Pejsar vyzve soupeře světové extra třídy, čeká ho Rus Papin. Komu vyjde aprílová bitva?
17.02.2021
Autor: Jiří Voráč
Jak dopadne Václav Pejsar v Rusku?ZDROJ: archiv Václava Pejsara
Senzační novinku hlásí český boxer Václav Pejsar. V prosinci sice v Lucerně prohrál bitvu o český profesionální titul ČUBP v křížové váze, teď ho ale čeká 1. dubna v ruském Krasnodaru ještě těžší kalibr - ruská jednička Alexej Papin. „Je to světová osmička, světová špička. Boxuje se na apríla, tak doufám, že bych mohl celému Rusku nějaký apríl vyvést, kdyby se mi povedlo vyhrát,“ vyhlíží zápas český rohovník. Je mu jasné, že do boje nepůjde jako favorit.
Váš soupeř je pořádně silný kalibr. Jak se vám povedlo takový zápas dojednat?
Všechno vzniklo z mojí iniciativy. Loňský rok mi to celkově nandal, dění tu ovládl covid, bylo málo zápasů. Sport i život lidí to všechno poznamenalo, když to vezmu ze svého pohledu, měl jsem určité pracovní možnosti. Trénoval jsem lidi, k tomu jsem dělal ochranku a najednou nebylo nic. Nebyly ani zápasy. Člověk měl v hlavě úplně jiné věci než sport. Tak jsem za tím rokem udělal tlustou čáru a vzal to do vlastních rukou.
To ale není jen tak, že prostě napíšete do ciziny, že byste chtěl boxovat s tím a s tím a ono to klapne. Tak jednoduché to asi nebylo, co?
Několikrát už jsem v cizině boxoval, mám tam nějaké kontakty. Navíc by mě do budoucna pozice nějakého manažera nebo promotéra lákala. Tak jsem si řekl, že nebudu čekat na nějakou nabídku k zápasu, protože by taky nemuselo přijít nic. Aktivně jsem sám hledal a psal promotérům, že jsem připravený boxovat.
Vážně se nabídky jen hrnuly?
Přišly tři. Dvě do Německa, ale tam soupeři nebyli na žebříčku tak vysoko. Kdybych tam prohrál, tak by mě to shodilo žebříčkem. Třetí možnost byla z Ruska, utkat se v Krasnodaru s nejlepším Rusem a světovou špičkou. Je to jeden z nejnebezpečnějších soupeřů v křížové váze. Má dvanáct zápasů, jedenáct vyhrál před limitem. Utkal se se silnými soupeři, nebyla to žádná ořezávátka, proto je tak rychle v žebříčku vysoko. Porazil ho jen Makabu a to je absolutní špička.
Před lety se možná jezdilo k Černému moři za odpočinkem, vás tam ale čeká pořádná šichta... Je lepší, když půjde do boje Rus jako velký favorit?
Favorit je on, ta role mi vyhovuje. Podobně jsem to měl, už když jsem jel do Ruska naposledy, to jsem jel bojovat proti soupeři, který sbíral jeden knockout za druhým, všichni mě podceňovali a pak z toho byl proti Kudrjašovovi zápas, jaký byl. Pojedu do Ruska překvapit.
Odboxoval jste tam skvělý zápas, jen po verdiktu sudích neměl vítěznou tečku. Tehdy jste to těžce kousal, že?
Věřím, že podruhé už mi to neudělají. Taky doufám, že zúročím tu dřínu, kterou jsem v minulém roce podstupoval a nedokázal ji prodat v zápase. Boxerská forma byla dobrá, ale jak jsem říkal už před zápasem s Vasilem Ducárem v Lucerně, člověk potřebuje mít sportovní formu a k tomu i čistou hlavu. A tu já jsem neměl. Člověk řešil, jak uživí rodinu. Manželka je na mateřské, mám dvě děti, hypotéku, řešila se práce. Určitě ale nechci, aby to znělo jako výmluva, proč jsem s Vasilem prohrál. Jen popisuji, jak to bylo.
V Lucerně měl váš soupeř navrch, štve vás ta porážka stále?
Bylo těžké to spolknout, protože bych si dovolil říct, že jsme asi na stejný úrovni. Ale já ten zápas možná nezvládl v hlavě. Nebyl jsem správně mentálně nastavenej. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem šel do zápasu a nebyl jsem vůbec nervózní. Přitom nervozita k tomu prostě patří, stejně jako když děti píšou ve škole písemku z matematiky, tak jsou taky nervózní.
Vysvětlujete si to starostmi okolo?
Já šel do ringu a měl jsem stejný pocity, jako když jdu do krámu pro rohlíky. Myslím, že jsem byl vyčichlej z těch starostí okolo. Tenhle pocit byl špatně, bylo to bez emocí. Vasil měl navíc výborný kemp, já lepil sparingy, jak se dalo, v hlavě jsem měl ale hlavně to, jak budu žít, z čeho se zaplatí hypotéka, řešilo se, jestli mě třeba zavřou.
Už je tedy soud s vámi uzavřený?
Rozsudek už měl být, ale soudkyně má covid, takže to bylo odročené na neurčito. Rád všechno okomentuji, až bude vynesený rozsudek. Věřím, že se povedlo všechno vysvětlit.
Takže klid na přípravu tedy také stále nemáte...
Zápas je prvního dubna. Po Lucerně jsem pár dní odpočíval, ale už jsem v plném tréninku, ještě šest týdnů mi zbývá. Budu mít pořádně ostré sparingy, domluvený jsem s lidmi od Luboše Šudy, první člověk, s kterým jsem mluvil, byl samozřejmě Vasil Ducár.
Takže vás porazil v bitvě o titul a teď vám bude pomáhat k úspěchu?
Už před zápasem jsme se netajili tím, že spolu nemáme problém a spárovali jsme spolu už dřív, jen ať mi Vasil dává přes hubu i dál. Do Ruska musím jet maximálně připravený, soupeř bude pořádně ostrý. Spárovat by se mnou měl i Řezníček, takže budu mít proti sobě v tréninku nejlepší křížové váhy tady.
Do Ruska jste měl jet už loni, ale do země vás nepustili. Klapne to tentokrát?
Mám přislíbeno, že by mě tam měli pustit. Je pravda, že v listopadu ze zápasu sešlo, nedostal jsem víza. Teď řekli, že všechno klapne. Je jasný, že potřebuji zápasy, nemůžu si dovolit rok stát a nebýt v tempu. Takže až odboxuji tenhle zápas, tak na červen si zkusím domluvit další, na září další. Potřebuji boxovat a uživit rodinu. Chtěl bych mít letos tak čtyři zápasy.
Před zápasem s Ducárem padaly dotazy, zda si nedáte odvetu. Je i tohle ve hře?
Odpověď na tuhle otázku má dvě roviny. Já jsem v tom zápase předvedl tak deset procent ze sebe, takže v tomhle ohledu bych odvetu chtěl a věřím, že napodruhé bych dopadl lépe. Uvidíme po Rusku. Na druhou stranu Vasil ten titulový zápas vyhrál, je na žebříčku vysoko, takže nepotřebuje koukat dolů, chce se určitě někam směřovat. A pak je tu ještě ta věc z tiskovky před zápasem, kdy jsem říkal, že odveta nebude, protože vyhraju...
Vychází mi z toho, že odveta nejspíš není na programu dne, co?
Myslím, že dva čeští boxeři, jako jsem já s Vasilem, by měli držet spolu. Mám tím na mysli to, že bychom měli dělat oba výsledky ve světě, dělat dobré jméno českému boxu v zahraničí. Mám vždycky radost, když se českým klukům povede udělat někde dobrý výsledek.
Když jste dal na instagram zprávu, že chystáte další zápas, ohlas to vzbudilo i u někdejší biatlonové hvězdy Gabriely Koukalové, která s vámi loni jednou trénovala. Vypadá to, že ji box chytil, dali jste si tréninkové repete?
Ne, nedali. Jsem rád, že jsme se poznali na tréninku, ona mi od té doby občas napíše, sleduje moji přípravu a lajkuje možná všechny fotky. Na box teď asi nemá tolik čas, je zamilovaná.
Do centra pozornosti jste se dostal po utkání s Vasilem Ducárem i tím, že jste stejně jako vítěz věnoval rukavice do dražby. Co jste na ten nápad říkal?
Byl jsem rád, že se povedla aspoň tahle věc, když už mi nevyšel zápas. Jsem rád, když má ten zápas i přesah mimo sport a tohle byl přesně ten případ. Vydražily se rukavice, s maminkou toho chlapečka jsem domluvený, že se za ním stavím na návštěvu. Když jsme u té dražby, tak jsem zvažoval jen to, že když tam dám svoje rukavice, tak zda někdo bude chtít věci od boxera, co zápas prohrál. Jsem rád, že se vydražily za deset tisíc. Moje manažerka přihodila dalších pět tisíc. Chci smeknout před lidmi ze Znojma, moje rukavice vydražil klub ze Znojma, kde Vasil začínal s boxem. Jsem rád, že jsou na světě tak dobří lidé, co chtějí pomoci.
Je pravda, že dobrých zpráv a skutků není nikdy dost. Už jste něco podobného zkusil?
Vždycky jsem rád, když se něco takového dělá. Ale někdy to nemá ten správný ohlas. Třeba po Lucerně jsme udělali s manželkou takovou výzvu, že jsme vyzvali lidi, aby mi napsali jméno a příběh člověka, který by potřeboval třeba nakoupit plný košík potravin, nebo drogerie. Ten příspěvek vidělo přes 3000 lidí a ozval se jediný. Tohle ale přece nebylo o sbírání lajků, chtěli jsme rozjet nějakou challenge, že by se to třeba nabalovalo, rozjelo. Jsou přece lidé, kterým takový nákup udělá obrovskou radost a službu. V plánu do budoucna nějaké věci mám, ale zatím o nich nechci mluvit. Uvidíme po zápase v Rusku.