Dneska se mezi profíky MMA prosazuje víc byznys, říká Hamršmíd, který byl také trenérem u hokejové reprezentace

Michal Hamršmíd na střídačce hokejové reprezentace jako kondiční trenér...ZDROJ: archiv Michala Hamršmída

Patří mezi nejvýraznější tváře českého MMA. Michal Hamršmíd figuroval v TOP 10 evropských bojovníků. Jak vidí současný stav MMA v Česku, na co vzpomíná? To vše se dozvíte v nadcházejícím vydání časopisu Bojová umění - Fighters magazin, který vychází už příští týden. Už dnes si ale můžete přečíst část rozhovoru na webu kaocko.cz. Navíc jsme přidali fotografie, které možná někoho překvapí. Hamršmíd, to není jen MMA. 

Můžete porovnat dnešní MMA s dobou, kdy jste zápasil vy?
Hlavní rozdíl bych viděl v popularitě. Ve sledovanosti MMA. Dříve bylo populární MMA v Americe, Brazílii, Rusku, Japonsku. Já když jsem podepsal v zámoří kontrakt, tak jsem se nestačil divit, jaký servis a popularitu jsem měl. O všechno se postarali. Pro kluka z Česka to bylo jak ve filmu. Začínalo i UFC, ale to mělo váhové kategorie sedmdesát kilo a výš. Nižší váhy UFC začalo do programu galavečerů zařazovat, až když jsem už pomalu končil kariéru. 



Není vám to líto, že jste byl průkopníkem MMA, ale ta největší polarita vás minula?
Není. Tak to mělo být. Do dneška mě slavní bojovníci znají, jsme v kontaktu. Pro nás byla doba jiná. Prali jsme se na největších turnajích v Anglii. To je ten rozdíl s dneškem… MMA je velký byznys. Dokážete si představit, že v Portugalsku by o titul zápasil Čech s Dagestáncem? V dnešní době už zápasí o titul ten, kdo přiláká víc diváků, peněz… Už to není tak, že by o pás šampiona bojovala jednička s dvojkou. Ale asi to není na škodu. O tom sportu se ví a má velkou sledovanost.

Vám se povedlo uspořádat Galavečer legend, který měl u diváků kladné ohlasy. Neláká vás uspořádat další takový turnaj?
Tak určitě o tom přemýšlím, že by se mohl uspořádat galavečer Legendy 2. Ale… Dnes se mi zdá, že slovem legenda se oslovuje kdekdo. Určitě ale plány na takový galavečer už mám. Dřív byla ale jiná doba, s bojovníky a trenéry jsme si řekli A a B a platilo to. Dnes nějaký bojovník, který bere tisíc eur, potřebuje trenéra a dalších deset lidí v týmu. Každý si chce z odměny za zápas něco urvat. To chápu. Ale myslím si, že manažer je v dnešní době potřebný, když jdete bojovat do ciziny. Ty odměny za zápas stejně nejsou ani v takové výši, abyste si nastřádali něco do budoucna. Každý bojovník zavolá svému manažerovi, ten se spojí s vámi a licituje o penězích, ale i o soupeři, aby náhodu neprohrál a nezhoršil si bilanci…

Dřív to tak nebylo?
Právě že ne. Zavolal jsem bojovníkovi a řekl mu: Bereš zápas s tím soupeřem a za tolik. Jo beru…. Dneska mezi profíky se prosazuje víc byznys. Tak eventuální prohra vás může srazit hodně dolů a tím nebudete v dalších zápasech tak hodnotný. Proč mají starší kluci třeba i padesát zápasů a skóre 30-20? Protože si nevybírali a kolikrát šli do zápasu v roli outsidera. Teď si každý honí bilanci a samozřejmě vypadá to pak dobře, když máte skóre 8-0, ale s kým jste zápasili?