Když je doba zlá a zápasník MMA hledí na svět ze střechy a dojde i na šest rohlíků s paštikou
Kdo se pohybuje v českém MMA, ví, že Filip Macek má za sebou téměř čtyřicet zápasů, na konci měsíce jde do dalšího. Pod organizací OKTAGON MMA ho čeká 30. ledna Kostadin Enev. Devětadvacetiletý český bojovník zápasil často v zahraničí, přesto dva zápasy s českým soupeřem mu jsou často připomínány. On porazil dvakrát Davida Dvořáka, nynějšího zápasníka UFC. Ten prohrál v MMA kariéře jen třikrát, dvakrát s Mackem. „David je v pohodě týpek, jsme kamarádi, občas spolu spárujeme. Přeju mu, aby vyhrál v UFC titul,“ je přející jeho dřívější rival, který si prožil zvláštní rok, na který často koukal ze střech domů. Tam vydělával na život, když nebyly zápasy.
Filipe, jste pyšný na to, že jste dvakrát Dvořáka porazil?
Za každou výhru jsem rád, kord, když by to bylo nad frajerem, který bude mít titul v UFC. Pořád mi ty zápasy s Davidem někdo předhazuje, proč ty nejsi v UFC, proč tam je David Dvořák? Nejsem David Dvořák (smích).
Pojďme do současnosti. V roce 2018 jste měl šest zápasů, o rok později dva, loni jeden. Proč takový sešup?
Samozřejmě kvůli koroně, ale zase jsem za tu dobu postavil pět střech, byl jsem na čerstvém vzduchu, bavilo mě to. Byla to hezká práce. Asi zajdu v létě zase na brigádu, je pěkný ze staré udělat novou střechu.
O kolik zápasů jste přišel v minulém roce?
Přišel jsem o pět zápasů. Měl jsem mít zápas v březnu v Rusku, za dva měsíce měl být další, pak dokonce už Rusové vymýšleli trvalé vízum, že mě jako zaměstnají, abych tam jel na pracovní vízum, to taky nedopadlo. Měl jsem být na Heroes Gate, také zrušeno, další Rusko zrušeno. Na začátku prosince jsem řekl Andrému (trenér Reinders), jestli by nezavolal Ondrovi Novotnému, jestli by mi nedal zápas, fakt jsem byl už nervní, pořád v přípravě, hubnutí, do toho jsem pracoval a pořád nic. Naštěstí Ondra mně zápas dal, takže dopadl aspoň jeden loni.
Jak se žije v takovém koloběhu?
Nic moc. Měl jsem mít zápas v březnu, ten nebyl, došly mi peníze, tak mě kamarád vzal na střechy. Měl jsem tam být měsíc, ale nakonec jsem tam zůstal celý rok. Od pondělí do soboty od sedmi do pěti v práci, potom jsem jezdil na tréninky, takhle skoro celý rok.
Co tělo, regenerace?
Ze začátku jsem věděl, že nejsou zápasy, tak jsem si užíval zednickou stravu - šest rohlíků s paštikou, k tomu jsem pil Monstera. Tohle nebylo nic moc, pak už André řekl, ať už začnu pořádně makat, takže přítelkyně mi dělala krabičky, což bylo dobrý. Ráno jsem šel běhat, pak jsem v práci házel tašky, bylo to docela náročný, bral jsem to ale jako trénink. Jinak jsem trénoval míň, dával jsem dva dny a den volno. Šlo to, docela jsem si odpočinul, předtím jsem měl za rok a půl osm zápasů, takhle jsem si dal pauzu. Zápasů bylo hodně, stereotyp, ale na střeše jsem zase dostal hroznou chuť se vrátit.
Přejedl jste se MMA?
Jo, přišel jsem na trénink, dal jsem ho, abych si ho odškrtnul, teď jsem hledal, kdy můžu mít trénink. Pro mě je ideální mít tři zápasy za rok. Vědět o něm dopředu a v klidu se připravit. Poslední zápas byl sice narychlo, ale bylo to super. Když to ještě nebylo jistý, šel jsem běhat na Karlák, tam jsem si na „křížku“ přál, aby mi zápas vyšel. Večer v jedenáct mi André poslal jméno soupeře, kterého mi nabídli, to bylo asi tři dny před zápasem. Super, připravil jsem se, testy na koronu, všechno bylo rychlý a najednou jsem byl v hale a měl jsem v sobě hrozný natěšení. Jak jsem dlouho nezažil ten koloběh před zápasem, vážení, atmosféra, bavíte s dalšími fightery, zápas jsem vyhrál, takže celkově skvělý pocit.
Takže dáváte i dojíždění do Reinders gymu v Praze?
Jezdím metrem a čtu knížky, jezdím čtyři hodiny denně. Hodina na trénink, hodina zpátky a takhle dvakrát denně.
Poslední zápas jste vyhrál ve druhém kole, soupeře jste 5. prosince uškrtil, jak ale vzpomínáte na duel s Tomášem Deákem, který proběhl v září 2019, ten byl hodně nestandardní, ne?
Nevzpomínám na něj moc dobře.
Měli jste taktiku, že půjdete sám od sebe desetkrát na záda?
Byla to taktika i netaktika. Nechtěl jsem s ním jít na zem, nechtěl jsem ho ani házet, Tomáš je wrestlerský šampion, přece nepůjdu proti jeho nejsilnější stránce. Čekal jsem, že se nechám napálit a nějak ho zkusím smotat zespoda, ale celý mě to sežralo v hlavě. Celý to bylo zvláštní, já jsem nikdy nezažil tak velkou mediální pozornost před zápasem. Najednou mi všichni volali, říkal jsem, ať mě už nechají být, nechtěl jsem dělat rozhovory, chci jen vyhrát, pak můžeme dělat rozhovory. Taky jsem byl přetrénovaný a celého mě to sežralo.
Vzal jste si z toho nějaké ponaučení?
Vzal. Když jsem šel do posledního zápasu, tak to se nedalo srovnat. Měl jsem to docela na párku.
Je vám 29 let, máte za sebou 38 zápasů, jak vidíte dál MMA kariéru?
U mě se to různě střídá. Někdy si říkám, že bych se na to vyprdnul, ale říkám si, že by to byla škoda, má cesta ještě dobře neskončila.
Co je ten dobrý konec?
Chtěl bych vyhrát titul v Oktagonu, tohle dlužím hodně lidem. Dokud to půjde, budu zápasit.
A co zahraničí, tam máte hodně zápasů...
Určitě, primárně chci ale titul. Na prvním místě v Oktagonu je v bantamu Afgánec Javid Basharat, má to 8:0. Na něj slyším jen samou chválu. Když něco oba ještě vyhrajeme, tak asi půjdeme o titul. On je teď je jednička, já jsem dvojka v žebříčku.
Máte 22 výher z toho 16 submisí, proč máte rád boj za zemi?
Začínal jsem v Mladé Boleslavi u Jiřího Dimitrova, tam se jezdí hlavně zem, odjel jsem hrozně moc turnajů, mám stovky zápasů. Chodil jsem i tři váhy za jeden den, šel jsem třeba deset, patnáct zápasů. Mám to rád, tohle mi přijde chytrý způsob boje. Nemusím toho soupeře rozmlátit, stačí mu dát ruku do blbý pozice, kde mu to není příjemný a on zaplácá, vzdá se a jde se domů. Tohle mi přijde nejlepší.
Učíte se, hledáte nové a nové věci?
Pořád, jsem blázen, pořád jedu videa, kde, co zkoumám. Na tréninku vymýšlím pořád nějaký blbosti. Něco vidím, až přijde na tréninku možnost, tak se to pokouším solit. Nebát se a pořád něco lovit.
Máte přehled, kolik máte najetých technik, pák?
Čím více se jich naučím, tím víc jich zapomenu, tak to je. Ale na každý kloub umím hodně pák.
Četl jsem jedno vaše vyjádření, že máte rád, když soupeř prosí, pokud mu nasadíte nějakou techniku, je to tak?
Prosit nemusí, ale když zaplácá a řekne, nech mě, pusť mě, tak to je dobrý, hotovo a můžeme jít domů (smích).
