Zákulisí života zápasníků: Kluci jsou v přípravě protivnější než holky s menstruací
22.12.2020
Autor: Petra Nováková
Zákulisí života zápasníků? Pojďme se podívat na tři případy. Všichni jsme viděli nespočet reportáží, videí z příprav, rozhovory. Všichni víme, že tohle rozhodně není profese pro každého. Fyzická dřina, dieta, zatěžkávací zkouška nastavení hlavy. Neprochází si tím však sami. Partnerky bojovníků prožívají veškeré útrapy i potěšení s nimi. Často se stávají prvním hromosvodem špatných nálad. Často tyhle stavy prověří základy pevného vztahu. Po výhře přijde ale sladká odměna. Pokud se tedy vyhraje.
Pohled do zákulisí domovů zápasníků poskytly Adéla Dangová, přítelkyně jednoho z nejúspěšnějších českých MMA zápasníků Davida Dvořáka a partnerka úspěšného navrátilce Matúše Juráčka Sabina Antonie Šrutová. A jak vypadá soužití zápasnického páru, popsala Gabriela Horáková, zápasnice v amatérském MMA, která je partnerkou trojnásobného mistra světa v kickboxu Martina Viktorina. Kdo se málem stěhoval a která je vždycky v rohu ringu?
Mění se váš partner v čase přípravy na zápas? Jak dopadá toto období na vás, váš vztah?
Adéla: Mění se neskutečně. David je člověk, který hodně přemýšlí o spoustě věcí všeho druhu a před zápasem se úplně změní. Vypustí všechno z hlavy a má tam jen taktiky, soupeře, přípravu, zápas, sebe. Je to na něm i vidět, často třeba nemůže usnout. Já kromě toho, že vymýšlím taktiku, jak absolutně hustým stylem ukopnout soupeři hlavu (smích), tak se snažím vařit tak, aby mu to sedělo do diety, aby se najedl. Poslední měsíc mi vždycky mizí před očima. Ale mimo to, neumím udržet jazyk a emoce zpátky, tak se snažím moc neangažovat, protože to předzápásové období je jako stvořené pro hádky. Už jsem zkusila pomáhat a nedopadlo to dobře. Naštěstí, když vstoupil do UFC, je tohle všechno za námi. Nejnáročnější období dvou týdnů před zápasem stráví už ve státě, kde bude zápas. Ještě jsme na tom ale nebyli tak, že by se jeden z nás musel na pár týdnů odstěhovat, ale návrhy byly - to jo!
Sabina Antonie: Matúš se v přípravě mění poměrně dost, když pominu to, že je hubenější, tak je hodně impulzivní, unavený, občas docela dost náladový. Moje největší role v jeho přípravě je asi to, že mu musím každý den vařit obědy a večeře a od všeho 150 gramů. Je to náročný v tom, že se vaří skoro to samé dokola. A taky moje velká role je dělat mu doma pohodu a podporovat ho. Nevím, jestli se umím držet úplně zpátky, občas jsem sobecká a taky poměrně náladová, někdy mu nedopřeji klid, který zrovna potřebuje, ale pak si to uvědomím, a snažím se mu to vynahradit. Času spolu moc netrávíme, hlavně proto, že je pořád v tělocvičně. Když už přijde domů, tak je unavený a často na telefonu. Dobré ale je, že spolu bydlíme, takže vím, že se vždycky sejdeme doma a alespoň večer jsme chvíli spolu. Trosku mě mrzí, že nemá na mě víc času, ale když může, tak mi to vždycky vynahradí, a stojí to za to (smích)!
Gabriela: Musím říct, že mám přítele, který i když je v přípravě, tak nemění nálady tak často, jelikož je jedním ze zápasníků, kteří se netrápí přehnanými dietami, ale raději jde o váhu výš. Na druhou stranu, já sama zápasím a jsem pořád v kolektivu zápasníků, proto vím, že kluci, kteří jsou v přípravě a shazují, jsou protivnější než holky s menstruací. Snažím se být podporovatelkou i držet se zpátky, a to přesně v momenty kdy je to potřeba. Časem se to člověk naučí rozpoznat, navíc já to znám i sama od sebe. Jakmile je příprava, trávíme společně prakticky skoro všechen čas, jelikož se chystáme společně. tzn. soustředění, sparingy, výklusy apod.
Jak prožíváte jeho zápasy, koukáte na ně?
Adéla: Jakmile se datum zápasu blíží, myslím tím třeba tři dny před, bolí mě břicho, jsem nervní a nechce se mi ani mezi lidi. Takhle je to pak až do zápasu. Pak už to jsou křeče do břicha, následuje zadržování dechu, občasné nadávání a pak už jen slyším "the winner is David Dvorak" a poté nastává šťastný brekot (smích).
Sabina Antonie: Jeho zápasy prožívám celkem dost, jsem hodně ve stresu, a bojím se o něj. Ale vždycky mu nejvíc fandím! A držím pěsti! A když už je po zápase, tak jsem na něj nejvíc pyšná! A těší mě pak, že je to můj přítel. Na jeho zápasy koukám, jako teď naposledy 5.12. Sešli jsme se celá rodina, moje rodiče i rodiče Matúše, a koukali jsme se na promítání. Nenechala bych si ujít jeho zápas.
Gabriela: Když se dívám na svého přítele v ringu nebo kleci, většinou jsem v jeho rohu a prakticky ani nedýchám. Jako bych zápasila místo něj, sleduji ho a prožívám každý pohyb.
Jak u vás vypadá období po zápase, stáváte se ošetřovatelkou, dostane odměnu za trpělivost?
Adéla: Naštěstí až na výjimky se po zápase nevrací moc rozbitý, a tak není důvod k opečovávání, ale když už, tak se samozřejmě přiměřeně starám. Když je po všem, zajdeme na večeři a dostanu dáreček. Tuhle část po celé té přípravě zbožňuji, poněvadž jak přejdeme tohle nutný zlo přípravy, přijde mi to jako první měsíc, co jsme se poznali. Najednou je to úplný andílek. Na chvíli.
Sabina Antonie: Čas po zápase trávíme vždycky moc hezky. Vždycky máme menší oslavu, a pak má par dní volno, a to volno věnuje mně, nakoupíme si sladkosti, odpočíváme, a když se nám chce, někam vyrazíme. Moc si to užívám. Pečovatelkou jsem pořád, ať před zápasem nebo po něm, anebo i když není žádný zápas. Pečují o něj moc ráda. Také Matúš se odměňuje pořád, udělá pro mě vše, co mi na očích uvidí. Vyznává mi lásku, jak jsem pro něj důležitá, a to je pro mě hlavní.
Gabriela: Po zápase nebo nějaké náročné přípravě si většinou plánujeme dobrý odpočinek, prodlužený víkend, dovču nebo nějaký pobyt v přírodě nebo na horách. Jelikož ani jeden moc nepijeme, oslavujeme to jídlem (smích). Spíše než ošetřovatelka nebo utěšitelka to u nás funguje tak, že jsme parťáci, kteří si vzájemně "ošetří rány" a rozeberou společně oba zápasy a vyjádří, jak jsme pyšní jeden na druhého.