Nejradši má surovou bitku. Trefit bradu a jít domů. Jak do toho umí těžká váha řezat?
27.10.2021
Autor: Libor Kalous
Další velký chlap stojí v cestě. Tentokrát Michal Martínek v ACA narazí na Estonce, který měří dva metry a váží 120 kilo. Jedenatřicetiletý bojovník Denis Smoldarev má skóre 16:8. Český MMA fighter má bilanci 9:2. Co se týče parametrů, je zástupce Reinders gymu o pár centimetrů nižší a pár kil mu bude také chybět. Jenže na kila se v kleci nevyhrává. „Já chci trefit jeho bradu, aby mu cinkla a šli jsme domů. Ideálně s nějakým bonusem,“ byl Martínek dobře naladěn před úterním dopoledním tréninkem ve Spejbl gymu. V pátek se vrátil z Polska, nyní už bude ladit formu doma. Bitva je vypsaná do Minsku na 19. listopadu.
Michale, pojedete před zápasem ještě někam na kemp do zahraničí?
Myslím, že už není potřeba jet ven. Na svoje otázky jsem si odpověděl na kempu v Polsku. Teď přijde fáze, kdy je potřeba uzdravit bolístky, příprava byla dlouhá, mám toho docela plný kecky. Teď mě čeká volnější týden, potom budu mít týden, kdy se do toho ještě opřu. Tady musí být člověk opatrný ohledně zranění, pak už to jen stabilizovat.
Jaké bylo Polsko, jaké jste dostal odpovědi?
Polsko bylo jako vždycky tvrdý. Já mám v Ankosu nadstandardní vztahy na to, že jsem z jiného gymu. Myslím, že tam mám důvěru, pouští mě s kluky do sparingů. Teď se nás tam sešlo okolo patnácti těžkých vah, každý měl okolo 115 kilo, jeden měl dokonce 130 kilo. S těmito kluky jsem si tam blbnul. Ten týden mi ukázal, co jsem potřeboval zjistit, co jsem očekával. Odpovědi jsou pozitivní. Věřím, že jsem maximálně připravený.
Jaké to je přijet do gymu, kde je několikanásobně větší konkurence?
Není to jiný svět. My jen trénujeme jiným stylem. U nás je trénink hodinu a od půlky maximální intenzita. V Polsku chtějí více rozvahy a více se maká na drilech. Oni mají jiný princip, mají delší tréninky a menší tempo. My jedeme spíš výbušnější věci. U nás trénuju s Michalem Petráškem, to je můj hlavní sparing partner, v gymu je Karlos (Vémola), občas přijede Denisa (Procházka). Pomáhá mi Bob (Voves), který není už aktivní, ale má podobné parametry jako soupeř. Kluci dělají maximum, aby mi pomohli, ale já pak potřebuju jet a sáhnout si na jiný, kteří mají 120 kilo.
Prostě těžká s těžkou a více kusů na porovnání, tak to myslíte?
Tihle kluci mají potom svoje, mají jiné flow, tempo. Já když pak trénuju s lehčími, jedu větší tempo a ty těžký váhy většinou jen stojí a absorbují údery a je jim to jedno. Chce to vždycky vyjet a najet jejich tempo, zažít tu těžkou váhu, kterou já chodím.
Chodíte sparingy s helmami v Polsku?
Nemáme helmy.
A v Česku?
To je ono. Tady se po nás chce, abychom po sobě šlapali, tam to chtějí taky, ale jedou více ekonomicky. Takhle mi to osobně přijde. V Polsku se mi nestalo, že bych se zranil. Kluci na sebe umí dát pozor. Čím je člověk zkušenější, tím je riziko zranění menší, i když má ten člověk brutální dovednosti. Jezdíme v Polsku bez helem a není problém.
Zkušenější fighter dokáže předvídat a lépe číst situace…
Přesně. Mají cit. Tam ti kluci umí údery zastavit, na nic si tam nehrajeme. Za zkušený sparingy jsem hodně rád. Samozřejmě člověk má nějaké jméno, každý do něj chce vysypat maximum. Já si třeba chci vyzkoušet nový věci, ale někdo do vás skočí. Potom se z toho stávají sra…
Dokáže ukočírovat svoje ego?
Nemám problém, ego je mi v tréninku úplně jedno. Já dávám v tréninku pomaleji údery, je to jiný než v zápase. Od toho mám zápas, nepotřebuju si nic dokazovat. Pokud někdo do mě zalítne a ucítím, že je potřeba se k tomu nějak postavit, tak mu to vrátím, ale spíš se snažím s mladšími borci pracovat, aby oni mohli předvést maximum, aby se nebáli, že je zraním. Načapám je, ale hlavní je, aby odešli z tréninku spokojený.
Na co načapete Smoldareva?
Tam není moc o čem. On je snad dvojnásobný mistr světa ve volným stylu, pokud mám správné informace. Je vysoký, má za sebou zápasy v K-1. Já chci trefit jeho bradu, aby mu cinkla a šli jsme domů. Ideálně s nějakým bonusem.
Takže tohle bude taktika?
Já se snažím reagovat na zápas. Snažím si vizualizovat soupeře, pustím si jeho dva poslední zápasy. Snažím se reagovat na situace, nevím, jestli ho hodím na zem, nevím, jestli budeme u pletiva, jestli začnu ostře, pomalu. Budu reagovat na daný okamžik, takhle to mám nejraději. Když člověk moc ulpí na taktice, může to fungovat, pokud soupeř funguje podle plánu. Pokud on něco změní, může být problém. Já mám nejradši, když to je surová bitka a reaguje se okamžitě.