MMA vytrhuje z rutiny. Simuluje klasický boj, můžeme se vžít do zápasících gladiátorů

Proč bojové sporty přitahují tolik lidí, proč je sledují v televizi, chodí do hal. Proč zápasy v ringu a kleci vyvolávají tolik emocí, zvedají tep a adrenalin? „Baví nás pozorovat úsilí sportovce, bojovníka a vžít se alespoň na moment do jeho kůže. Fandíme proto, že celý zápas prožíváme s ním, a tak dokážeme prožít i ten pocit štěstí na konci vyhraného souboje,“ říká sportovní psycholožka Gabriela Kloudová, která přidala svůj odborný pohled na MMA v knize Život v kleci. Zde je pár jejich pohledů, které vám řadu věcí objasní.

Kde je hranice mezi bojovníkem a sportovcem? 

Myslím si, že dokud je člověk schopný vstoupit do klece, vydat ze sebe maximum, ale zároveň udržet emoce na uzdě, plácnout si se soupeřem, pogratulovat mu nebo se na něho nevrhnout po tom, co rozhodčí ukončí duel, nacházíme se v rovině fair play a zápasník je pořád i sportovcem. 

Jde i o to si něco dokázat, rázně řešit situace?

Vyvrcholení v podobě zápasu po těžké přípravě je nenahraditelné. Dává vám pocit zadostiučinění, že jste překonali všechny nesnáze, a i přes náročnost tréninku a možná i odporu okolí jste v kleci proti stejně tvrdému soupeři a máte příležitost ukázat svou převahu. Možná by se dalo říct, že jde trochu i o mocenský boj. 

V dnešní době už nemáme možnost přeměřit síly v boji a zvlášť pro muže je to docela škoda. Muži mají ve zvyku řešit konflikty rychle, stručně a nejlépe pěstmi. To je ovšem dnes považované za nepřijatelné. Pokud se po vás vozí šéf, učitel, nadávají zákazníci, tak vám bohužel nezbývá než se spokojit s ženským způsobem řešení, slovně se snažit vše vysvětlit, třikrát to zopakovat a pak se ještě omluvit. 

Dokážu si představit, že pro většinu testosteronově nabitých mužů je toto značně frustrující, a proto přilnou ke způsobu života, který dovoluje, a dokonce podporuje boj a vše, co je s ním spojené. Zranění a bolest jsou jen bezvýznamným a vedlejším produktem, který umocňuje zážitek z vítězství. Čím větší utrpení a riziko, tím více se vyplaví do krve endorfinů a dostaví se slastný pocit. Ne nadarmo se lidé stávají závislými na adrenalinových sportech, ale i třeba herních automatech, protože ten pocit vítězství je návykový a připomíná nám, že opravdu žijeme. 

Dalo by se říct, že je to jen hra hormonů, ale konec konců všechna naše jednání a pocit štěstí je ovlivňován množstvím vyplavených hormonů, tak proč si trochu nepomoct právě sportem, který navíc získává čím dál tím víc na popularitě a uznání okolí.



Lze specifikovat, kteří lidé bojové sporty vyhledávají?

Jednotná diagnostika osobnosti zápasníka bohužel zatím neexistuje, ale ze své praxe usuzuji, že je možné najít jednotné rysy. Obecně jsou to lidé, co rádi vyhledávají riziko, mají rádi adrenalin a rádi si sáhnou na dno. Ustrašený člověk, který se bojí dřiny, tady opravdu nemá místo. Myslím si ale, že by se dali určit dva typy zápasníků:

Rváč: Typ člověka, který se od malička rád pral, nebál se konfliktů a má v sobě přirozený pud, který ho táhne do boje. Nejspíš ale často v takových potyčkách narazil na nevoli systému a společnosti, a tak v rámci MMA našel legitimní využití svých pudových tendencí a konečně ocenění za své schopnosti a bojovnou povahu, která byla do té doby spíše zatracovaná. Nemusí to být zrovna bezhlaví rváči, ale patří sem také ten typ lidí, co nikdy neměli problém se postavit za slabší a byli ochotní i kvůli tomu jít do těžkých soubojů.

Sportovec: Našel zalíbení v komplexnosti daného sportu. Myslím si, že MMA zápasníci jsou jedni z nejtalentovanějších sportovců, jelikož musí spojit dynamiku s vytrvalostí a zároveň zůstat stále atletičtí, přesní a kombinovat různé techniky. Tito lidé by se nejspíš uplatnili v jakémkoliv jiném sportu, ale vybrali si právě MMA, protože jim poskytuje komplexní využití jejich talentu. A co si budeme povídat, trochu pudové bojovnosti je v každém z nás, i v tom největším mírumilovném introvertovi, takže tady je to místo, kde je ideální ji objevit a využít.

Na opačné straně jsou fanoušci, proč vyhledávají tento sport. Jde o vidění novodobého gladiátorství?

Proč se vlastně rádi díváme na jakýkoliv druh sportu? Baví nás pozorovat úsilí sportovce, bojovníka a vžít se alespoň na moment do jeho kůže. Fandíme proto, že celý zápas prožíváme s ním, a tak dokážeme prožít i ten pocit štěstí na konci vyhraného souboje. 

Myslím si, že tohle nám pomáhá alespoň na chvíli vytrhnout se z rutiny každodenního života a zažít si adrenalin v průběhu soutěže, zápasu. A MMA je specifické tím, že simuluje klasický boj, který je v nás zakořeněný od nepaměti. Na chvíli se můžeme vžít do těchto zápasících gladiátorů a prostřednictvím nich si zprostředkovaně užít pocit boje, i když sami jsme se do toho nikdy nepustili třeba kvůli zranění nebo strachu z ublížení a tvrdé dřiny.

MMA je divácky atraktivní a získává na popularitě právě kvůli tomu, že se zde jedná o souboj skoro na život a na smrt. I proto jsou zde jak zápasnické, tak divácké emoce daleko silnější. Pokud sami inklinujeme k intenzivním zážitkům, pravděpodobně nás více osloví MMA nebo jiný adrenalinový sport než třeba sprint nebo volejbal, kde je těch vyhrocených a emočně nabitých momentů daleko méně. 

(uveřejněno se souhlasem autora knihy Život v kleci)