Lucerna? To byl zážitek, vzpomíná na loňský šampionát boxer – číšník Klabeneš. Zaútočí na titul?
07.12.2020
Autor: Jiří Voráč
Baví se životem a k tomu miluje box. A umí ho skvěle. Před rokem to dokonce Jan Klabeneš dotáhl až do finále mistrovství republiky. Tam sice prohrál, ale po smutku nebylo ani památky. „Bylo to o bod, bylo to blízko, nijak jsem ale nesmutnil. Už postupem do finále, které bylo v Lucerně, jsem si splnil svůj cíl,“ vzpomíná pár dní před dalším republikovým šampionátem na předchozí mistrovství Klabeneš, který je povoláním číšník. Však také loni mezi zápasy odbíhal do práce, což ještě zvyšovalo zájem médií o jeho osobu.
Rok se s rokem sešel. Co je u vás nového, změnilo se něco zásadně?
Všem nám asi zasáhl do života koronavirus, ale u mě se toho zase tak moc nezměnilo. Doba je pro hospody špatná, ale já měl kliku a o práci jsem nepřišel. Horší bylo to, že byly zavřené tělocvičny. Ani z toho jsem se ale nějak nehroutil, bral jsem to jako výzvu, že se musím prostě připravit v těžkých podmínkách. Musel jsem si prostě najít svoji cestu.
Prozradíte, jaká byla?
Na to, jak těžké to pro všechny bylo, jsem trénoval docela dost. Makal jsem venku, nebylo to jednoduchý, ale věřím, že jsem připravený. Makalo se tak z poloviny, ale u mě je výhoda, že já nikdy netrénuju úplně tvrdě. (směje se)
Vypadá to, že jste v pohodě. Podepisuje se na dobré náladě i to, že jste si udržel zaměstnání?
Dělám v restauraci Na tý louce zelený, měli jsme pořád otevřené okénko, lidé chodili. Byl jsem rád, že pracuji, samozřejmě to bylo volnější. Hodně se čekalo na čtvrtek, až se zase otevře. Už se těším, až budu lidem nosit točené pivo ve skle. Budu si to všechno užívat.
Před rokem jste ale musel odbíhat po zápasech do práce. To přece muselo být na hlavu. Soupeři relaxovali, vy jste spěchal do zaměstnání...
Já jsem v tomhle asi jiný než ostatní boxeři. Oni řeší, jestli vyhrají, mají nervy. Já to beru tak, že si jdu zaboxovat, protože mě to baví. Ani mi nevadilo, že jsem chodil do práce. A největší paradox byl, že když jsem do té práce mezi zápasy odcházel, tak jsem vyhrával. Na finále jsem si vzal volno a prohrál jsem.
Finálové boje se vrátily do Lucerny po čtyřiceti letech. Byl to zážitek?
Fakt smekám před lidmi, co to pořádali. Bylo to super od Arkád až po Lucernu. V životě jsem neviděl nic tak promakaného, bylo to super. Stejně jako to, že u toho byli fanoušci.
Letos je šampionát v České Lípě, to už s odbíháním do práce asi neklapne, co? A ani diváci nebudou...
Je to všechno jinak. Z České Lípy do práce dojíždět nebudu, to bych si tam během mistrovství musel najít někde brigádu. (směje se) Budu mít taky klid.
Před rokem jste se dostal do finále. Sice jste nad věcí, ale to vás přece muselo mrzet, když jste prohrál o bod...
Možná mi nebudete věřit, ale pro mě bylo už vítězství to, že jsem se dostal do finále a mohl boxovat v té Lucerně. Sám pro sebe jsem vyhrál. Užíval jsem si to. Prohrál jsem, to je prostě život.
Naposledy jste boxoval zápas skoro před rokem. Těšíte se, až to rozbalíte?
Boxoval jsem v lednu za reprezentaci proti Srbsku. Na mistrovství se těším. Sice to bude bez diváků, ale aspoň si zaboxuju. Box dělám deset let, jdu do toho s tím, že mám trošku nějaké ambice. Myslím, že by mohla být šance to vyhrát, protože řadu jmen soupeřů znám.
Po minulém šampionátu váš trenér řekl, že jste tak trochu grázl a k tomu srdcař a pracant. Co jste na to říkal?
Že mě docela vystihl. (směje se) Možná to lépe vystihnout nemohl. Asi nejvíc sedí to slovo srdcař, jinak už jsem hodnej kluk (směje se). Jinak pro trenéra jsou moje zápasy obrovské nervy. Já mu říkám, ať je v klidu, že to nějak dopadne, uklidňuju ho, ale on to prožívá.
Co na to vůbec říkají v práci. Vědí, že budete boxovat na domácím mistrovství?
No jasně, že vědí. Občas přijdu do práce s monoklem. Jsou na to zvyklí a docela mi fandí.
Když narazíte na problémového hosta, asi nemáte problém si ho srovnat, co?
Musím to zaklepat, ale tohle jsem fakt řešit zatím nemusel. Když už je náznak takové situace, kdy je host nepříjemný, snažím se ho slovně uklidnit. Ale fakt je to bez problémů, k nám chodí pohodoví hosté.
Mimochodem, před pár dny se do ringu vrátil ve čtyřiapadesáti letech Mike Tyson. Co jste na jeho zápas říkal?
Viděl jsem jen sestřih toho nejlepšího a myslím, že to bylo super na jeho věk. Bavilo mě to moc, vidět takovou legendu v ringu. Když boxoval naposledy, tak jsem chodil do první třídy a moc si to nepamatuju. Tak jsem rád, že jsem ho viděl v akci. Rád jsem se podíval.
