Čtvrt století v ringu! Boxer s duší, která umí naslouchat dětem
03.05.2022
Autor: Libor Kalous
Stále věří v úspěch. Martin Parlagi dře.VIDEO/FOTO: kaocko.cz, Hayashi
Čtvrt století žije boxem. Ten ho i živí. Někdy lépe, jindy hůře, přesto stále boxer Martin Parlagi věří, že největší úspěch je před ním. Pro box vše, ale nemyslí jen na sebe. V pátek se zúčastní s dalšími boxery dětského dne pro onkologicky nemocné děti. Ten proběhne od rána v areálu TJ Astra na Praze 10. Boxeři přijdou na řadu v jednu odpoledne. „Těším se, děti si zaslouží pozornost,“ je přesvědčený Parlagi.
V pátek se zúčastníte v Praze dětského dne, jak často podobné záležitosti navštěvujete?
Dlouho jsem nebyl, naposledy jsem byl u Kačenky, se kterou jsem se seznámil v Motole, to bylo asi tři roky zpátky. O tom nikdo neví, ale poté jsem dostal blok do hlavy, nikde jsem to neříkal.
Jak k tomu došlo?
Měl jsem zápas v Lucerně a byli jsme pozvaní do Motola před třemi lety, tam jsem se poznal s pětiletou Kačenkou, která měla rakovinu. Padli jsme si do oka. Když rodiče nemohli, chodil jsem za ní každý den. Vzniklo mezi námi pouto, ona nakonec ale umřela. Byl jsem i na pohřbu, z toho všeho vznikl blok. Nebylo mi z toho dobře, proto jsem si dal pauzu. Paradoxně přes ní jsem poznal dalšího kámoše, tomu je osm, ten má obrnu, toho znám asi dva a půl roku. Společně makáme.
Říká se, že čas hojí rány, takže v pátek půjdete za dětmi s onkologickými onemocněními. Jak jste se k této akci dostal?
Poznal jsem Petru Deklevovou, ta pomáhá dlouhodobě dětem, tak jsem řekl, jdeme do toho.
Je pro vás stále obtížné jít za dětmi do nemocnice?
Teď už ne, protože Kačenka mi dala něco, to nejde popsat, tohle nejde penězi vykoupit. Dětem jdete do nemocnice udělat radost. Byl jsem za ní třeba před Vánoci, lidi dětem na oddělení nosili dárky, ony byly rády, ale děti chtějí čas, že ho trávíte s nimi, sedíte s nimi, povídáte si, hrajete pexeso. Dárky potěší, ale pozornost a čas je nejvíc.
Co vás čeká v pátek?
Budeme se věnovat dětem, ukážeme jim box, údery, cviky.
Vy nemáte ještě děti, budou?
Teď to nejde, až budu mít dítě, chci mu dát všechen čas, teď mám ještě nějaký čas do boxerského důchodu, je mi zatím čtyřiatřicet. Chci dát boxu vše, nechci omezovat dítě.
Celkově máte za sebou i s amatéry přes 250 zápasů, co je tedy tím sportovním cílem?
Pořád mám v hlavě myšlenku, že to chci někam ještě dotáhnout. Můj sen je zaboxovat si o titul WBC. Už byla jedna možnost před čtyřmi lety, ale měl jsem po operaci s palcem, takže jsem nemohl. Tento titul je pro mě nejvíc. Ano, jsou tam i jiné uznávané federace, ale za mě je nejvíce WBC.
Jak je k němu nyní daleko?
Daleko, teď jsem za světovou stovkou, ale byly doby, kdy jsem byl v první padesátce, ale spadnul jsem. Měl jsem prohry, brali jsme zápas na poslední chvíli, nastupoval jsem třeba i zraněný, měl jsem špatné plotýnky, nezvedl jsem třeba ruku, tohle se mi stalo v Lucerně. Tam jsem šel s Mexičanem, který byl v první světové padesátce.
Co dál, budete boxovat 10. června ve Znojmě?
Když bude ruka v pořádku, je to reálný. Poslední zápas v Plzni nebyl ideální. Už od Brna jsem měl naražené zápěstí. Já ale nerad odříkám zápasy na poslední chvíli, šel jsem do toho. Vím, že to byl vyrovnaný zápas, lidi jsou u mě zvyklí na trochu něco jiného, ale kvůli zranění to dopadlo takto. Měl jsem to zranění v hlavě. Byl to strašně vyrovnaný zápas, minimálně čtyři kola jsem ale vyhrál. Tímto zdravím rozhodčího Telekiho, který mi ten zápas dal jako prohru.
Teď boxujete pod organizací Patron Boxing…
Shání nám soupeře a platí je. Dřív jsme si sami sháněli soupeře a platili je. Já jsem ze tří zápasů neměl nic, jen jsme do zápasů dávali.
Jak se dá s tímto vyžít?
Těžko. Lidi si myslí, že boxeři mají peněz, ale ono to tak není.
Kolik jste dostal nejvíce za zápas?
Největší výplata byla za dva zápasy po sobě 22 tisíc euro celkem. To jsem byl v žebříčku okolo šedesátého místa.
Teď už takové nabídky nejsou?
Měli jsme nabídku za 20 tisíc dolarů v Kanadě. Teď tu je ale Patron, máme podepsanou smlouvu, chceme to někam dotáhnout, jdeme postupně. Teď se chceme dotáhnout výše v žebříčku, pak přijdou šance, nejdříve práce. Samozřejmě musím být zdravotně v pořádku. Věřím, že to s Mikešem zvládneme. Nesmím zapomenout na Stanislava Škodu a Feferonka Fight Team, tam má velkou podporu v přípravě na zápasy. Do padesátky mi doma stačí vyhrát třeba tři zápasy, pak budou nabídky lepší. Teď je ale nejdůležitější zdraví, dělám box 24 let, je to ten samý kolotoč, občas mi z toho hrabe, ale mám to rád.
Co po kariéře?
Až skončím, chci mít svoji tělocvičnu, ale teď chci ještě uspět v ringu. Ideálně získat titul WBC.