Takto šel čas s českým olympijským medailistou. Poznáte Rudy mlátičku?

19.02.2021

Autor: Jan Gazur

Svatební polévka. Byla výborná jako celý život...ZDROJ: archiv Rudolfa Kraje

„Máma byla vždycky v pohodě, ale dovedla se i naštvat, když jsme se s bráchou prali. Byl jsem prý divočejší a neklidnější než bratr. Ani nevím, co ze mě chtěla máma mít, ale když jsem se rozhodl pro box, nebyla z toho zrovna nadšená. Která máma by byla ráda, když ji mlátí syna? Na moje zápasy ale chodila, seděla, mlčela a třásla se strachy. Jednou se s tátou pohádali, když na mě začala do ringu křičet: „Rudo, nemlať toho kluka do obličeje. Vždyť mu něco uděláš!“

Kamarádka Arga. „Ve Vehlovicích nedaleko Mělníka máme takový malý statek, rodinné venkovské sídlo, kde se scházíme. Odmalička jsem tam choval králíky, které jsem vozil na výstavy. S tátou, jenž měl bigbítovou kapelu Watt, jsme hráli na kytaru. Většinou starý Olympiky. Na statku jsme měli i německého ovčáka, fenu Argu. Chodil jsem s ní na cvičák a v klukovských letech byla Arga mým velkým kamarádem.“

Kravata od bráchy. „S bráchou jsme se samozřejmě prali. Michal byl o dva roky starší a o dva roky silnější… Chytil mě do kravaty, škrtil mě a já neměl sílu se mu z té kravaty dostat. A tak jsem se hned dušoval, že když mě pustí, tak mu nic neudělám. Jak mě ale Michal pustil, tak jsem se dostal do tranzu a hned jsem po něm vyjel. Házel jsem po něm všechno. Bačkory, kostky, nože. (vyprskne smíchy) My byli fotbalová rodina a Michal hrál v útoku. Roli útočníka pojal tak, že si sedl na polovinu soupeře, a čekal, až mu někdo přihraje. Brácha byl prostě mazanej.“

Boxerky CCCP. „Ve dvanácti letech jsem začal hrát hokej za žáky OSP Mělník. Zkoušel jsem i basket, judo, karate i veslování. Kolektivní sporty mě však nebavily. Tam se vždycky dá za něco schovat. A tak jsem začal v patnácti boxovat. Naši o tom nejdřív nechtěli ani slyšet. Pak ale odjeli na dovolenou do bývalé Jugoslávie a než se stačili vrátit, zapsal jsem se k trenérovi Vaškovi Pojkarovi. Box jsem si nakonec vymodlil, vykňučel a naši povolili. Dokonce mi koupili boxerky – slamáky, na kterých bylo napsáno CCCP (Svaz sovětských socialistických republik).“

Táta měl honičku. „S bráchou jsme chodili do mělnické školky Pod vrchem. Vypravoval nás většinou táta. Oblékl Michala, a když dílo zdárně dokončil, začal oblékat mě. Jenže sotva mě do něčeho nacpal, brácha se mu zase svlíkl, a tak to šlo dokola. Táta s námi měl docela honičku. Jak se Michal nakonec dostal do školky, už ani nevím, ale mne vozila máma na skládacím kole vzadu na nosiči.“

Stříbro ze Sydney. „Na olympiádu jsem jel jako neznámý kluk, takový Tonda ze mlejna. Byl jsem nervózní jako prase a trenérovi Žáčkovi jsem říkal, že budu v ringu určitě stát jako trotl. Když jsem porazil Američana Andersona, všechno ze mě spadlo a po vítězství nad Nigerijcem Jegbefumerem mi trenér Pojkar na dálku nakázal, abych tu už jistou bronzovou medaili, přeleštil. A tak jsem kvůli Vaškovi ještě porazil Ukrajince Fedčuka a prohrál až ve finále s fenomenálním Rusem Lebzajkem. Návrat domů byl triumfální, na přeplněné mělnické náměstí jsem přijel sedmimetrovou limuzínou. Olympiáda skočila a začal všední život.“

Holyfield v ložnici. „Po vyhlášení vítězů na olympiádě v Sydney na mě masér Standa Hervert mrknul a hlavou otočil směrem k světovému šampionovi těžké váhy Evanderu Holyfieldovi. Evander mě chytil za rameno a teď je tahle fotka jednou z nejvzácnějších, které mám. Spolu s Tysonem mi visí v ložnici.“

Ruda IV. „Na podzim roku 2001 jsem si vzal za manželku dívku Evu, dříve barmanku a servírku. Narodil se nám syn Rudolf. Jméno měl po dědovi, tátovi a mně. Tedy Rudolf čtvrtý. Doufám, že až třeba bude mít jednou syna, bude se jmenovat také Rudolf. Máme i dceru Terezku, která se narodila čtyři roky po Rudovi. Užíváme si rodinný život, než se nám mladí rozutečou do světa.“

Kraj ve filmu. „Nebojte se, můj příběh ještě zfilmovaný nebude. Ale byla by to pecka mít filmovou ságu jako měl Rocky. Lidé by chodili třeba na Kraj 2. (směje se)
Určitě přijďte, ale do kina na film Petra Jákla Jan Žižka. Třeba mě v nějaké malinkaté roli uvidíte. Ale dívejte se dobře. Nás bojovníků, v čele s Lukášem Krpálkem, je ve filmu dost!

„S kamarády jsme založili tradici turnajů v nohejbalu a tenisu u nás v hotelu Olympionik v Mělníku s názvem Ruda Cup. Už máme za sebou i druhý ročník. Ani koronavirus nás nedostal. Jsem z turnaje nadšený. Sice jsem žádný pohár nevyhrál, na což nejsem zvyklý (smích), ale akce to byla parádní a myslím si, že bude pokračovat. Budu rád, kdy se zase za rok sejdeme ve stejném složení, a ještě nějaké jména ze světa sportu do našeho turnaje ulovíme. Nakonec na Ruda Cupu nejde tak o výsledky, ale o příjemně strávený letní den, kdy jsme se potkali s kamarády boxery a dalšími sportovci a u uzené kýty a dobrého uhřiněvského piva, si popovídali, protože přes rok na to nebývá tolik času.“

Není třeba představovat, na tréninku s Danielem Landou...

Bitva o světový pás, jak dopadla, víme...

Cesta úspěšného bojovníka ke stříbrné olympijské medaili, kterou získal před jedenadvaceti lety, nebyla vůbec rovná, spíš pěkně klikatá. Rodák z Mělníka dělal před boxem tolik sportů, kolik měl Neruda povolání. A vším byl rád. Fotbalistou, veslařem, judistou, basketbalistou, hokejistou i boxerem. Box mu ale k srdci přirostl nejvíce a od něj už neudělal ani krok.

Boxer Ruda Kraj…

(NE)Klidný „Rudy“ z Mělníka

Rodiče Rudolfa Kraje byli nejdřív z jeho výběru znepokojeni, a ani když přivezl stříbro ze Sydney, pořád se s výběrem synova sportu nedokázali smířit. Box totiž nejsou šachy. Bolí. Ale boxeři umějí nejen rány dávat, ale i přijmout. I ty podpásovky, které nikdo nečeká. Fauly, které mohou bolet celý život.

Poznáte tohoto boxera od dětských let na fotograficích, které vytáhl ze svého archívu? Budete se divit. Navíc jsou skvěle okomentované samotným Rudou Krajem.

Pejsar vyzve soupeře světové extra třídy, čeká ho Rus Papin. Komu vyjde aprílová bitva?

box domácí

17.02.2021

Pejsar vyzve soupeře světové extra třídy, čeká ho Rus Papin. Komu vyjde aprílová bitva?

Tři roky boxoval stříbrný medailista z olympijských her v Sydney 2000 Rudolf Kraj v profesionálním ringu, kde nenašel přemožitele. A ani v životním zápase o titul světového šampiona před třinácti lety ho neporazil soupeř. Do šatny ho poslal lékař v době, kdy soupeři docházely síly a Rudolf Kraj otáčel zápas ve svůj prospěch.

Rudolf Kraj

Boxer. Od roku 2008 je spolumajitelem Sportovního centra Rudolfa Kraje a hotelu Olympionik v Mělníku, kde působí jako generální ředitel. Má dvě děti, syna Rudolfa a dceru Terezu.

Narozen: 5. 12. 1977 v Mělníku

Přezdívka: Rudy mlátička

Úspěchy: stříbrný medailista z OH 2000 v Sydney

Bronzový medailista z MS 2003 v Bangkoku

Několikanásobný mistr republiky

Profesionální kariéra:

Od roku 2005 zvítězil ve čtrnácti zápasech v řadě. Po patnáctém utkání o titul mistra světa WBC v roce 2008 ukončil kariéru. V zápase o pás světového šampiona podlehl Italu Fragomenimu, když zápas po sedmém kole ukončil lékař.

„Bylo to podle pravidel, do té doby vyhrával Ital. To, že duel ukončil lékař, bylo sice kontroverzní, ale podle pravidel,“ vzpomíná bronzový medailista ze světového šampionátu 2003.

Král polotěžké váhy UFC Blachowicz zbrojí na Adesanyu. Tohle o něm nevíte!

mma zahraničí

18.02.2021

Král polotěžké váhy UFC Blachowicz zbrojí na Adesanyu. Tohle o něm nevíte!

Po souboji ukončil kariéru. Ale přijal další výzvu. Na opuštěném místě a holé louce u nádraží v Mělníku vybudoval Sportovní centrum Rudolfa Kraje a hotel Olympionik, kde působí jako generální ředitel. A stejně jako v ringu se mu daří i podnikání. Vrásky na čele mu dělá jen český amatérský box, který je v útlumu, a hlavně zprávy o tom, že by box mohl chybět v programu olympijských her.

"Box je zákládajícím sportem prvních Her v novodobé historii. To je fakt. Historii nevymažete! Já žádný sport nezatracuji. Pokud tam chtějí mít MMA, nebo šplh na laně, tak ať je tam mají. Ale hlavně ať tam je box!," říká mělnický rodák a patriot.