S fotbalem je konec! Melvin Mané chce vítězit jako bojovník
17.12.2020
Autor: Jiří Voráč
Nosí jména fotbalových ikon. Fotbal hrál od šesti let, dokonce válel za Duklu i vršovické Klokany a vypadalo to, že by si kopáním do míče mohl jednou i vydělávat. Naposledy nastupoval útočník Melvin Mané Vachoušek za rezervu Admiry v Pražská teplárenská přeboru. Jenže to už jsou dva roky, nyní už je na plný úvazek profesionálním bojovníkem a také trenérem. „Hned po prvním tréninku bojových sportů mě to chytlo. Je to jiný svět, záleží jen na mně, jak budu úspěšný. Chtěl bych se tady prosadit a dostat se co nejdál,“ říká čtyřiadvacetiletý bojovník a trenér v jedné osobě.
Léta jste hrál fotbal, kdy jste si řekl, že změníte sportovní odvětví?
Bylo léto 2017 po sezoně a já si řekl, co bych tak mohl dělat. Kamarád se věnoval thajskému boxu, a tak jsem si to šel vyzkoušet. Fakt mě to chytilo a říkal jsem si, to je ono, to bych chtěl dělat.
Ve fotbalové kariéře jste ale ještě pokračoval, ne?
To ano. Další sezonu jsem byl třikrát v týdnu na tréninku fotbalu a třikrát v gymu. Bojové sporty jsem začal dělat, ale rozhodně jsem na začátku nemyslel na to, že bych třeba nastupoval k zápasům, nebo byl profesionálním trenérem.
Když se podívám na vaše jméno, vypadá to, že nic jiného, než fotbal vlastně dělat nemůžete. Štěpán Vachoušek byl vynikající hráč Teplic a Sadio Mané je hvězdou Liverpoolu. Jak to, že fotbal nakonec u vás prohrál?
Je pravda, že ta jména jsou obě fotbalová. Když jsem byl malý, tak byl ale mým vzorem Ronaldinho. To jsem o Maném nic nevěděl (směje se). To jméno mám po svém tátovi. On je z Guiney Bissau a tam je jméno Mané asi něco takového, jako v Čechách jméno Novák.
Jenže Sadio Mané je ze Senegalu. Ten sice se zemí vašeho táty sousedí, ale váš příbuzný to asi nebude, co?
Táta říkal, že v Senegalu jméno Mané typické vůbec není. Vypadá, že nějaké předky měl právě v Guinee Bissau, ale to je jen můj odhad. Co vím, tak fotbal umí parádně, jen co je pravda. (směje se)
Slyšel jsem na vás chválu, že vám to šlo, proč vyhrály bojové sporty?
Já jsem fotbal dělal od šesti let a asi se mi zalíbilo, že je to individuální sport. Taky pomohlo, že jsem vyhrál první zápas. Sice jsem se cítil mizerně, ale na druhou stranu to byl super pocit. Je to individální sport, člověk bojuje sám za sebe, po sedmnácti letech to byla pro mě vážně příjemná změna. Co natrénuju a výkon, jaký předvedu, je jen na mně. Když chcete něco vyhrát ve fotbale, musí se sejít nejlepší výkon jedenácti lidí.
To v nadsázce řečeno skoro vypadá, jako by vám to spoluhráči kazili. Jenže Admira B v posledních sezonách hraje na špici přeboru a vy už jste u toho nebyl. Nelitoval jste?
Takže to vypadá, že jsem jim to kazil já. (směje se) Jsem vážně rád, že to teď klukům takhle šlo a jde. Už v minulé sezoně chybělo málo a přebor by vyhráli. O ten triumf je připravil jen koronavirus. Toho, že tam nejsem, jsem nelitoval. Ale fandím jim.
Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči a s trenérem Gregorem?
S trenérem si občas napíšeme, co se týče kluků, béčko Admiry je hodně omlazené, takže už tam skoro nikdo z těch, co hráli se mnou, není. Jsou tam mladí kluci.
No tak vám je čtyřiadvacet, taky nejste žádný senior. Kdy jste hrál naposledy fotbal?
Loni v létě jsem si s klukama zatrénoval, ale abych hrál zápasy, to ne. Když si chci zahrát fotbal, je to jen tak pro radost. Když jste v přípravě na profesionální zápas bojovníků, tak to prostě nejde. Jednou za dva týdny si třeba zahraju hanspaulku.
Měl na to vaše rozhodnutí i koronavirus, kdy se fotbal zastavil?
Vůbec ne. Když se objevil, tak už jsem byl z fotbalu pryč. Ostatně já jsem nikdy nebyl nějaký rváč. Možná tam byly nějaké klukovské věci, ale nic víc.
Ve fotbale jste protihráče nesměl nakopnout, byl by to faul. Tady naopak soupeře můžete přesným kopem porazit. To byla radikální změna, jak jste se s ní vyrovnal?
Uvědomil jsem si na tréninku, že když netrefím soupeře já, tak trefí on mě. Jsem i trenérem a vím, že pro někoho ze začátečníků to může být složité a nějakou chvíli trvá než soupeře praští. Je tam blok. Já když jsem hrál fotbal, tak si myslím, že na mě obránci nechtěli moc hrát. (směje se)
Když jste i trenérem, byl si u vás někdo z kamarádů fotbalistů zatrénovat?
Z Admiry ne, ale z Dukly a Bohemky se občas někdo staví. Teď to brzdí koronavirus, když byly zavřené tělocvičny, bylo to špatné, chyběly peníze, protože jsem bojovník a vydělávám jako trenér, mám soukromky.
Hodí se vám z fotbalu v bojových sportech třeba slušný nákop?
Cokoliv člověk dělá, tak se mu hodí. Já jsem třeba nikdy neměl problém s kondičkou. To, když běháte kolečka, tak z toho prostě žijete.
Cítíte větší adrenalin v oktagonu, je to srovnatelné s euforií, když jste dal třeba gól?
Řekl bych, že když vyhrajete svůj zápas, tak je tam euforie asi jako když ve fotbale vyhrajete ligu. Záleží jen na vás, zda dřinu dokážete zúročit, nebo uděláte chybu a soupeř ji potrestá a porazí vás.
Musel jste změnit hodně jídelníček, bojovníci často před zápasem hodně hubnou, aby udělali váhu. Prošel jste si tím také?
Ve fotbale jsem hrál a měl jsem devadesát kilo. První zápas v thajském boxu jsem šel ve váze do 86 kilo. Když jsem hubnul poprvé, dával jsem dolu asi sedm kilo a já šel na to špatně, týden jsem nic nejedl a bylo mi z toho akorát zle. Postupem času získáte nějaké zkušenosti a víte, že od úterý do soboty se dá šest kilo sundat v pohodě. A co se týče jídla, klidně si dám kachnu, ale třeba osm piv ne. Nezáleží, kdy jíte, ale co a kolik toho jíte. Klidně jím jen třikrát denně.
Je těžké uživit se jako bojovník a trenér bojových sportů?
Původně jsem si myslel, že se budu živit fotbalem, ale teď je to jinak. Třeba v pondělí jsem byl v tělocvičně v osm ráno. Měl jsem svůj trénink, pak nějaké soukromky a odpoledne zase trénink. Domů jsem jel po osmé večer. Kdyby si chtěl přijít někdo zatrénovat, najde mě v tělocvičně Lanna Gymu v Nuslích. Musím říct, že když jsem hrál fotbal a k tomu trénoval bojové sporty, moc mi to pomohlo. Byl jsem důrazný v soubojích, do soubojů jsem chodil bez obav. Cítil jsem se super.
Původně jste bojoval jako postojář, v listopadu jste ale premiérově šel do MMA. Jak na to vzpomínáte?
MMA – to byl úplně nový sport. Půl roku jsem doháněl trénink na zemi. Ale šel jsem do toho s tím, že stojíme dva proti sobě, je to vždycky padesát na padesát. A pak přišel ten zápas a já dostal hák za ucho. To bylo v prvním kole v čase 2:30 a pak už si nic nepamatuju. Pak tam mám mezeru.
Vrátíte se zase k disciplínám, kde se bojuje v postoji?
Samozřejmě by bylo lepší, kdybych ten zápas vyhrál. Ale důležité je se z toho nepos..t. Byl to můj první zápas na zemi, jinak jsem byl ortodoxní postojář. Jdeme dál. Další termín zápasu zatím nemám, ale rád bych MMA a věci v postoji střídal.
Věříte, že se prosadíte natolik, že z vás bude šampion? Od toho jsou odvislé i odměny, co?
Je pravda, že šampioni jsou placení moc dobře a ti ostatní jsou na tom daleko hůř. Přijde mi, že tady není žádný střed. Samozřejmě bych se chtěl dostat co nejdále. Fyzicky i co se týče pohybu se cítím dobře a zdá se mi, že mám i určité nadání. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Fotbal už je tedy definitivně minulost?
To, že bych šel zase hrát velký fotbal, si už představit snad ani nedokážu. Ale hanspaulku si zahraju rád.