Vrací se nový válečník. Teď bojuje za svoji rodinu, syna a přítelkyni
25. 11. 2021
Autor: Libor Kalous
Jakub Běle, vrací se vysokoškolák s diplomem a táta.FOTO: OKTAGON MMA
Po roce do klece. Navíc s velkými životními změnami. Jakub Běle stihl během zápasové pauzy dodělat vysokou školu a narodil se mu také syn Tobiáš. Příští sobotu bude hlavně bojovníkem, jeho soupeřem na akci Oktagon 29 v Brně bude Marcin Naruszczka z Polska.
„Mám teď novou motivaci, nebojuju sám za sebe,“ říká čerstvý táta. „Dva měsíce jsme se v gymu skoro sázeli, že to skončí v pevnosti Brno, bohužel to tak dopadlo. Já jsem rád, že zápas bude, to se snad měnit nebude. Já ten zápas chci, samozřejmě je škoda, že místo plný Ostravar areny bude Boby centrum, kde není taková kapacita,“ mrzí Běleho, který vystudoval bakaláře na Palestře, obor výživa, poradentství a sportovní diagnostika.
Jakube, proč taková pauza?
Byl to rok. Byla tu covidová situace, k tomu jsem měl státnice, dodělával jsem vysokou školu, to mi zabralo nějaký čas. K tomu se nám narodil syn, takže jsem si chtěl nechat více času pro rodinu, mít trochu klídek, protože do Prahy na tréninky dojíždím z Ústí. Od té doby, co se malý Tobiáš narodil, tak jsem začal s přípravou a začali jsme plánovat návrat.
Jak jste vše zvládl časově?
Státnice byly v lednu, měsíce předtím jsem se už musel připravovat, není to tak jednoduchý skloubit s přípravou a mít fokus na zápas, to je dost složitý. Malý Tobík se narodil v červenci. Rodina pro mě hodně znamená, nechtěl jsem být pryč od rodiny.
Změnil vás syn, nová životní situace?
Asi dost mě změnila. Hodně věcí se změnilo. Dřív jsem bojoval sám za sebe, protože mě to strašně bavilo, sport mě nabíjel. Momentálně bojuju za svoji rodinu, syna a přítelkyni.
Rozumím, nejste sám. Mezi zápasníky se po lockdownu na jaře rodí hodně dětí…
Je velký baby boom, pravděpodobně bude doba covidová (smích). Těch dětí je teď hodně. Všem nám je těsně pod třicet, což je správný věk, kdy by měl člověk založit rodinu.
Jak trénujete, když máte syna, k tomu dojíždíte z Ústí...
Klasická příprava, ale přítelkyně se úžasně stará, bez ní bych to nedokázal. Jen mi je líto, že jsem často pryč. Malého vidím ráno, na chvílí odpoledne a pak večer, když přijedu domů, to už spí. V tomhle to je náročný. Těším se, až si teď dám zápas a společně si užijeme Vánoce.
Před svátky roku vás čeká Naruszczka, je to chtěný dárek?
Jo. Chtěli jsme po roce zkušeného soupeře, který bude dobrý a bude mít jméno na naší scéně. A tohle Naruszczka je.
Poláci poslední dobou nebyli spokojení s výroky rozhodčích pod Oktagonem, nemáte obavu, že se to v případě těsného zápasu může proti vám otočit?
Teď už tam jsou zahraniční rozhodčí. Na tohle ale nekoukám. Budu se snažit předvést výkon, abych dosáhl výsledku a ideálně to nenechal na rozhodčích. I kdyby došlo na body, budu se snažit, aby to byl výkon, o kterém se nebude diskutovat.
Sledoval jste polské protesty?
Chápu obě strany. Zápasník má nějakou představu o svém zápase, ne vždycky se to shoduje s realitou. Já to znám z druhé strany, kdy jsem ukončil Míru Brože a všem se to zdálo předčasný, za mě to bylo přesto v pořádku. Chápu obě strany, chápu i rozhodčího, který se musí během vteřiny rozhodnout. Někdy tam je pak pachuť, člověk si neužije tolik výhru, diváci bučí, soupeř nesouhlasí. I tohle je sport. My se snažíme vyhrát a rozhodnutí je na rozhodčích.