Na sebevěhlasnější show kašlu, důležitý je boj. Rád bych ukázal šílenosti, směje se Procházka

Trénink, fyzička, techniky, mentální příprava, to je strana, kterou většina fanoušků očekává u sportovců, s tímto se oni potkávají každý den. Nejinak to je u Jiřího Procházky. Druhou stranou života zápasníka je také jejich prezentace, média, popularita, pozornost novinářů, fotografů, kamer. Jak tohle český bojovník UFC vnímá, co řeší, neřeší? Nejen o tomto se rozpovídal v K.O. magazínu na Sport 5 s moderátorem Matoušem Rajmontem. Celý rozhovor můžete vidět v přiloženém videu.

Média, novináři, rozhovory...
Mám to svým způsobem na párku. Vím, že to je potřeba, a sám to chci. Tohle nutný zlo rád absolvuji. Mám tým lidí, máme časový harmonogram, co bude, kam se jede, všechno časově sedí i s tréninkem, jídlem, to jsem rád.

Nastupující popularita...
Trochu to na sobě vidím, rád jsem sám, ale na jednu stranu vím, že média povinnosti jsou součástí mé představy, kam se chci dostat. Snažím se to brát pozitivně, dávat do toho i šťávu. Zvlášť v Česku, někteří lidé si v tom najdou důležité body v životě. Proč to tedy neudělat.

Opačná strana popularity - bulvár, fotografové přede dveřmi, informace o negativních věcech...
Už se na to i trochu těším. Ony tam jsou, jen se o tom neví. Jestli má být nějaká rovnováha, nemohou jít nahoru jen nejlepší věci, musí tam jít všechno, taky jsem jen člověk. Beru to normálně.

Nepravdivé informace v médiích...
Postuju na sociální sítě, tam se můžu vyjádřit sám. Když už bude něco lež, blbost, tak se k tomu můžu vyjádřit. Většinou mi to je ale jedno. Snažím se své jméno budovat jak bych chtěl, jak to lidi vezmou, je na nich.

UFC vs. Rizin...
Japonci jsou machři, dokážou udělat obrovskou show před zápasem - rachejtle, nástupovka, video projekce, hudba. Když jsem byl v Japonsku poprvé na pyramidě, byl jsem z toho totálně unesen, že mě to úplně rozsekalo, emočně jsem byl vyjevený a vedle. To je snad největší vrchol mého života, víc už nemůžu zažít, ledaže by přiletěli Ufoni a odvezli mě pryč. Z toho jsem byl unesený. Co bude dál, aby mě to oslnilo? Dokázal jsem se v tom ale usadit. Ted už na sebevěhlasnější show kašlu, jdu tam pro boj, který chci ukázat. Jediná věc, která tam je, je boj. Tečka. 

Styl boje a ruce dole...
Martin (trenér Karaivanov) mě vrací zpět na zem, abych nedělal úplně šílenosti, což bych rád, k tomu bych se rád dopracoval. Ruce, přehled, dech. Dělám to tak, jak to cítím, museli jsme se na tohle naladit, musíme dodržovat nějaký společný koncept. 

Zápas s Volkanem Oezdemirem...
Můj styl a můj výkon udělá můj soupeř, jak na mě nastoupí. Kdyby šel na mě Volkan jinak, já se začnu tvarovat jinak. On do toho šlapal od začátku, neměl jsem na vybranou, tak jsem to tam začal sázet. Zápas nebyl úplně podle mých představ, byly tam chyby, ale už je to trochu v tom, v čem bych to chtěl vidět.