Do O2 areny šel boxovat po třech pivech. Malíř se zapsal do historie
28.03.2025
Autor: Bohumil Králík
Johnny Greaves a jeho neuvěřitelná čísla.FOTO: kaocko.cz
Boxerskou legendou svého druhu se nemusí nutně stát jen velcí šampioni, ale i notoričtí lůzři. Jedním takovým je Johnny Greaves, jenž nastoupil ke stovce zápasů a vyhrál jen čtyři z nich. Zkušeným fighterům se spoustou zápasů, kteří sice moc nevyhrávají, ale přesto mají jistý respekt, se v boxerské hantýrce říká "journeyman". A život v takové roli není zrovna jednoduchý.
Greaves si vedle boxování musel na živobytí vydělávat na plný úvazek jako malíř a dekoratér. Jeho amatérská kariéra byla krátká a relativně slibná. Ta profesionální, kterou začal v roce 2007, ale rozhodně nedosáhla světové úrovně.
Ale i tak měl v boxerském světě svoji roli. Předával zkušenosti ostatním a často fungoval jako záskok za odpadlé zápasníky, aby zachránil promotérům galavečery.
"Hodně těch chlapů trénuje na ty zápasy tři měsíce. Ladí formu na vrchol, žijí tím zápasem. To já tvrdě makal jako malíř a dekoratér. Když dodělám práci, zavolají mi v pátek večer, že mám v sobotu zápas. Měl jsem i telefonáty ve dvě odpoledne, že zápasím v šest večer. To si sotva stihnete sbalit tašku," popisoval v podcastu Hawksbee & Jacobs, že zápasy bral opravdu na poslední chvíli.
Máš za 4 hodiny zápas, přijeď
Hned první deset jeho profi duelů skončilo porážkou a sladké výhry se dočkal až v tom jedenáctém, kdy porazil Lotyše Sergejse Rozakmense. Jenže ihned potom se vrátil do módu obvyklých porážek. Přestože měl kolem desítky zápasů ročně, jen zřídka si užíval momenty úspěchu.
Přesto jednou dostal šanci na zápas dokonce ve slavné londýnské O2 areně, k němuž byl povolán 4 hodiny před jeho začátkem. Promotéři ho s nabídkou na poslední chvíli zastihli zrovna v době, kdy právě vypil třetí pivo.
"Na menší zápasy na nižší úrovni potřebujete přesně journeymana jako je Johnny, který kouří a pije. Moc netrénuje a přes den maluje a dekoruje. Užil si svůj slavný moment, když vlezl do ringu čtyři hodiny potom, co vypil třetí pivo," potvrzoval příhodu dokumentarista Adam Darke.
"Johny chtěl ty peníze, ale zároveň toužil i po tom zápase. Miloval fighty, " doplnil.
Když se dostal na metu 99 zápasů, pochopil, že nastal čas na konec. Domluvil si poslední a zároveň stý zápas, v němž v roce 2013 dosáhl na výjimečné vítězství proti jinému journeymanovi Dan Carrovi, čemuž v York Hall ve východním Londýně přihlíželo 500 fanoušků.
Po filmu přijde i kniha
"Lidé si sice ze mě kvůli porážkám dělali srandu, ale i tak mi box dával pocit, že si za něčím jdu a na něco dosáhnu. To se potvrdilo, když na můj zápas přišly i tisícovky diváků. Víte, box byl pro mě i svým způsobem sebepoškozování. Ale věděl jsem, jak se o sebe postarat. Měl jsem sto zápasů a boxoval jsem s devíti světovými šampiony," je hrdý na svoji zápasnickou dráhu, v níž sbíral prakticky jen neúspěchy.
Sice se nemůže pochlubit velkými výhrami, natož pak tituly a mistrovskými pásy, ale i tak se jeho jméno do boxerské historie dostalo. Už po skončení jeho kariéry byl o něm natočen dokumentární film s názvem Cornered, který odvysílala stanice BT Sport.
Nově své příběhy sepsal do knihy Bright Lights and Dark Corners (volně přeloženo Záře světel a temná zákoutí), která vyjde letos 5. května.