Mraveniště světového MMA na jednom plácku. Psychologické hraní vs. reálný boj v kleci
26.01.2022
Autor: Libor Kalous
Jak to vypadá v zákulisí MS MMA v Abú Dhabí?VIDEO/FOTO: kaocko.cz
Kdo si chtěl v úterý na mistrovství světa MMA organizace IMMAF naložit a užít si maraton zápasů, měl příležitost. Druhý den v Abú Dhabí měl na seznamu na 130 soubojů. Ty proběhly ve čtyřech klecích. V této náloži bylo také osm českých duelů. Výprava pod vedením hlavního trenéra Josefa Krále nakonec brala jen jednu výhru.
V jedenáct hodin první zápasy, poslední přišly na řadu po sedmi hodinách. Téměř klasická pracovní osmička. V tunelu připravené dvojice jen čekaly na signál. Tady narážel adrenalin do pomyslného stropu. Jedni skončili, další klec zaplnili. Pravidelná výměna, žádné prostoje. Na první pohled klid. Zdánlivě. Za zdmi pro veřejnost vše připomínalo MMA mraveniště, kde vše žilo, kde zápasníci snili o svých úspěších na světovém turnaji.
Velká místnost, která se po naplnění smrskla, každý zápasník musel bojovat o své metry při rozcvičce. Na jedné straně místnosti na deset cutmanů, kteří tejpovali ruce bojovníků. Jedním z nich byl i český zkušený Bohumil Vojkůvka. Českou výpravu v Abú Dhabí zastupovali také tři rozhodčí - Pavel Touš, Jan Voborník a Václav Přibyl. Pokud bychom brali jen úterý, každý stihl tolik zápasů jako všichni rozhodčí za jeden galavečer. V kleci, i na bodech, tady se jelo ve velkých otáčkách. Na všechny dohlížel jeden z nezkušenějších světových rozhodčích Marc Goddard, který před pár týdny školil rozhodčí v Praze pod Českým svazem MMA.
Desítky národů, kde každý má svá specifika, přípravu, styl boje, což bylo také vidět při rozcvičování. Kdo by si na hodinu sedl a opřel se o stěnu, mohl načíst hodně poznatků. Jenže jak už to bývá, i sebeefektivnější rozcvička, která se skládá z kopů z otočky, trefování lap na úrovni hlavy, bleskurychlých takedownů, přesunů z pozice do pozice a tvrdých úderů budí respekt, pokud rukavice přesně trefí koženou vystýlku lapy. Tohle vše vypadá efektně pro videa v telefonech.
Při rozcvičení jde nejen o přípravu na samotný boj, ale také o psychologickou hru, brnkání na nervy, kde se soupeři samozřejmě sledují, vědí o sobě. Už tady se odehrává souboj. Tady jde o boj v hlavách, který je mnohdy horší než následná fyzická bolest.
Předešlé desítky minut jsou zapomenuty po překročení pomyslného prahu klece. Jak se zavřou vrátka oktagonu, není cesty zpět. Tady už není protivník, který nastaví dobrovolně tvář, nebude na zemi bezvládně ležet. Svět MMA při rozcvičení a ten o pár metrů dále za pletivem je jiný. Je syrovější, jde o boj chlapa proti chlapovi, ženy proti ženě. To hlavní a podstatné je reálné, někdy i bolí, tady nejde o hru. Tohle je MMA.
Aby mohli fanoušci vše pohodlně sledovat, záběry z Jiu-jitsu arény přenáší v Abú Dhabí patnáct kamer. Každá klec má dva až tři kameramany, plus jeden jeřáb, pohyblivá kamera, která jezdí na lankách nad všemi klecemi. Vše jestě snímají kamery na celkové záběry. Tady nic neunikne...