Thajský box učí český trenér ve španělské Marbelle. Proč si u něj nezatrénoval borec z NHL?
12.04.2021
Autor: Jiří Voráč
Martin Míča našel štěstí ve Španělsku...ZDROJ: archiv Martin Míča
Ohřát se do tepla a užívat si Španělska v roli turisty. S tím na bývalého úspěšného bojovníka a nyní trenéra thajského boxu a kondice Martina Míču nechoďte. Ten si do resortu v Marbelle nepřijel odpočinout. Tvrdě maká se svými klienty a děkuje za šanci, kterou dostal. „Moc si té nabídky vážím, je to obrovská zkušenost,“ říká rodák z Prahy. V rozhovoru pro kaocko.cz prozradil, jak vše v době koronavirové funguje v Marbelle a na koho známého za hranicemi narazil.
Co vás k tomu vedlo, že jste přesídlil do Španělska?
Dostal jsem nabídku od jedné rodiny, kterou trénuji. Byl jsem s nimi dřív i v Thajsku. Dcera jela na kemp do tenisové akademie trénovat. A já jsem byl povolán, abych je tady v Marbelle udržoval v kondici. Když jsem dorazil, tak už se to mezi lidmi rozhlásilo a oni, když viděli, jak trénuji, tak měli zájem a já jsem se začal starat i o ostatní.
Co si pod tím mám představit?
Pro hodně z těch lidí je to doplňkový sport, trénoval jsem třeba malé tenisty, golfisty a jejich manželky. Začal jsem se o ně komplet starat. Určitě to nebylo tak, že bych jen tak sbalil v Čechách kufry a řekl si, že pojedu zkusit štěstí do Španělska. To by byl obrovský risk. A Španělsko je taky docela drahá země, zvlášť, když já jsem zvyklý spíš na Thajsko.
Vyrazil jste i s rodinou, máte malou dceru...
Odjel jsem sám. Samozřejmě bych jim chtěl moc poděkovat, že mi to doma umožnili, že jsem mohl odjet vydělávat, když už to u nás doma nešlo. Moje partnerka Bára má v Praze firmu, musí se o ni starat, ale pak sem aspoň za mnou na týden holky přijely, abych viděl malou. A přijel vlastně i můj syn Patrik. Tomu se tu tady tak zalíbilo, že se tu rozhodl zůstat.
Fungovat jako trenér v českých podmínkách pro amatérské klienty asi nešlo, že?
O klienty nemám nouzi, je tady super parta. Moc bych chtěl poděkovat Martině Vedralové. Byl to všechno její nápad, pobídka přišla od ní. Za její rodinou jsem do Španělska přijel. Taky chci poděkovat i všem ostatním, jak skvěle mě přijali.
Slyší klienti ve Španělsku na jméno bývalého českého reprezentanta v thajském boxu?
Právě, že to vědí. Ona jim to Martina tady řekla. Lidi se pak i koukali na moje internetové stránky. Tady je zajímavost, že cizince jsem vlastně trénoval jen jednoho. Je tady velká enkláva Čechů v tom resortu. Hodně lidí se věnuje golfu, jsou tady s rodinami. Mám českou klientelu a pět i šest tréninků denně.
V Česku jste zvládal tréninků kolik?
I víc. Ale samozřejmě Španělsko je Španělsko. Jsem tu sám, takže mám víc času i na sebe. Dá se říct, že všechno zlé je pro něco dobré.
A co nějaké známé jméno, objevilo se?
Známá jména se objevila. Ale člověka, co bych chtěl vyzdvihnout, s kterým jsem se tu seznámil, byl Aleš Kotalík. Bývalý hokejový reprezentant, co působil dlouho v NHL. Je to výborný člověk, s ním jsem si hodně povídal o sportu.
Povídali jste si, nebo si u vás i zatrénoval?
Nedostali jsme se k tomu, musel odjet. Ale dohodli jsme se, že se za ním zastavím v Českých Budějovicích. A určitě trénovat budeme. Říkal, že je škoda, že netrénuji právě v Budějovicích.
Vážně se bez problémů v cizině uživíte jako trenér, nebo to berete tak trochu jako dovolenou a utrácíte úspory?
Upřímně, jel jsem do Španělska hlavně pro to, abych utekl, protože tady můžu trénovat. Ale říkám, Španělsko je hodně drahé, takže se to musí rozumně nastavit. Já to mám tak na půl. Já to mám víc jako práci, protože se snažím vydělat peníze, co dovezu do Čech. Aspoň tady byla na krátké dovolené moje rodina a syn Patrik. Je to pro mě hlavně nová a velká zkušenost. Je to něco jiného než Thajsko, kde jsem letos po spoustě let nebyl.
V tréninku jste neustále, je doba všemožných comebacků, nepřemlouvají vás, ať to zkusíte i v zápase?
Něco takového už tady padlo, nebudu říkat, kdo to byl. Ale bylo to v nadsázce. Já už jsem pevně rozhodnutý, že už se budu věnovat jen jiným lidem a týrat je (směje se). Je mi skoro padesát, měl jsem přetržený křížový vaz a prostě už to nebudu pokoušet.
Váš někdejší parťák z reprezentace Luboš Vrňata si ale poslední zápas ještě střihne, až to půjde...
Hyena ten drží. Jeho tělo drží lépe. To je šílenec (směje se), je to stejný ročník jako já. To jsou ale spíš výjimky. Taky se mi tady ve Španělsku ozval Pavel Hakim Majer, další bojovník z té éry, kdy jsem bojoval sám. Sice jsme se nepotkali, ale po telefonu jsme se slyšeli.
Hakim je poměrně vyhraněný vůči věcem ohledně koronaviru. Co vy na to?
To asi je, ale já strašně nerad komentuji politiku a ty věci okolo. Lidem se nedivím, že jim to vadí, už je to dlouhé. Tady to bylo hodně přísné. Bylo to horší než v Čechách, na měsíc to tu zavřeli. Ale pak skončili. U nás se experimentuje rok a chápu, že hodně lidí už tomu nevěří a třeba někdo i nějaké nařízení poruší. Neschvaluji to, ale dokážu je pochopit.
Jaká omezení vůbec ve Španělsku platí?
Teď se rozvolnilo. Podniky jsou otevřené do půlnoci, když si sednete do restaurace, tak je to bez roušek. Ale jinak to tu lidé dodržují.
Připravoval jste v Česku kandidátky na Miss, známé fotbalisty, zastavil se někdo ve Španělsku?
Ne, ne. Ale ozval se mi Tomáš Necid, to je prima člověk. Začal jsem ho lanařit, říkal, že by strašně rád přiletěl, ale má ligu a teď to nedává. Má tréninky. Vždycky, když se mu v zápase daří, tak mi to udělá radost. On říkal, že se po přípravě se mnou cítil dobře. Píšeme si často, je to fantastický člověk.
A co třeba Daniel Landa? Sledujete jeho aktivity?
Co se týče doby, co jsem ve Španělsku, tak se mi neozval. Ale jsme v kontaktu. Viděli jsme se v Praze. Při akci na Staroměstském náměstí jsme tam pro něj dělali ochranku. Tam šlo o bezpečnost, byla tam spousta fighterů a známých zápasníků, co pomáhali. Dan bojuje za nás. Doufám taky, že se brzy potkáme v Thajsku. O tom jsme si psali. To je naše mekka.
O Thajsku jste neuvažoval, že by dostalo přednost před Španělskem?
Není to o nabídce, ale o pravidlech, co platí. Dostat se do Thajska, do země, kterou zbožňuju a miluju, tak se tam skoro nedá dostat. Jsou striktně nastavená pravidla. Musí se odjet do hotelu, co určí ambasáda. Nedá se z něj vycházet. První týden nosí člověku i jídlo na pokoj. Po týdnu udělají test a pak může člověk na hodinu k bazénu, jinak je člověk dva týdny zavřený. Až pak po dalších testech vypustí člověka „do oběhu“. Za to mi to fakt nestojí.
Zkuste popsat, jak vypadá takový váš obyčejný den?
Ráno vstanu a od sedmi či osmi jdu do fitka. Je tu krásně zařízené, jsem ve fakt luxusním resortu. Do oběda mám tréninky, následně si uvařím jídlo a odpoledne jsou zase tréninky, pak se snažím projít město a okolí. Zatím jsem tu byl jenom dvakrát. Byl jsem jednou na Mallorce a jednou před lety jsem tu bojoval na ME. To už je ale spousta let, kdy jsem tu byl s Petrem Macháčkem. Jinak jezdím jenom do Thajska.
Co zajímavého jste tedy ve Španělsku viděl?
Samozřejmě, když je tady tenisová akademie, tak mě kamarád Miky, kterému chci taky moc poděkovat, vzal na turnaj ATP 250. Takový jsem v životě neviděl, to je tenis na úrovni. Za dvacet euro jsem viděl světovou čtrnáctku a zajímavý, že hrál zrovna Slovák Norbert Gombos. Tomu jsme i slovně fandili.
Slyšel jsem, že se zmíněnou akademií je nějak spojeno jméno Karolíny Plíškové. Tu jste potkal?
Ano je to tenisová akademie Karolíny Plíškové. Ona právě teď přiletěla, ještě jsem s ní nepotkal, neviděl jsem se s ní. Ale co jsem vypozoroval, akademie funguje velmi dobře, o děti i všechny ostatní je skvěle postaráno.