Proměna českého obra, který jí rád z mísy. Nedoběhl vlak, byl bit. Teď sní o olympiádě
19.04.2021
Autor: Libor Kalous
Štěpán David v celé své velikosti...ZDROJ: Lenka Bartáková
V osobním životě by rád poznal všechny kultury světa. Takový je český reprezentant Štěpán David. Zápasník, který nastupuje mezi těmi, kteří většinou neshazují, musí se vejít do limitu 130 kilo. Za pár dnů bude šestadvacetiletý člen pražského Olympu bojovat na mistrovství Evropy, v květnu ho čeká světová olympijská kvalifikace. Přitom v osmnácti znal zápas jen z doslechu, vlastně i sport. Škola, málo pohybu, strava, která nebyla ideální.
„Dostal jsem se do velkých čísel, měl jsem už 140 kilo, což bylo hodně, nebylo to dobrý, teď mám 126 kilo a cítím se dobře,“ přiznává Štěpán.
Začal opatrně, zápas nebyl v počátku na prvním místě, až před čtyřmi lety se vše změnilo, když se potkali se současným reprezentačním trenérem Václavem Scheinerem. Pak rozjel kariéru.
„Když jsem začínal, nebylo to ideální, ale Venca ve mně viděl talent, potencionál pro těžkou váhu, tady se dá taky snadněji prorazit, je to trochu jiné než v lehkých vahách. Měl jsem dobrý pohyb, který já využívám,“ říká Štěpán.
Dnes prožívá na žíněnce stavy, které mu jsou blízké, před lety zažíval muka. „Na prvním soustředění jsem byl bit, to nebylo dobrý. Dneska se cítím daleko líp a vzpomínám na časy, kdy mě vyháněli ze žíněnky, to mě psychicky deptalo,“ usmívá se reprezentant, který má rád četbu, divadlo, hudbu a studium humanitárních věd. A taky jídlo.
„V těžký váze to máme trochu jednodušší, protože si nemusíme tolik jídelníček hlídat. Více méně jím všechno, snažím se přijímat více kalorií, bílkovin. Musím naopak jíst, aby mi rostla váha, abych splnil limit. Občas jím z více talířů, když je mísa, je to lepší. Dalo by se částečně říct, že jídlo je můj koníček,“ nestydí se přiznat zápasník, který získal čtyři české mistrovské tituly.
Teď míří do těžších vod, na konci týdne proběhne mistrovství Evropy, v květnu poté světová olympijská kvalifikace. „Máme před sebou mistrovství Evropy, tam bych chtěl získat medaili, to by byl splněný velký sen. Poté je světová kvalifikace na olympijské hry, to je sen každého sportovce, aby reprezentoval Českou republiku pod olympijskými kruhy. To je největší cíl,“ kouká na nejvyšší metu David, který je v seniorské reprezentaci čtyři roky.
„Začínal jsem jako čistý nepopsaný papír. V Praze jsem studoval anglicko-české gymnázium a se zápasem jsem začal až v osmnácti letech. Myslím, že mi chybí kousek, abych dosáhl medailových úspěchů. Snažím se. Uvidíme, jak to teď dopadne, šance určitě je,“ věří v úspěšnou budoucnost zápasník, který před lety zvolil tento sport z několika důvodů.
„Studium bylo náročné, takže jsem tolik nesportoval a řekl jsem si, že je něco potřeba začít dělat, cítil jsem se špatně fyzicky i psychicky. Rozhodl jsem se pro bojové sporty a vybral si zápas, protože jde o komplexní sport. Taky jsem se chtěl umět bránit, kdyby došlo k nějakému konfliktu,“ prozrazuje David, který není velký jen svou postavou.
„Občas prožívám zápasy kluků víc než svoje, přeju jim úspěch. Je smutný, když poslední krůček nevyjde, podporujeme se srdcem,“ říká zápasník, který trénuje osmkrát týdně.
Jak to bylo před lety?
„Když jsem přišel, nebyl jsem na to fyzicky dobře, zhubl jsem, více se osvalil. Předtím jsem měl problém doběhnout vlak, teď se blíží kondice k optimální hranici,“ je spokojený David.
Proč se tedy ohlížet. Teď už jen ty medaile...