Prošla si peklem, pak francouzskou Princeznu posadila na zadek

První slovenská zápasnice v Bellatoru to dokázala! Čtyřiadvacetiletá Monika Chochlíková vyhrála svůj první profesionální zápas v MMA nad francouzskou Jade Jorand, přezdívanou The Princess. Cesta k vítězství ale vedla peklem. Tak si to sečtěme. 

Zaprvé komplikovaná a náročná příprava odehrávající se na půl doma v Trenčíně, napůl v Ostravě v Jayman MMA Fighting Systems. Ta zahrnovala třífázové tréninky, navíc v režimu přísné diety, kdy Chochlíková potřebovala shodit do nižší váhové kategorie, než na kterou byla zvyklá. Také se během této doby učila na státnice, které stihla úspěšně absolvovat. Aby toho nebylo málo, dva týdny před zápasem chytila infekci zlatého stafylokoka, kterou musela přeléčit antibiotiky. 

„Nechtěla jsem to vzdát. Nechtěla jsem zklamat trenéry, promotéra, všechny, kteří mi věřili a hlavně sebe.“ 

Peklo ale neskončilo. Ještě chybělo získat vstupenku do zápasu, splnit váhový limit, ačkoliv 48 kg vážila naposledy možná ve 14 letech, jak sama uvedla. Možná ji správnou motivaci dodala paradoxně právě soupeřka. Týden se potkávaly na chodbách hotelu a do oka si zřejmě nepadly.

„Nemusíme být nejlepší kámošky, ale beru to jako úctu a respekt k druhému, odpovědět, když mě někdo pozdraví. Kromě toho si přivlastnila můj titul mistryně Evropy v Thajském boxu z roku 2018, to mě vytočilo do nepříčetnosti, jak si tohle někdo může dovolit!“ Váhový limit byl oběma děvčaty bez větších problémů nakonec splněn. Konec pekla. 

V zápase už měla hlavu čistou, předvedla soustředěný výkon. V prvním kole dokonce byla blízko ukončení, když boxerskou kombinaci zavřela kopem na hlavu, kterým doslova posadila Jorand zadek. Ta nakonec zachránila situaci a nepustila Chochlíkovou k ukončení, naopak do konce prvního kola předvedla takedown a pár minut se po Slovence válela.

Jak skončilo první kolo, tak pokračovalo druhé, obě tělem a duší postojářky opět na zemi. Chochlíková sice na lopatkách, ale situaci měla víceméně pod kontrolou, Jorand ji nedokázala výrazně ohrozit. 

A pak to přišlo. Chochlíková sama přiznala, že jediné dvě submise, které uměla, jsou právě ze spodní pozice guardu, ve které se ocitla. Z rohu slyšela své trenéry, že musí něco vymyslet, protože právě prohrává zápas. „Jak jsem ji v tom guardu držela, napadlo mě, že ‚louskáčka’ jsem si na tréninku zkusila tak dvakrát v životě, ale že by to mohla odklepat, když je nezkušená jako já. No a ona odklepala.“

Pro Moniku Chochlíkovou obrovský úspěch, který potenciálně otvírá dveře k dalším zápasům ve velké MMA organizaci. A také obrovské zadostiučinění, hlavně po procházce peklem v průběhu přípravy i pro vzájemné antipatie obou zápasnic.

„Věřte mi, že nejsem na trashtalky, ale toto je soupeřka, která by svým jednáním zasloužila ještě větší bitku, a hlavně pořádnou otcovskou, ať se naučí, že tituly se nekradou a lidi se zdraví. Takto to končí, když se v zápase potkají dva bojovníci, jeden je držitel titulu a druhý si ho vymyslel.“