalu ukázat fanouškům medaile, i ona se šla podívat. Pokud se probojuje do olympijské Paříže 2024, může tento výjimečný moment zažít také.
Když jsem si myslel, že mám pauzu, konec, dostal jsem lekci, s nabídkou na potahání přišel Štěpán David. Asi se nudil. Na rozlučku se žíněnkou se dostavil zápasník, který má přes 120 kilo. Tady šlo o jediné, přežít a neublížit si. „Dostal jsem se do velkých čísel, měl jsem už 140 kilo, což bylo hodně, nebylo to dobrý, teď mám 126 kilo a cítím se dobře,“ říkal český reprezentant na jaře, když bojoval o olympiádu.
Kolik mohl mít kil v úterý? Neptal jsem se. Cíl byl jasný. Těžiště dolů, abych chvíli vydržel a neletěl jako papírový drak. Letěl jsem. Naštěstí jsem padl do měkkého. David si mě nasměroval, nabral a už jsem poznával VIP výhled a let. Prásk. On se usmál, byl spokojen, já taky, kosti vydržely.
„Musím jíst, aby mi rostla váha, abych splnil limit. Občas jím z více talířů, když je mísa, je to lepší. Dalo by se částečně říct, že jídlo je můj koníček,“ přiznal se reprezentant.
Tímto má role figuranta skončila, byla ukončena efektivně. Dárek na rozloučenou. Dál jsem na nikoho nečekal. Byl jsem tu náhodou a zažil toho dost. Kořist byla třikrát ulovena. Zápas je krásný sport, Kdo si ho vyzkouší, pozná, že po vkročení na žíněnku se ocitne ve světě, který baví, i když zrovna nevyhrává.