S Karlosem bych na 99 % nezápasil, má jasno Meloun. Jak to má s kamarády?
19.11.2021
Autor: Milan Švec
Zápas, to jsou emoce...FOTO: OKTAGON MMA
Patří mezi nejznámější české bojovníky MMA. Miloš Meloun Petrášek si musel na popularitu zvykat, také na sociální sítě. Jaký je jeho život okolo současného sportovního fenoménu, se dozvíte v novém vydání časopisu Bojová umění - Fighters magazín. Kaocko.cz vám přináší ochutnávku tohoto obsáhlého rozhovoru, který v těchto dnech vychází.
Nervozita kolem Melouna…
„Nebyl jsem zvyklý na ten humbuk kolem mě. Sledovala mě na sociálních sítích spousta lidí. Média sháněla senzaci. Když jsem začínal a zápasil jsem na GCF, tak to bylo pár fanoušků a komunita sportovců nebyla tak velká. Sledovali to skalní fanoušci a odborníci a ostatní sportovní diváci na to nekoukali. V současné době je náš sport tak populární, že patří mezi tři nejsledovanější sporty u nás. Ví o něm skoro každý. A o nás taky! A každý je v uvozovkách odborník. A pak se objeví lidé, kteří MMA ani tolik nesledují, píší pak nesmyslné a zlé komentáře. To bylo pro mě hodně nepříjemné. Podmínky zápasníků se ani tak nezměnily.
Žádné celebrity nejsme. Když jsem pak od odborníků poslouchal, že to tak mají všichni sportovci a hlavně fotbalisté a hokejisti, tak jsem si řekl oukej, ale my proti nim nejsme za ten náš sport tak ohodnoceni, abychom s tučným kontem nad tím jen tak mávli rukou. My máme ty stejné peníze, jak jsme měli před pár lety a ještě musíme poslouchat nesmysly od lidí, kteří se pasovali do kritiků a rádoby odborníků MMA. Takže kdybych měl takové peníze jako fotbalisté, tak bych měl také na párku to, co mi napíšou."
Popularita, fanynky…
(usmívá se) „No, s těmi fanynkami nevím? (rozesměje se) Já si pořád myslím, že až na pár výjimek jsme na to nebyli zvyklí. Ano, ty mladí jako Tichota, Gabal, si na to lehce zvyknou, protože v takovém prostředí vyrůstají. Pro ně to bude normální. Ale pro mě? Vždyť před pár lety si na můj zápas koupila vstupenky hrstka fanoušků, pár kamarádů a moje rodina.“
Sociální sítě, fanoušci, partneři….
„Když je člověk hodně šikovný, tak z těch sociálních sítí se dá určitě něco vytřískat. Kdyby jen pár tisícovek na přípravu. A když máte velkou sledovanost, ti sponzoři se sami nabízejí. Ano, v tomto ohledu je ta doba lepší, ale jak říkám sociální sítě se dají také zneužít ke zlým výpadům. Na mou osobu, ale co je nehorší i na rodinu. A to mě hrozně štve.“
Práce…
„Jedné práce jsem se před posledním zápasem vzdal. Abych si třeba nevyčítal, že jsem pro to neudělal všechno, co jsem mohl. Víc kromě dřiny a vůle jsem mému sportu nedal, tak jsem došel k závěru, že se budu přípravě věnovat naplno. A vzdám se práce. Ale samozřejmě jednu jsem si musel nechat, abych měl z čeho žít.“
Stačí smlouva s Oktagonem na živobytí…
„Ne, ne. Takovou smlouvu, aby zápasník nemusel pracovat, nemá asi nikdo, snad kromě Karlose Vémoly, nebo možná Piráta Krištofiče. Ti jsou na vrcholu žebříčku a nevadí jim dělat trash-talky, aby ten zápas lidi ještě víc zajímal. Oba jsou i šikovnější na ty marketingové věci. Jinak ostatní musí dělat alespoň soukromé tréninky, nebo chodit do práce. Já si jednu práci nechal pro jistotu, abych neskončil bez peněz. Ale v té práci jsem všeho všudy sto hodin, takže mě to nějak v tréninku neomezuje.“
Zápas s Karlosem Vémolou…
„S Karlosem bych na devadesát devět procent nezápasil. Myslím si, že i on by se mnou nechtěl mít zápas a já s ním také ne. Ale to není kvůli tomu, že bych si snad na něho nevěřil, ale kvůli tomu, že by mně to připadalo vůči němu sprosté. Kdy jsem poprvé přišel mezi ty zkušené a slavné zápasníky, tak on byl první, který mi rozbil držku. To jsem si pak uvědomil, že asi nejsem taková hvězda v tom našem malém rybníčku. (rozesměje se) Za to jsem mu nakonec vděčný. Ale vděčný jsem mu vlastně pořád, a proto si myslím, že by pro mě nebylo čestné, po tom co jsem si na něj při tréninku několikrát sáhl, abych proti němu nastoupil. De facto vím, jak bych ho mohl porazit. S Karlosem mám toho odsparováno fakt moc! Nebylo by ale fér ho vyzvat a zápasit s ním… V tom mám jasno!“
Kamarádi…
„To, co se za ta léta, co zápasím, stalo, mělo něco dobrého i špatného…. Za jednu věc jsem ale hodně vděčný, že když se daří, nikdo na světě nikdy nepřijde na to, kdo je vlastně opravdu kamarád. A já na to přišel. Telefon už tolikrát jako dřív nezvedám. Mám kolem sebe pět lidí, kteří se mnou jdou mou cestou a jsou mi nablízku, když potřebuji pomoct. A ty budu mít až do důchodu. Ostatní jsem ze složky kamarád přeřadil do složky známí, anebo je úplně vymazal. Dřív jsem chtěl být s každým za dobře, ale zjistil jsem, že se musím věnovat jen mým nejbližším, protože ostatní mi jen vysávali mou pozitivní energii. Jen těch pět lidí mi může zavolat klidně i ve tři ráno, že potřebují něco odstěhovat, nebo třeba zakopat mrtvolu a já půjdu a zakopu ji s nimi.“ (rozesměje se)