Odhalili jsme Bez frází duši bojovníků Oktagonu
30.11.2020
Autor: František Prachař
Bereme vás za kulisy stadionů. Za hradbu naučených odpovědí na opakující se otázky… Už čtyři roky ukazujeme sportovce, jejich životy a myšlenky, Bez frází. Tak se jmenuje náš projekt, jehož cílem je dávat prostor inspirativním osobnostem. Tak, aby měli možnost mluvit vlastními slovy ti, kteří mají o čem vyprávět. Proč? Protože cítíme, že právě tak lze opravdově předávat myšlenky a zkušenosti lidí, kteří mají moc stát se výjimečnými průvodci životem pro ostatní.
Dosud jsme takto publikovali přes dvě stě příběhů z několika desítek sportů. Proto jsme v roce 2020 našli odvahu a rozhodli jsme se ve speciální edici představit i charaktery bojovníků MMA, kteří zápasí pod organizací Oktagon. Stejně jako mnozí další jsme chtěli poznat charaktery lidí, kteří za pár let překreslili česko-slovenskou sportovní mapu a vytvořili nevídaný fenomén.
Tak vznikla kniha Oktagon Bez frází, která vyšla v říjnu 2020 a zakoupit si ji můžete na e-shopu obchod.bezfrazi.cz.
O tom, jak by mohla vypadat publikace příběhů bojovníků MMA, jsme se s promotérem Ondrou Novotným poprvé bavili už v roce 2018, kdy vyšel první díl knižní edice Bez frází, na jejíž titulce je tenistka Barbora Strýcová.
Definitivní domluva však přišla až o rok později, po vydání druhého dílu s hokejistou Martinem Eratem na obálce. Oktagon prožil úspěšný rok, proběhl Zápas století, vyrostlo několik zvučných jmen, nastala ideální doba, abychom se do toho pustili a Ondra i jeho společník Paľo Neruda souhlasili. Cílem spolupráce bylo ukázat zápasníky MMA tak, aby si o nich mohl číst insider fanoušek i důchodce. Stejně jako u všech ostatních sportovců jsme chtěli ukázat lidský rozměr všech zpovídaných.
Toho, co vzniklo, si v Bez frází maximálně vážíme. Oktagon má vše založené na příbězích, sází výhradně na vlastní produkci a vytvoření knížky byl jeden z mála směrů, kterými se zatím sami neubírají. O to větší zodpovědnost jsme cítili.
Základem naší práce je otevřenost. Všechny texty, které u nás vyjdou, jsou stoprocentně autorizované, autoři příběhů mají plnou kontrolu nad finální podobou.
Pro některé bojovníky bylo složité pochopit, o co přesně půjde. Především proto, že je každý z nich jiný, každý má svá silná místa i slabiny. Všichni v kleci ukazují maximální sílu, ale naučili se neodhalovat každému svůj charakter. Každý zažil v životě vítězství, slávu, ale i zklamání a zradu. Právě tohle vše je často přitáhne k zápasům v kleci. Ve finále kvůli tomu často balancují mezi odvahou a zranitelností, proto nevloží důvěru do každého, chrání si své nitro.
V dnešní internetové době, kdy někdo mnoho let práce umí shodit za pár vteřin jedním komentářem na sociální síti, se tomu upřímně ani nedivím. Každý sportovec je pod velkým psychickým tlakem a to, jak ho přijímá, se vždy více č méně odráží na jeho výkonech.
Každému vždy říkám, že nejlíp smysl Bez frází pochopí po přečtení jakéhokoliv příběhu.
To samé bych rád vzkázal i vám. V knize je dvanáct rozdílných příběhů, deset z nich vypráví bojovníci, dva promotéři a zakladatelé Oktagonu. Po jejich přečtení dostanete možnost udělat si představu o tom, jak MMA umí spojovat jinak naprosto rozdílné osobnosti, a hlavně, jak umí v pozitivním duchu měnit životy zápasníků, a následně i jejich nejbližších a fanoušků.
Právě to je v mých očích hlavní odkaz organizace Oktagon. Dala výrazným individualitám důvod sjednotit se, navzdory tomu, že jde často o velké protipóly.
Z příběhů je to silně cítit. Každý z nich pro mě znamenal intenzivní zkušenost, ke každému se váže konkrétní vzpomínka, ale zmíním jich jen pár.
První byl Gábor Boráros, kterého mají všichni zafixovaného jako instagramového kinga, ale než vznikl Oktagon, žádný Instagram neměl. To je úsměvné i symbolické. Je to kluk z malé vesnice Trhová Hradská u Dunajské Stredy, který svým přístupem pomohl vytvořit fenoném Oktagonu. Uvědomuju si, že fanoušky hodně rozděluje, o to důležitější je vědět, že je to v první řadě slušný člověk, kterého mají lidi v jeho městě upřímně rádi. Fandí mu malé děti před školou i důchodci na ulici. On se k nim chová s úctou a vedle toho si užívá, že se díky reality show mohl stát vrcholovým sportovcem, o čemž jako malý kluk snil.
Nejrychlejší povídání bylo s rozlítaným Karlosem Vémolou, který je pořád v jednom kole, pořád po něm někdo něco chce. Zároveň mu záleželo na tom, aby v příběhu jasně zazněl jeho odkaz, který systematicky buduje.
Není to jen o tom, že strhnul davy, vyvolal mnohé kontroverze a vyprodal O2 arenu. U něj je hlavní sdělení to, že dělá své soupeře lepšími, než by byli bez něj. Každý s ním chce zápasit, protože on je výtahem ke slávě, každý proti němu nastoupí v životní formě.
Karlos obětoval tolik času a energie tomu, aby pomohl udělat z MMA show i profesionální sport, že si zaslouží být uznávaný jako první velký fenomén svého sportu. Znám ho deset let, první rozhovor jsem s ním dělal ještě jako redaktor deníku Sport na letišti v roce 2010, když porazil v UFC Petruzelliho a dostal za to bonus za výkon večera. Tehdy jsem měl pocit, že jsem vstoupil do jiného světa. Karlos dokázal všechno převrátit. Bylo to, jako kdybyste do Čtyřlístku nakreslili postavičku namakaného frajera „záporňáka“ z komiksu od Marvelu. Když jsem mu tenhle dojem řekl o deset let později nahlas, odpověděl, že mu je to líto. Moc by si přál, aby ho lidi vnímali jako kladnou postavu.
O tomhle je jeho boj i jeho příběh. O tom, jak se snaží ukázat naplno sportovce, který tu pomohl vybudovat velkou scénu a vrhnul světlo i na ostatní. Zároveň je tak výrazný, že se na něj dá koukat z tisíce různých úhlů. Vážím si ho za to, že dokázal naplnit, a poté i překonat svůj potenciál tak, jako dosud nikdo další v MMA. V tomhle si z něj každý může vzít příklad.
Na úplně jiném pólu je Attila Végh. Jako šampion Bellatoru a vítěz Zápasu století, který porazil Karlose, je středobodem, v němž se sbíhají ostatní příběhy. Jeho vyprávění je v nejlepším slova smyslu úplně obyčejné a normální, protože je v něm naprostý nadhled.
Attila je dobrý člověk, který má pevné životní základy, na kterých vybudoval něco obrovského. Zároveň neztratil nic z duše člověka, který na začátku neměl nic. Jeho charakter se prolíná do toho, jaký je bojovník, trenér, táta, influencer, kterého mají fanoušci, a vlastně i soupeři, rádi. Je to symbol, který ukazuje, že pokud máte dobré úmysly a pokoru, věci, na které myslíte, se nakonec stanou.
Karlos a Attila jsou v silném kontrastu, ale až díky tomu, že se jejich osudy protnuly v kleci, mohla naplno vyniknout i výjimečnost obou.
Podobně bych mohl vyprávět o každém příběhu, ale my v Bez frází mnohem radši necháváme mluvit samotné osobnosti. Je to o nich, ony jsou tvůrci.
Pro nás v Bez frází bylo důležité, že každý z bojovníků v knize odvyprávěl svůj příběh tak, jak cítí, a tak, aby si za ním mohl stát. Největší radost jsem měl v případě, kdy se sportovec podíval na text, poté na úžasné fotky naší kolegyně Jany Mensatorové, a řekl sobě, nám, i všem ostatním „Podívejte se, tohle jsem já“.