Procházka má jasno. Z mé strany jde určitě o lovce a kořist, jinak to brát nemůžu

Ráno v pět vyrazil z Brna směr Praha. Jiří Procházka měl zase pro jednou den, kdy se věnoval mediálním aktivitám. Mezi nimi nechyběl ani rozhovor pro časopis Bojová umění - Fighters magazín. Den zakončil natáčením zábavné show u Karla Šípa Všechnopárty. Nový díl je na programu dnes na ČT1 ve 21:25. Takže zapnout televizi.

V ruce si nesl UFC rukavice, mikinu a trička. Na focení byl Procházka důkladně připravený, profesionál. Pár záběrů u kašny s vodotryskem. Sám říká, nech vše plynout jako voda. Poté záběry ve Stromovce. Třeba sezení na lavičce. „Mám si dát nohu přes nohu, to je moje typická póza,“ smál se. Poté opřený u stromu, pár běžeckých, kde musel jít fotograf dále. „Já fakt poběžím,“ oznámil nekompromisně. Rozběh se proto posunul.

Jako poslední přišlo focení do půl těla, kde vzbudil zápasník z Jetsaam gymu větší pozornost okolí. Necelé dva metry a sto vysekaných kil se každý den ve Stromovce u tramvajových kolejí neprochází bez trička.

V dalším čísle časopisu Bojová umění - Fighters magazín se můžete těšit nejen na nové fotografie, ale především celý rozhovor, tady máte menší příděl.

Jaký máte přístup k autoritám, přijde mi, že máte svoji hlavu?
Jasně, mám, přesto dokážu přijmout názory druhých, ale v mládí jsem s tím měl problémy, to je pravda. Absolutně nikoho jsem nebral, nikoho. Bral jsem jen své kamarády a názory těch, na kterých mně záleželo. Já v té době chtěl jen srandu, tak jsem bral jen kámoše. 

Kdy nastal zlom?
Ten přišel s bojovými sporty, tam byl trenér, který určoval disciplínu a dával jasný řád. Tohle byl názor, který byl pro mě svatý. Šel jsem a dělal maximum, když on něco řekl.

Před deseti lety jste byl divočejší, také jste se sekal na ulici, jak se u vás změnily pocity z bitky?
Tohle je úplně nesrovnatelný, dřív jsem si tímhle dodával sebedůvěru, už jsem do toho boje šel s tím, že musím vyhrát, že jde o životně důležitou situaci, abych si něco dokázal. Teď už s nějakými zkušenostmi z boje vím, co je možný. Navíc to možné se snažím ještě rozšiřovat v mém pojetí. Tuhle zkušenost jsem si musel vydobýt. Teď mám v sobě nějaký klid, sebejistotu. Teď už si něco nedokazuji. 

Jde se vyhnout telecím létům?
Pro mladého člověka je důležitý, co zažije. V tu dobu to byly pro mě životně důležité momenty, které jsem musel. Nenavštěvoval jsem odmala bojové sporty, takže jsem byl k tomuhle nucený. 

Dva zápasníci v kleci, je to pro vás boj lovce s kořistí?
Z mé strany jde určitě o lovce a kořist, jinak to brát ani nemůžu. Když vím o svých možnostech a schopnostech, které jdou předvést, tak to takhle beru.

Kdy jste byl naposledy kořistí?
Kdy jsem byl lovený? To si pamatuji, to byl zápas s Veličkovičem (Procházka prohrál v roce 2012 na TKO v prvním kole). Byl jsem nezkušený, absolutně jsem to neměl poskládaný. Nechal jsem ho dělat co chce a sám jsem na sebe nechal působit jeho energii. Od těch dob to už přebírám, zažil jsem ale i momenty, že mám střídavé pocity. Soupeř vyjede, fakt se mě snaží dostat. Tohle je potřeba kontrolovat svojí energií. Hned jít proti, propouštět, hrát si s tím.

Chcete vyhrát titul v UFC, víte naopak co nechcete?
Ano. Chci se soustředit jen na to co chci, chci být dobrý člověk, žít dobrý život, uskutečnit svoji cestu, své záměry, jít za tím, co mě inspiruje, vyjádřit sebe. Každý má v sobě nějaké poselství, které v sobě nese a je jenom na něm, jestli se na něj soustředí, zda ho opravdu chce.

To si můžete sáhnout také na dno, už jste zažil podobný stav?
Ano. Šlo především o těžké fyzické momenty v některých zápasech. Není to ale dno, v tu danou chvíli to bylo těžké.

A příště bude dno ještě hlouběji, protože snesete více...
(smích). Pak zjistíte, že žádné dno není. Tohle si dělá každý sám.