Ve dvaceti letech získala bronz na MS. Jsem sportovní antitalent, říká přesto o sobě
26.01.2022
Autor: Barbora Poláková
Bojové sporty jsou dřina...FOTO: se souhlasem Lenky Škundové
Dvacetiletá slovenská bojovnice Lenka Škundová, týmová kolegyně Moniky Chochlíkové z Victory Gymu, se chystá na svůj třetí profesionální zápas v thajském boxu. Na první akci organizace PML - Professional Muaythai League 29. ledna v Trenčíně se postaví maďarské zápasnici Julianně Csatlós. I přes svůj nízký věk nasbírala domácí bojovnice už spoustu zkušeností. Zejména na prosincovém Mistrovství světa IFMA, kde v kategorii do 23 let vybojovala třetí místo. Mezi amatéry se tak pyšní bilancí 12:2, mezi profíky zůstává dosud neporažená.
Jak dlouho trénujete?
Thajskému boxu se věnuji pět let. Bojové sporty mě lákaly dlouho, vyrůstala jsem na filmech od Jackieho Chana, ale až když mi bylo patnáct, objevila jsem Victory Gym. Byly tam i čistě ženské tréninky, a tak jsem se domluvila s kamarádkou a šly jsme to vyzkoušet.
V jednom rozhovoru po zápase jste přiznala, že na vašem prvním tréninku jste byla hrozná. Jak to tehdy bylo?
Jsem sportovní antitalent. I teď, když si třeba jdeme přes léto z gymu zahrát ven volejbal nebo cokoliv jiného, tak jsem nejslabší článek týmu (smích). Na prvních tréninzích jsem nechápala ani rozdíl mezi přední a zadní rukou, bylo toho moc. Nezvládla jsem odkopat ani pět round kicků za sebou. Do teď se tomu smějeme.
Jste bojovná nátura, nebo jste se to musela učit?
Já jsem vyrůstala v klučičím prostředí, ráda jsem si dokazovala, že se jim dokážu vyrovnat. Sice jsem se ze začátku bála ve sparingu trefit, v gymu jsme super parta a nechtěla jsem někomu ublížit nebo ho zranit. Ale v zápase mi to nikdy nevadilo, ráda se pobiju.
Váš nejlepší zápas…
Nejkrásnější výhra byla v Polsku, kde jsem porazila velmi zkušenou Magdalénu Kasprzyk a získala mezinárodní polský titul ISKA. Neměla jsem radost ani tak z titulu nebo opasku, spíš jsem se radovala z výhry nad holkou, která zápasila už v době, kdy já se teprve učila násobilku a o trénování se mi ještě ani nesnilo (smích). Navíc to bylo pod pravidly K-1, o těch jsme se trenérem (Tomáš Tadlánek) bavili, že v nich nikdy zápasit nebudu, protože mi prostě nesedí.
Zápas, který vás mrzí…
Nejvíc mě mrzí poslední porážka na MS IFMA. Jednak proto, že to není tak dávno a ještě je to ve mně takové čerstvé a druhá věc je, že to bylo mistrovství světa. Do přípravy jsem dala všechno, cítila jsem se připravená na 100 %.
Jak tedy vzpomínáte na vaše první mistrovství světa?
Bylo to něco neskutečného. Stále občas přemýšlím, jestli jsem tam fakt byla, nebo se mi to jen zdálo (smích). Jsem moc ráda za možnost reprezentovat Slovensko na tak velké akci. S výkonem jsem celkově spokojená, ale samozřejmě jsem chtěla svou kategorii vyhrát a přivézt zlato. Největší radost mám z toho, že i když jsem v semifinále věděla, že prohrávám a pravděpodobně to už neotočím ve svůj prospěch, stále jsem se snažila a nevzdala to. Ale tak…někdy to nevyjde tak, jak bychom chtěli.
A nejlepší mimosportovní zážitek z Thajska?
Nejlepší byly adrenalinové jízdy v tuk-tukách. Náš šofér nacpal i 5 nebo 6 lidí na místo pro dva. Byli jsme si tak blíž (smích).
Nakoukala jste si svou příští soupeřku z Maďarska?
Přiznám se, že jsem soupeřku nestudovala. Já to nikdy moc nedělám, nechci se tím zbytečně stresovat.
Jaká bude vaše nejlepší zbraň v zápase?
Jsou věci, na které se momentálně v tréninku soustředíme, ale nechci dopředu moc prozrazovat. Určitě se budu spoléhat na Tomášovu taktiku a moji kondičku. Půjdu si tvrdě za výhrou.
